Élisa
Režie:
Jean BeckerScénář:
Jean BeckerKamera:
Étienne BeckerHrají:
Vanessa Paradis, Gérard Depardieu, Clotilde Courau, Florence Thomassin, Michel Bouquet, Philippe Léotard, Melvil Poupaud, Bernard Verley, Gérard Chaillou (více)Obsahy(1)
Francouzské psychologické drama režiséra Jeana Beckera ELISA pojednává "banální" téma sblížení dospělé dcery a jejího neznámého otce zajímavým, nevšedním způsobem. Vyprávění se opírá o postavu dcery, která je obtížena těžkým traumatem z dětství a která se rozhodne je radikálně řešit. Dospívající dívka Marie je sirotek: otce nikdy nepoznala, a když jí byly tři, pokusila se ji její zoufalá matka Elisa zabít, a sama pak spáchala sebevraždu. Dítě však přežilo a dětství prožilo ve výchovných ústavech. Teď se potlouká pařížskými ulicemi ve společnosti kamarádky Solange a arabského kluka Ahmeda, a střechu nad hlavou i obživu si zajišťuje drobnými krádežemi a podvody. Život ze dne na den však dívku neuspokojuje, a když náhodou narazí na stopu svého neznámého otce, rozhodne se dát svému osudu smysl: chce otce najít a pomstít matčin (a snad i svůj) zmarněný život vraždou. Jediným vodítkem je dívce pohlednice s majákem, již otec poslal matce a na niž místo vzkazu načmáral pár taktů ze své kdysi populární písničky o Elise. Marie se rozloučí s přáteli a s nabitou pistolí se vypraví na skalnatý ostrůvek Ile de Seine v Bretani. Nejdřív to vypadá, že nebude těžké zmáčknout spoušť: Jacques Lebovitch je odpudivý hrubec a místní opilec. Marie však nevystřelí - a mezi otcem a dcerou se začne pomalu rodit zvláštní citové i tělesné pouto...
Snímek vyniká přesnou kresbou charakterů a prostředí; především jeho "pařížská" část představuje přirozenou a autentickou výpověď o životě mladých lidí "bez střechy a bez zákona", kteří zoufale hledají své místo ve světě a svou vlastní identitu. Vynikající představitelku hlavní role našel režisér ve francouzské pop hvězdě Vanesse Paradisové, která hraje Marii s velkou dávkou přirozenosti a naléhavosti. Hrdinčin otec, který většinu vyprávěcího času existuje jen jako abstraktní viník a objekt dceřiny nenávisti, se nakonec ukazuje být vnitřně složitou osobností, "padlým" umělcem, ve kterém dívka probouzí naději na lepší život. Pro tuto roli si režisér vybral vynikajícího Gérarda Depardieua, který na malé ploše stvořil dalšího ze svých hrubců s citlivým srdcem. V zájmu zmírnění ostrých disproporcí mezi "Kráskou a Zvířetem" však tvůrce Lebovitche postupně "polidšťuje". I přes jistou násilnou artistnost, patrnou především v závěru, je ELISA zajímavým snímkem, který nabízí divákům jinou alternativu, než četné hollywoodské komerční snímky. Film je věnován Sergi Gainsbourgovi, ve skutečnosti autorovi titulní písně o Elise i druhého písničkového alba Vanessy Paradisové. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Marie se věkem blíží k hranici zletilosti, od bezdomovectví ji zachraňuje pouze výstavní zevnějšek a sny mladé slečny se ubírají pouze jedním směrem. Chce najít a zabít člověka, který způsobil, že se ji matka pokusila zabít a pak si udělala nový, nepříliš potřebný, otvor do hlavy. Oním hledaným darebákem je nikdy nepoznaný otec Jacques, který se maskuje jako chodící veršující demižón. Zabít tuto trosku by bylo snadné, ale Marie si nejprve chce s nechápavým tatíkem trochu pohrát, než rozhodne o jeho osudu. ()
Tohle jsou vlastně první počátky francouzského multi-kulti ve filmu. První půle je jasná reklama na hodného muslima prezentovaná černým kloučkem jak od Matela. I kvůli tomu mi první polovina tohoto filmu přišla o dost slabší. Nicméně druhá, ve které se objeví Gérard začala mít konečně úroveň. Nejdříve do filmu vstoupí jednou velkou pijatikou, aby si mě po chvíli svým herectvím absolutně získal. On to prostě umí a zachránil tím celý film. A Vanessa Paradis taky nebyla úplně hloupá. Šla na herectví chytře, přes kozy..a dneska je z ní uznávaná herečka. ()
Jean Becker znova boduje aj ked tentoraz si vybral dost nevyrovnany scenar. Najväcsiu chybu vidim v tom, ze pasaz, ktora by mala predstavovat len taky 20-30 minutovy uvod na zoznamenie sa s postavami tu trva 2/3 filmu a pasaz kedy sa konecne rozbehne nejaka zapletka o ktorej by mohol vzniknut neskutocne zaujimavy film tu trva len poslednych 30 minut. Velka skoda, lebo vsetky sceny medzi Paradisovou a Depardieum su neskutocne fascinujuce. Obidvaja herci to podavaju famozne vykony. Dokial sa tie dve stratene existencie nestretnu, tak musime sledovat miestami blaznive, miestami smutne a miestami dost otravne epizodky Paradisovej a jej kumpanov. Vysledkom je film, ktory stoji za pozornost, ale vysledok mohol byt ovela lepsi. 7/10. ()
Becker drámy vie, to sa musí uznať. Aj z jednoduchej príbehovej premisy - mŕtva matka, nešťastné dievča v detskom domove s túžbou po pomste, neznámy otec ožran, predieranie sa životom ako sa dá.... dokázal namiešať emotívny koktejl rôznych pocitov a to na pozadí zvláštností jednotlivých scénok a v niektorých momentoch aj na prvý pohľad "čudného" správania sa Marie (napr. rozlúčkové vianoce). Ale to všetko je naozaj len prvý dojem, všetko má svoj dôvod. Elisa je preto jeden z filmov, ktorý si vyžaduje okrem iného aj veľkú dávku empatie s postavami, dokonca by som sa mu nebál prideliť nálepku psychologická dráma. Koniec s Depardieu a finálnym rozuzlením pozitívny dojem ešte vylepšil, to bola nádhera. Niekedy vážne nemusia byť veci také ako sa zdajú a kým si na niečo alebo na niekoho utvoríme názor, je treba poznať aj tú druhú stranu. 80/100 ()
Vanessu Paradisovou (čili Rajskou) jsem dosud znal v podstatě jen podle jména. A z počátku se mi ani nelíbila. Ovšem, co se všechno může během promítání jednoho filmu změnit... Příběh je ovšem prostý: žena s dítětem hledá pomoc, ale nenachází ji. Nikdo jí neubližuje, ale nikdo jí také nepomáhá. Dítě v tom vidí zločin a chce všechny tyto nepomahače potrestat, dokonce plánuje i particidu. Nad tím ale leží ještě jedna vrstva, regulační vrstva, která všechno zmírňuje a zpochybňuje, vrstva laskavosti, i když ne lásky - ta by tu byla příliš velkým přepychem. ()
Reklama