Snídaňový klub

Chytrý, dokonale promyšlený a dokonale zrealizovaný film. Prostředí jedné školy a prakticky jedné třídy autorům postačilo k vyjádření generačních problémů, rozporů teenagerů s různým sociálním předurčením, a to do hloubky, dramaticky, s překvapivými zvraty a ne zcela očekávaným závěrem. Film má přes pětadvacet let, ale kdyby se měl točit dnes, nebylo by třeba měnit jedinou větu. (01.05.2011)

Jde o významnější film, který jsem viděl (dobrý námět) s faktoru založených s pěti v životě ztracených lidí (dětí), kteří se snaží nepřipustit k tělu (druhu schválení mezi sebe), ale zároveň najít lepší životní cestu. Příběhy jsou vážné a každý pochopí, že to každý nemá zrovna nejlehčí. Konec je dobrý, ale chtěl bych vidět, co se stane s postavami na druhý den. Chci druhý díl, stejné herce a pod lupou třeba Chechika :) (10.06.2012)

Vynikající koncept - parta teenagerů zůstane po škole a postupně se ukazuje, že pod jejich maskami (školní krasavice, problémový frajer, šprt atd.) se skrývá něco mnohem hlubšího. V osmdesátých letech (a i v devadesátých) bylo toto v mainstreamovém filmu velmi vzácné. Hughes dokáže na omezeném prostoru a s omezeným počtem herců divy - opravdu vás zajímá, co o sobě postavy prozradí příště. Na konci jsem jim fandila všem a ačkoli už nějaký ten pátek puberťák nejsem, tak jsem jim i rozuměla. Zaslouženě jeden z nejlepších "coming of age" filmů. (16.01.2017)

Když se kvůli školním přohřeškům sejde na sobotním vyučování rebel, šprt, školní královna krásy, sportovec a podivínka, všichni jsou pouhými spolužáky. Odpoledne toho mají ale společného víc, než si kdy dokázali představit. V této dobrosrdečné komedii o dospívání, která pomohla definovat celou generaci, se představuje ta nejsympatyčtější herecká sestava a do toho je propojená nadupaným soundtrackem a skvělým humorem. Moje nejoblíbenější klasika 80. let. - "We're all pretty bizarre. Some of us are just better at hiding it, that's all." (21.07.2017)

80te roky minulého storočia bola veľmi divoká doba, charakteristická brutálnou komercializáciou. Nebo bolo všade červené, s veľkým bielym logom Coca Coly. Táto komercializácia sa prejavila aj v štúdiovom systéme, keď koncom sedemdesiatich rokov sa ujal pojem blockbuster. Preto si veľmi vážim tvorcov, ktorí dokázali točiť citlivé, úprimné filmy o určitej spoločenskej skupine ľudí a ich najintímnejších pocitoch. Hughesov BC je jeden z takých filmov. Niečo podobné, ako Veľké rozčarovanie, avšak s teenagermi. Z dôveryhodného zdroja viem, že Nelson sa stal vďaka tomuto filmu sexsymbolom, nie Estevez, ako by som predpokladal a u chlapov najviac zarezonovala Ringwald. (27.05.2012)