Andrej Rublev

Černá. Bílá. Dvě barvy, v kterých nám Tarkovskij otevírá svůj svět. A poté nechává v rámu poletovat částečky peří a prachu, které se vsakují do mraků a do půdy - jako prchavé pocity, jež se nesmazatelně vryjí do paměti, hluboké brázdy, ozvěny věčnosti. Pomocí drobných psychologických črt maluje historickou fresku dotýkající se celého národa. Pomocí času plynoucího ve spirálách rozeznívá pocity dávno skryté v naší přirozenosti. Dotýká se míst nejvyšších i hluboce instinktivních. V obyčejnosti nechává zaznít nadpřirozeno a pomocí těch nejmenších z lidí tvoří ikonu, v níž se zrcadlí sama klenba nebes. Veliký film, pro mě jeden z největších. (21.09.2017)

Uprimne chapem, ze ten film moze niekto obdivovat ale nechapem ako ho niekto moze mat uprimne rad. Vizualne uzasne sceny, momenty aj zabery nicia pekelne dialogove intermezza, vyvolavajuce dojem, ze ten film trva tak 3x dlhsie, nez v skutocnosti. Marketa Lazarova alebo Siedma pecat su u mna o minimalne o triedu lepsie. 7/10 (29.11.2017)

Megalomanské a atmosfericky valcujúce monštruózne historické veľdielo, sugestívna freska osudov ruského maliara ikon Andreja Rubľova, plná predobrazov života vtedajšej ruskej spoločnosti a brilantných filozofických myšlienok o existencii umne zakomponovaných medzi náboženské texty. Tak dokonalou dobovou, naturálnou atmosférou disponuje len veľmi málo snímkov. Ťažký film, vyžadujúci si stopercentné sústredenie, ale stálo to za to. (23.06.2016)

Tarkovskij je Umelec a tak špecifický, že nemáte problém jeho diela identifikovať. Mám jeho filmy fest rád (hoci musíte mať na ne náladu, nedajú sa pozarať "vždy") a tri a pol hodinový director´s cut Andreja Rubleva sa k nim bez problémov zaradí. Scenár z dielne Majstra a jeho spolužiaka, vtedy ešte "hollywoodom neskazeného", Andreia Konchalovskeho nás v ôsmych kapitolách prevedie životom ruského maliara ikon Rubleva. Hoci je tento film najepickejší Tarkovskij, typické snové pasáže, dlhé zábery spolu s nápaditou kamerou ostali zachované spolu s filozofickou rovinou a geniálnymi myšlienkami. Komentár píšem tri dni po produkcii a Rublev vo mne rezonuje doteraz (to vlastne platí o všetkých Tarkovského dielach čo som vzhliadol:).Andrei Rublev je skrátka ďalší kvalitný umelecký zážitok, krutá mozaika života v Rusku v 15-tom storočí, sfilmovaná lyricko-epická báseň. A ten záverečný prechod do farby a ukážka skutočných Rublevových diel bol skvelý nápad.... "Boh ti odpustí vždy, ale je podstatné či si odpustíš ty sám".... (05.09.2006)

Hodně těžká osudovost a výborná podívaná. Andrej Tarkovskij si zřejmě někde sehnal stroj času, přenesl se do 15. století a pořídil dobový záznam. Knížecí zaprodanost cizákům, rozjímání a každodenní lpění na obyčejném životě, otrocká víra, která vznáší do mysli jen pochybnosti, touha po světském životě, která omrzí tak rychle jak přišla, osudný dar talentu, který působí jen rozvrácenost a závist, tíha hříchu, bláznivá, němá prostota, silná touha mládí pokračovat v generačním umění a nakonec všeobecné prozření. Velkolepost a zmíněná osudovost snímku je naprosto neoddiskutovatelná, Tarkovskij nám po Bergmanovi a Vláčilovi také popsal morálku a cítění dobové společnosti, ovšem Tarkovskij to vzal opravdu hodně zhurta. Volnost režie i zúčastněných herců je skutečně jedinečná a známý dodatek k filmu, o zranění, či usmrcení zvířete, si Tarkovskij do závěrečných titulků rozhodně dát nemůže. Až tak to chtěl mít reálné a skutečně, povedlo se. Tarkovskij rozhodně jen nefilmoval, vyprávěl. (22.01.2013)