Ágora
Agora
Režie:
Alejandro AmenábarKamera:
Xavi GiménezHudba:
Dario MarianelliHrají:
Rachel Weisz, Max Minghella, Oscar Isaac, Ashraf Barhom, Michael Lonsdale, Rupert Evans, Homayoun Ershadi, Richard Durden, Yousef 'Joe' Sweid, George Harris (více)Obsahy(2)
Píše se rok 391 po Kristu a Egypt se nachází pod nadvládou upadajícího římského impéria. Násilné, náboženské nepokoje pronikají ulicemi Alexandrie až za brány slavné městské knihovny. V jejích zdech zůstává uvězněna i vynikající astronomka a filozofka Hypatia (Rachel Weisz), která je i se svými věrnými stoupenci odhodlaná knihovnu bránit. Dva muži jsou ale odhadláni bojovat nejen o záchranu veškeré moudrosti antického světa, ale také o lásku krásné Hypatie. Vtipný, bohatý a privilegovaný Orestes (Oscar Isaac) a Davus (Max Minghella), mladý otrok, který se zmítá mezi tajnou láskou ke své paní a vidinou svobody, kterou by získal, kdyby se přidal k nepřátelským křesťanům… Film Agora vypráví nejen o moudré Hypatii a jejím životě, ale také o době, kdy ze starověkých chrámů odcházeli staří bohové a nastupovala nová náboženství. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (767)
Hlavní poselství Amenábarova myšlenkově očišťujícího opusu je jasné a nadčasové: Ti, kteří pochybují (ve své víře) nás i sebe samé neustále posouvají kupředu, k dalším a dalším horizontům poznání, narozdíl od těch, kdož se slepě a arogantně drží nedotknutelných dogmat, předem prošlapané stezky, svůdné dokonalosti kruhu (whatever) a nepřipouštějí existenci odlišného pohledu. Pravda, jak nás učí samotné pohyby planet, je eliptická. Jednou jsme jí blíže, podruhé dále - jako Slunci. Střed je všude a nikde zároveň - stejně jako Bůh - a snahy o monopol na jeho přesné určení se proto jeví podobně malicherně a bezmocně, jako lidský rej nahlížený z božské perspektivy... ()
Geniální dílo s etickým, morálním i historickým přesahem, který nemá obdoby. Vrhá nás do neuvěřitelně zajímavé doby okolo roku 400 našeho letopočtu, kde se v Alexandrii setkávají tři náboženství. Pohané, židé a čerstvě "zlegalizovaní" křesťané, kteří jsou hladoví po moci. Postupně pozorujeme vzestup křesťanů, kteří velmi chytře využívají písma svatého k dalšímu a dalšímu získávání moci. Nastolují svá dogmata a jakékoli renesanční myšlenky označují za čarodějnictví. Ano, právě v této době se odehrál totální konec veliké antické civilizace a nastala doba temna - středověk. Film používá skutečné historické postavy velmi chytře a kombinuje je s (asi) fiktivními např. postava mladého otroka, co se přidal k řádu Parabolánů. Jestli jste koukali na seriál Řím tak přesně takhle se tu nakládá s historickými postavami, tudíž podle mne nejlépe jak je to v kinematografii možné. Samotná Hypatia je tu skvěle zahraná Rachel Weisz a člověk má chuť se díky ní pustit do googlení historie, co že to bylo za vskutku renesanční postavu. Ovšem nejuhrančivější herecký výkon podává Ashraf Barhom. Ten chlap má megacharisma. Film varovně zvedá prst proti náboženstvím. Zde jsou nejzáporněji podaní křesťané, ale jen protože byli v tu dobu zrovna u koryta. Dnes podobné chování můžeme vidět u spousty muslimů. Skvělá je právě postava otroka, který si je vědom učení nového zákona a když vidí co jeho druzi činí za bestiality a zpochybňuje jejich chování oni mu odpoví klasickým překrucováním alá: "Odpouštět může jen bůh a nerouhej se" a podobný sračky. Prostě jakékoli náboženství je dle mého názoru strašně nebezpečné a je to nejúčinnější nástroj jak zmanipulovat davy. ()
Nakonec bych řekl, že je film ke křesťanství ještě docela shovívavý. A že by se o tom dalo natočit hodně, křesťanství na konci římské říše už bylo natolik pevné, že si mohlo dovolit bojovat nejen s pohany, ale i mezi sebou navzájem (Ariáni a Nikajci, a nevynechejme samozřejmě ani ještě fanatičtější donatisty). Kdybych si měl vybrat postavu, na níž bych demonstroval zánik jednoho světa a vznik nového, vybral bych si spíš posledního velkého císaře Juliána, křesťany později nazvaného Apostata neboli Odpadlík. Abych ale úplně neodpadl od filmu. Amenábar je pro mě současnou evropskou režisérskou jedničkou, o čemž svědčí vychytávky jako nájezdy kamery z vesmíru, snímání davových scén z výšky a další výborné nápady. Příběh je ovšem nutno brát samozřejmě ve vztahu ke skutečnosti jako autorskou licenci. Bohužel se nevyvaroval klasického nešvaru a sice milostné zápletky (byť nenaplněné) za každou cenu (ať je film o čemkoli). V takovém příběhu to fakt zdržuje od podstatného (koneckonců Hypátii bylo v době zavraždění asi 50). Uvítal bych podstatně syrovější pojetí více o střetu myšlenek a intelektu. Oceňuju ovšem ten postřeh filmu, že nakonec je největším nepřítelem poznání náboženská jistota (což platí pro jakékoli vyznání), která svět kriticky nezkoumá, ale předkládá nezpochybnitelná tvrzení (viz slavný výrok Douglase Adamse). A ano, líbilo se mi to. ()
