Režie:
Enrico GuazzoniScénář:
Tullo GramantieriKamera:
Giuseppe La TorreHudba:
Ezio CarabellaHrají:
Lída Baarová, Walter Lazzaro, Loredana Padoan, Massimo Serato, Luigi Pavese, Cesare Fantoni, Margherita Bossi, Giovanni Onorato, Anneliese Uhlig (více)Recenze (1)
Z opulentní knihovničky titulů, které se věnují Lídě Baarové (a dnes už také z nejrůznějších závěrečných kvalifikačních prací realizovaných na školách nejen v ČR), se toho o filmografii Lídy Baarové překvapivě nedozvíme mnoho. Jen zcela výjimečně si někdo povšimne také toho faktu, že Baarová byla i divadelní herečka. Prakticky nikdo nejeví byť jen nejmenší zájem (natož kompetenci) k tomu, aby se věnoval Baarové jako evropské herečce. V době, která přeje masivnímu otevírání archivů a následné digitalizaci, je až ponižující (pro pisatele i čtenáře) stále dokola opakovat rozšířené nepravdy publikované (snad) v dobré víře, aby bylo řečeno alespoň něco. Ze stručných vzpomínek Baarové jsem si, jako mnozí další, zapamatovala samozřejmě Barkarolu a Pekařku jako pomyslné vrcholy. Bohužel za jejího života nebyl nikdo, kdo by s ní dokázal účelněji pracovat na vzpomínkách z tak fantasticky pestré práce v evropských ateliérech. Typicky Standa Motl považoval jako to nejzajímavější z let, které Baarová pracovně prožila ve fašistické Itálii, drb na téma, jestli se znovu setkala s Goebbelsem a jak se u toho údajně tvářil, kdo u toho byl a komu dalšímu to vyprávěl. Po takové průpravě je samozřejmě prakticky nemožné usednout k projekci historického dramatu ze života Raffaela Santiho s čistou hlavou. Nicméně, pokud dokážeme ty nechvalně proslulé nánosy na těch starých filmech odstřihnout, zjistíme cosi překvapivého. Například to, že se Baarové v Itálii před koncem války podařilo učinit další kroky k hereckému zrání. Navíc italští maskéři zase zcela jinak přistoupili k její fotogeničnosti a v kostýmech ze 16. století (v celém filmu jich vystřídá nejméně deset) zdůraznili její přednosti. Na rozdíl od let prožitých ve Třetí říši v této době Baarová trochu přibrala a je velmi atraktivní. Ostatně jak jinak si lze představit modelku proslulých Santiho obrazů La donna velata (1516) a La fornarina (1518-1520)? Třicetiletá Baarová se stala zcela přirozeně součástí další národní kinematografie a my Italům můžeme jen závidět, že právě u nich navázala i po válce. ()
Galerie (6)
Photo © Cinecittà
Zajímavosti (1)
- Lída Baarová (Margherita) se dostala k natáčení tohoto snímku díky filmu Maskovaná milenka (1940), který se promítal i v Itálii, kde si ji všiml režisér Enrico Guazzoni, který jí podal nabídku si zahrát ve filmu. Baarová měla v protektorátu Čechy a Morava kvůli vztahu s Goebbelsem přísně zakázáno točit, a tak se rozhodla roli přijmout, a to i přesto, že italsky neuměla ani slovo. Avšak díky svému talentu na jazyky se dokázala italštinu naučit do pár týdnů. (L.E.O)