PopStory
Režie:
Jakub SkalickýHrají:
Jiří Štědroň, Josef Laufer, Helena Vondráčková, Eva Pilarová, Karel Štědrý, Josef Zíma, Karel Gott, Jiří Černý, Vladimír Dvořák (a.z.), Waldemar Matuška (a.z.), Ljuba Hermanová (a.z.) (více)VOD (2)
Série(2) / Epizody(10)
Obsahy(1)
Dokumentární cyklus, který se ve čtyřech dílech pouští do mapování historie české a dříve československé popmusic od 50. let 20. století do nultých let století současného. Nečiní tak ovšem obvyklým, encyklopedicky sumárním způsobem, ale nabízí neotřelou perspektivu pohledu na děje, osobnosti a události této kulturní oblasti tak, jak je vnímali řadoví posluchači – prostřednictvím rozhlasu, televize a také trhu s hudebními nosiči. V kontextu dobových reálií – ať již politických, společenských, kulturních či ekonomických – chce tento projekt osvětlit fenomén hudebních hvězd a hitů, jejich šíření éterem a na hudebním trhu a připomenout zásadní, či naopak kuriózní události historie českého popu. Autor námětu a režisér Jakub Skalický klade provokativní otázky poukazující na zdánlivě samozřejmé skutečnosti, jejichž geneze však byla mnohdy zajímavá a překvapující. Celý projekt, na němž se rovněž autorsky podíleli renomovaní hudební publicisté Aleš Opekar a Radek Diestler, kombinuje publicistické aspekty s divácky atraktivním formátem retrodokumentu, který přinese nejen fakta a informace, ale připomene také autentickou atmosféru jednotlivých kapitol československého popu. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
10/10 Matičce veřejnoprávní se podařilo zaplácnout neuvěřitelných deset epizod naprosto nekoncepčním blafem. Namísto toho, aby se ČT "jen" nechala vést možnostmi svého bohatého archivu a rozhovory s pamětníky, což by úplně stačilo, vytvořila repetitivní guláš. Už v mnoha obdobných cyklech, které chtěly mapovat a zároveň popularizovat, bylo znát, že současná ČT má určitý názor. Z pamětníků zve jen někoho, z archivu si vybírá jen něco. Důležité je, aby se problematické osobnosti neměli problém za svou minulost omluvit, pokud neměli škraloup, tak aby aspoň pomluvili estetiku té doby, atmosféru atd. Doprovodný komentář je až dětinsky škodolibý, nepoučený a rádoby nad věcí. Ten paradox současné ČT, která je sice pyšná na svou historii jako média, ale zároveň nemá vyjasněný svůj vztah k minulosti či dnešku, je až bolestivě hmatatelný. Mohl to být skvělý počin, škoda. Ocenila bych alespoň systematické popisky k ukázkám, ale ani ty nebyly u každého dílu... ()
... co si budem povídat, český bigbít dostal teda od České televize před 18 lety propracovanější dokumentární sérii... Holt povrchnější hudba, povrchnější zpracování. A že já (jako magor do hudební historie v souvislostech) bych o hlubší pohled stál! No a taky ten koncept, způsob, jakým to rozdělili na čtyři díly, asi úplně nepobírám - však stejně to pokaždé začíná Chladilem a končí Lunetiky, tak jakýpak štráchy zase? ()
Dokument o nasi popove scene by mohl mit i dvacet dilu a presto by se do nej vse zajimaveho neveslo. Tento ctyrdilny cyklus je takove zakladni shrnuti, co se v nasem showbyznysu udalo od padesatych do cca devadesatych let minuleho stoleti. Spousta hudebnich ukazek, komentaru zasvecenych osob... Pro radoveho divaka dostacujici, spousta pisnicek me potesilo, i neco zajimaveho jsem se dozvedel. Mne se to libilo. ()
Netančím, nemám rytmus, občas se ráda zakymácím, přesto mám k hudbě velmi silný vztah a i proto mi udělaly neskutečnou radost taneční "kreace" některých účinkujících, na jejichž tvorbě jsem (jako malé dítě) ujížděla a dle jejichž vzoru jsem se snažila o jakousi formu pseudotance... Pro mě pěkný dokument a zároveň připomínka hitů let minulých. ()
Dobré, až na to, že to nie je o československej, ale hlavne o českej popmusic od 50. rokov do súčasnosti. A to nie je dobré. Slovenskej scéne sa tu, napriek proklamácii, zďaleka nevenuje toľko pozornosti, koľko by sa, vzhľadom na jej nepopierateľnú kvalitu v tých rokoch, patrilo. Takže som napríklad v 3. časti seriálu sledoval 30 minútové ťažkanie si nad biednou kvalitou českej popmusic a že 80% aj viac tvorili prespievané zahraničné hity (áno, bratia Česi a ešte Maďari v tomto hrali prím), kým na Slovensku, tam to bolo úplne iné, tam to vtedy vlastnou tvorbou vrelo... na čo nasleduje asi 30 sekundový prestrih na Riša Müllera... a vzápätí sme späť v zemi českej. Pritom slovami Janka Ledeckého (voľná citácia): "To nebolo tak, že nás Slováci predbehli, oni nám vtedy v tej popmusic ušli na míle." Tak kde je k tomu sakra nejaká dokumentácia a ponor do produkcie slovenského vydavateľstva Opus?! (Dá sa to ale chápať aj ako hodená rukavica Slovákom. A ja prípadným dokumentaristom na našej strane bývalej spoločnej republiky radím: pozrite sa konečne poriadne na postavu Paľa Hammela a postavte mu pomník, aký si zaslúži. Že ho ešte nikto nepostavil na piedestál a neurobil z neho národného hrdinu slovenskej populárnej piesne - a to ani náhodou len z pozície autora a muzikanta - to mi hlava neberie už dekády). ()
Reklama