Škoda, žes taková potvora

Jedna z nejlepších italských komedií, natočená v době, když vznikaly nejkrásnější italské filmy. Působí neuvěřitelně příjemným dojmem a doba, ve které se film odehrává působí i přes své nesporné problémy pohodově a lákavě. Příběh o zlodějské famílii, v níž mistrně krade babička i ti nejmenší a poctivém taxikáři, který se jen tak nevzdává, aby se dočkal spravedlnosti. Divák se baví od začátku do konce a vychutnává si výborné herecké výkony Sophie, Marcella a skvělého Vittoria De Sica. (16.01.2017)

Režisér Blasetti natočil dva známější filmy, z nichž Peccato che sia una canaglia je ten první. Oba mají velmi podobný děj, avšak na každém z nich je něco výjimečného. V tomto snímku režisér vsadil na šarm a herecké dovednosti Sophie Loren a jeho sázka se mu na 100% vyplatila. Úžasné scény plné ironické přetvářky, komediálních výstupů Marcella Mastroianniho a sladkých lží - to vše tvoří tento skvělý kousek italské kinematografie. (03.11.2007)

"Italská Leopardí žena", chce se mi až říct. Těch podobností bylo zde dost na to, aby mě podobně svérazné přirovnání opustilo... I zde aktivnější ženská postava přivádí do rozpaků tu mužskou, taky si úplně nedává pozor na to, co kde vypustí z úst, taktéž je zde písnička provázející celý tento příběh (byť v tomto případě na samé hranici snesitelnosti a pocitu trapna), no a nezapomeňme na nějaké to zakoukání se s policejním rozřešením navrch. Vlastně jsem si už dřív říkal, že pokud by v evropských podmínkách vzniklo něco jako kopírka hollywoodského screwballu, tak by nebylo moc vhodnějších dvojic (pokud vůbec nějaká), než Marcello se Sophií - hlavní charismatické lákadlo filmu. Jejich slovní přestřelky připomenou právě zmíněné kočkování Caryho s Katharine, přičemž dívčí polovina je tu ještě drzejší... Takže v zásadě něco jako splněné přání, s kterým jsem nepočítal. Jinak ale nutno konstatovat, že snímek oproti třeba tomu zmíněnému (a dalším podobně starým zástupcům žánru) není až tak svěží, jak by se na první pohled zdálo. Překážkou se mi zde jeví typická italská expresivita, stejně tak jako možná až velké množství postav okolo, z kterých nemám ten příjemný pocit, co z titulního páru či nahraváčů z jiných fikčních světů... Výjimkou budiž Vittorio de Sica. I přes to všechno není vůbec na škodu, že Sophia byla toho času takovou potvorou, ba naopak, neboť i to pomohlo do budoucna otevřít jeden velký herecký příběh. 60% (22.02.2021)

Příjemně svěží a zábavná komedie, která se ve velkém stylu slov a akcí valí nezadržitelně vpřed, aby pak nakonec slavila láska své vítězství. Řidič taxíku Paolo (dobrý Marcello Mastroianni) versus zlodějka Lina Stroppiani (skvělá Sophia Loren, nespoutaný živel). Pokus o krádež, lhaní, honění a chytání zlodějky, podvody, nezkrotná výřečnost, umanutost po spravedlnosti a touze po pomstě, náhody a nehody, karneval emocí a slov, svérázná partie na komisařství a uvolnění při vzájemném zjištění lásky. Je to nespoutaný gejzír, který se valí směle a nebojácně do výšin, aby postupem času mohutněl. Jeho tok místy zpomaluje, aby v ještě větší síle chrlil svojí horkokrevnou a neposednou zábavu. Poťouchlou, rošťáckou, výřečnou a především dodávající dobrou náladu. Třetím důstojným hráčem do party ústřední dvojice je Linin otec Vittorio Stroppiani (skvělý Vittorio De Sica, jinak vynikající režisér), otec zlodějské rodiny s pragmatickým pohledem na posouvající se realitu, jehož výřečnost a schopnost se dostávat ze zapeklitých situací je úchvatná. Z dalších rolí: zlodějíčci Peppino (Giorgio Sanna) a Totò (Michael Simone), snažící se ukrást Paolův taxík, přísný policejní komisař (Mario Passante), okradený Michele (Umberto Melnati), a jeho žárlivá žena Elsa (Margherita Bagni), a zloděj Fortunato (Vittorio Braschi), spolupracující se starým Stroppianim. Skvělá zábava, hravá a svižná, která nenuceně vhání úsměv do tváře a dobrou náladu do duše. (28.06.2012)

Úchvatná (tehdy 20 letá) Sophia Loren ve filmu, který mě zcela dostal. Vyloženě mi sednul do nálady, je to taková mile starosvětská komedie, plná italského temperamentu a bezstarostné pohody (ačkoli se ve filmu občas objevují i sociální motivy a zmínky o 2. sv. válce, jejíž trauma bylo v té době stále živé), která i po těch letech stále stojí za vidění, a to z mnoha důvodů: jako zajímavá zpráva o své době (film zaujme například coby svědectví o rapidně postupující motorizaci tehdejší společnosti), jako příjemný protipól americké soudobé produkce, a především pak jako doklad tehdejší krásy a mistrovského herectví Sophie Loren i jejích hereckých kolegů (De Sica & Mastroianni - oba jsou zde naprosto skvostní). Máte-li podobné staré černobílé filmové libovky v oblibě, pak je tenhle film sázka na jistotu. UPDATE 10.11.2019 - Dostal jsem po 3 letech chuť vidět to znovu a opět mě to strašně bavilo, především závěr na policejní stanici je neuvěřitelně vtipný a hodně jsem se u toho nasmál. A ta Sophia Loren? Och bože, ty její oči, křivky, hlas a pohyby - není divu, že jsou z ní všichni chlapi v tom filmu úplně vedle; ona mě zde dostává naprosto do mdlob a stavu krajního erotického vytržení a fascinace. Btw. je hezké, že je stále na naživu (na rozdíl od všech hereckých kolegů v tomto filmu), je to už 85 letá dáma, ale tehdy za mlada to vážně byla mimořádně překrásná žena, jaké není rovno! Akorát může člověk prožít lehký otřes, když ve dvou záběrech ukáže své zarostlé podpaží - marná sláva, móda (d)epilace měla teprve přijít. Třeba i v tomto detailu je ten film zajímavým svědectvím o své době. (I když - teď mě tak napadá - dnešní feministky by z toho ochlupení v podpaží S. Loren byly nejspíš nadšené, jenže ty určitě nekoukají na staré italské filmy). (18.08.2016)