Vrah mezi námi

Tleskám. To, co Fritz Lang dokázal v roce 1931 natočit, vezmu-li v potaz, co se točilo u nás, musím hluboce smeknout. Režisér natočil film s brilantní temnou atmosférou, kterou podporuje skvělá mrazivá ústřední pískaná melodie a bezchybný herecký výkon Petera Lorreho. A i přesto že snímku v závěru dochází trochu dech, tak si rozhodně zaslouží plné hodnocení, protože kolikrát dnešní thrillery nesahají M ani po kotníky. Lang byl prostě jeden z největších průkopníků filmu. (20.10.2009)

Kdybych si o tomhle filmu nepřečetl v knize "101 hororů, které musíte vidět než umřete" a čistě náhodou na něj nenarazil v Levných knihách, asi by se naše cesty nikdy nesetkaly. A to by byla obrovská, opravdu obrovská škoda. Protože to je z mnoha ohledů a pohledů fakt hodně dobrý, promyšlený a vymakaný film. Otázka, zda je to horror, či zda to s tímto žánrem má něco společného, zřejmě bude nejpolemičtější stránkou filmu, ale.... ano. Horrorové mi to připadlo, minimálně v určitých oblastech atmosférou, ale z trochu jiného hlediska, z trochu jiné oblasti, než by od filmu "obyčejný" (bez urážky kohokoliv) horrorový fanda jakéhokoliv pohlaví asi očekával. V dnešní době snad již trochu zbytečně doslovná (ale ve své době zdaleka ne!!!) - a mě to vůbec nevadilo - společenská sonda do různých vrstev společnosti, aneb co s lidmi udělá jeden vrah malých holčiček. To dokáže vyvolat poměrně zajímavou a, ano já si tak připadal a prožíval, hluboce nepříjemnou atmosféru (kdy se z davu zaslepeného strachem a nenávistí a touhou po odhalení stává ještě krvežíznivější a šílenější bestie, než je vrah sám). Pochvalu si jistě zaslouží promyšlený scénář, výborná kamera, absence hudebního doprovodu (alespoň si nevybavuji, že bych tam nějakou hudbu zaslechl), což v kombinaci s dlouhými naprosto tichými scénami jen dovytváří již zmiňovanou atmosféru, a v neposlední řadě herecký výkon představitele sériového vraha malých holčiček, který mi některými svými vyděšenými výrazy ve tváři strašně připomínal r&b/hip hopového producenta Timbalanda. Tento symbol toho nejhoršího hyenismu (vrah malých dětí - jež to nikdy nemá lehké ani mezi ostatními hrdelními zločinci) si samozřejmě zasluhuje nejráznější odsouzení, leč během honu na tohoto filmového s ním budete snad i soucítit a projevíte lítost. NAtolik dobře je to natočeno. Ani chvilku jsem se nenudil, každou vteřinou, každým záběrem jsem si jen více a více užíval tyto filmové/kulturní orgie. Opravdu zážitek. (04.01.2012)

Vraždy, vraždy, vraždičky aneb když musíš, tak musíš, ale počítej s následky. Vraždy malých holčiček jako nosné téma pro tento film jsou zajisté dostatečně zajímavé a zároveň šokující. Režie Fritze Langa má určitě něco do sebe, jeho zabírání zvláštních pozic i cit pro detail, stejně jako gradace příběhu jsou zajisté hodny pochvaly, ale nemusel by vypravovat tak rozvlekle, neb se může stát, že divák začne usínat. Naštěstí jsem se ale probral na strhující druhou polovinu, která rozhodně stála za to. Tohle byl vskutku zajímavý, byť trochu rozvleklý noir zážitek. [Noir Film Festival 2019] (22.02.2020)

Famózní hříčka na pomezí dokumentování rozkladu společnosti ve stavu ohrožení, napínavé detektivky a existenciálního dramatu o vině a neodolatelné síle pudovosti. Peter Lorre vede svou postavu od nesympatického slizkého devianta až po zmučenou trosku, která před kafkovsky krutým tribunálem vzbuzuje účast. Langův tradičně vytříbený vizuál táhne zejména brilantní práce kamery, neuvěřitelně moderní střih a novinkově pomocnou ruku podává i selektivní zvuková stopa, která svou progresivitou předběhla dobu. V M se střídají momenty odtažitě popisné s naprosto strhujícími pády do hlubin temnota, momenty komiky s momenty tragiky, momenty divadelní exprese s momenty syrového filmového "odrazu" skutečnosti. M se dá interpretovat různě, jako drama o vině, napínavá honba za vrahem i jako deziluzivní portrét německé společnosti. Troufám si říct, že lepší studii masového vraha a jeho okolí by člověk i po více než 70i letech hledal těžko. (16.02.2009)

"Nechci! Musím! Nechci! Musím!"                                                                                                                                        První zvukový film Fritze Langa. Kromě krásné noirové kamery můžeme obdivovat Německo třicátých let před nástupem nacionálního socialismu. Obsahuje všechno co má správná noirová detektivka mít, hustou mrazivou atmosféru, krásnou práci se světlem a stínem, udržování napětí do posledního okamžiku. Závěrečný soud s výpovědí obžalovaného i závěrečná řeč obhájce je stěžejním místem celého snímku. Otázka, kdo smí soudit a vykonat ortel či jak zabránit, aby se podobné věci děli i v budoucnosti, je nadčasová. (11.01.2015)