Dvorjanskoje gnězdo
Šľachtické hniezdo
A Nest of Gentry
Obsahy(1)
Fjodor Ivanovič Lavrecký se vrací z Itálie na rodnou usedlost. Rozešel se s manželkou, která ho podváděla. Přijal pozvání svého bratrance, který má sídlo nedaleko Fjodorova. Zde se zamiloval do dcery svého bratrance, mladé Elizabety Michailovny, jež jeho lásku opětovala. Záhy se Lavrecký dozví, že jeho manželka zemřela, začíná doufat, že pravé štěstí pozná s Lízou. Leč náhle se na scéně objevuje Lavrenckého manželka, ukázalo se, že zvěsti o její smrti nebyly pravdivé. (Snorlax)
(více)Recenze (10)
"Šlechtickému hnízdu" vládne lyrická imprese a nostalgie; příběh letmé pozdní lásky, jen jakoby slabounce črtaný tužkou, překrývá nános barev, textur, světel a stínů, přírodních zvuků, hudebních tónů a masochisticko-nacionalistických výlevů ruské duše, jimž může porozumět zas jen ruská duše. Kdysi jsem dal filmu čtyři hvězdičky právě za jeho výtvarno, po letech mám trochu dojem, že ho Končalovskij hrne na diváka buldozerem. ()
Předpokládám, že ani život na panském sídle se nevlekl jako tento film, což je zarážející, vzhledem k tomu, že Končalovského filmy jsou většinou dost fyzické, energické. Chápu snahu natočit umělecký experiment, kamera opravdu výborná, s těmi reáliemi ovšem není divu. U vnitřních monologů jsem měla často problém udržet pozornost, ale bavila jsem se scénou koňského handlu, kterou představitel knížete Nelidova (Nikita Michalkov) prosvětlil osvěžující ironií. ()
Tohle je jednoznačně film pro fajnšmekry, navíc specialisty na ruskou kulturu. Kdo nezná a nemiluje Turgeněva, Tolstého, Čechova, Bunina a další mistry, ten si prostě nebude schopen snímek vychutnat. A chce to stoprocentní soustředění, protože těch detailů a nuancí je tam tolik a jsou tak úžasné, že na konci je poctivý divák zároveň nadšen i vycucán. Když jsem u nás v kině viděla tento film poprvé, bylo mi třináct - a při jeho sledování jsem poprvé v životě pochopila, že film je Umění. Nyní jsem měla možnost vidět Šlechtické hnízdo po sto letech znovu. A je to Umění! ()
Končalovskij bol v 60. rokoch vizuálne na podobnej úrovni s Tarkovským, mali rovnakého kameramana Rerberga a celkovo úzko spolupracovali. Je fascinujúce, ako dokázali vo svojich filmoch dbať na dokonalú mizanscénu. Veľmi štylizovane pracovali s postavami a priestorom okolo postáv a samozrejme často zachytávali poéziu prírody (stromy, tráva, voda, lekná) ale aj výtvarne zachytené interiéry (prázdne chodby, široké priestory) a to má často nielen vizuálne estetický efekt ale aj duchovný rozmer. Film plynie veľmi pomalým tempom a v podstate má jednoduchý "vzťahový" dej. Prednejšia tu je však poetická atmosféra, rôzne symboly a herecké výkony. Nádherná kamera sa sústreďuje na reálie okolo postáv, divák si tak vychutnáva okolie šľachtického hniezda. Predstaviteľ hlavnej postavy F. I. Lavreckého zahral svoje zúfalstvo a vnútorne zblúdenie neskutočne presvedčivo a celkovo z postav sršal ten pravý existencializmus. ()
Jeden z nejkrásnějších ruských filmů o lásce, v tomto případě podle mistra žánru I. S. Turgeněva. Mistrovský filmový kousek, téměř dokonale vystihující atmosféru 19. století, bravurní herectví, interiéry i exteriéry. Nostalgie šlechtice Lavreckého, který se z Paříže vrací do Ruska na své sídlo. Ve vlasti zahoří láskou k dívce, která má před sňatkem s dobře postaveným šlechticem Panšinem. Nádherné i vizuálně!!! ()
Reklama