Nádherný historický film s mojí oblíbenkyní Rachel Weisz v kulisách pozdně starověké Alexandrie. Film mě svými kvalitami velice příjemně překvapil a zároveň šokoval svou odvahou ukázat některé věci naplno. Pomatenců je na světě pořád spousta, a tak, být bezbožným Amenábarem, bych si teď dával velkej pozor, kdy na mne přiletí nějakej kámen. ()
Galerie (198)
Zajímavosti (20)
- “Chtěl jsem, aby měli diváci pocit, že sledují dokument CNN o událostech z té doby. Dojem, že sledujete nejžhavější zprávy, byl základem mého přístupu. Chtěl jsem prolomit některé zažité postupy dobových filmů; nejen natáčet ve větším formátu, točit širokoúhlé záběry a použít grandiózní hudbu. Agora je mixem strohé přesnosti a okouzlení.“ - Alejandro Amenábar [Zdroj: Bonton] (POMO)
- V záběrech z ptačí perspektivy je vidět Alexandrie ze čtvrtého století, ale také některé stavby, které v té době ještě zdaleka neexistovaly: Suezský průplav, Asuánská přehrada, Násirovo jezero a jezera Toshka. (gjjm)
- Rozpočet filmu přesáhl 50 mil. EUR. [Zdroj: Bonton] (POMO)
Související novinky
Zemřel herec Michael Lonsdale
Ve věku 89 let zemřel v pondělí v Paříži filmový a divadelní herec Michael Lonsdale. Informaci předala zpravodajská televize BBC s odkázáním na jeho agenta. Britsko-francouzský herec se narodil v… (více)
Amenábarův scenárista točí sci-fi
Mateo Gil, několika cenami Goya oceněný španělský spoluscenárista tří filmů Alejandro Amenábara – konkrétně Otevři oči, Hlas moře a Agora – se poslední roky pokouší i o režii. Po dobře přijatém… (více)
Ačkoli Agora byl můj nejočekávanější film roku, nechtělo se mi do psaní jakéhokoli komentáře. Nicméně při čtení reakcí nejen zde, ale i na IMDB, jsem se přiměl k zvěčnění skromné úvahy, spojující myšlení postav filmu s myšlením četného davu recenzentů… Amenábar ve svém netypickém snímku vypráví tragický příběh největší antické (a jediné známé) matematičky a novoplatonské filosofky Hypatie. Tento příběh je též příběhem předělu jedné kulturní epochy v jinou, příběhem dějinné proměny - přechodu od antického starověku ke křesťanskému středověku. Posud je to vcelku nekonfliktní a střízlivé (přestože značně zjednodušené) konstatování - tedy že film pojednává o určitých faktických událostech (navíc ve filmu málo zpracovaných). Problém nastává při hlubším ponoření se do děje a analýze vlastního příběhu. Amenábar poměrně dobře rozvíjí popis střetu pohanů s křesťany a křesťanů s židy - nikdo z nich není jednoznačně pozitivně nebo negativně vykreslen, vraždí všechny skupiny, dobré úmysly lze nalézt na všech stranách. Využití ideologie pro mocenské účely je pojednáno s hlubokou znalostí současných událostí, i událostí dávno minulých, a to ve smyslu, že historie má (bohužel) své určité paralely. Nad tímto ční impozantní postava a myšlenky ženy, která má tendenci sváry urovnávat, vědouc, že dosud poznaná pravda není jednoznačná, že se o ní musí pochybovat a že jsme všichni na stejné lodi plující ke stejnému cíli. A zde je nutno konečně zmínit, že vedle obecných faktů (dějinný zvrat) nastupuje do popředí interpretace jednotlivostí (ten a ten páchal zlo, to a to by se mělo dělat tak a tak). Interpretace sama o sobě špatná není (naopak), špatná však je agresivní až militantní snaha svou interpretaci prosazovat za každou cenu. V případě postav filmu to bylo pro mocenské účely a z téhož důvodu je tomu i v dnešním životě - např. v politice, obchodě apod. Ovšem dnes se k tomu přidávají i snahy o jakousi osobní prestiž, která je umožněna až nezdravou mírou blahobytu obecného obyvatelstva… Všimněme si, kolik „znalců“ dějin středověku kritizuje nepřesnosti či dokonce lži ve scénáři a vyjmenovávajíce jména starých učenců argumentují ve prospěch vlastní sebeprezentace a demonstrují tím jednu z chorob současné společnosti, společnosti diskusních fór – „já to vím lépe, jsem lepší, mám vyšší hodnotu“. Přitom dnes stále není o Hypatii mnoho známo, ponejvíce legendy, a podobně i o podrobnostech tehdejších událostí. Amenábar v rozhovorech jmenuje řadu historiků, kteří korigovali scénář, aby odpovídal současné interpretaci (!) tehdejších dějin, ale aby současně umožňoval vyplnit bílá místa v našem poznání a užitím metafor poukázal na nadčasové souvislosti. Jsem v rozpacích z přemoudřelých všehoznalých recenzentů a komentátorů. Jednou z myšlenek filmu je hledání pravdy a na příkladu křesťanů a pohanů je ukázáno, že jejich směr hledání je špatný. Naopak v postavě Hypatie je vyzdvižena alternativní cesta, která člověka naplňuje i přesto, že ani věda není neomylná. Vždyť Hypatie zpochybnila Ptolemaiovu teorii a nabídla jinou (pro mě osobně krásná fabulace :-) ). Jde o způsob hledání oné pravdy. Např. než jsme se dopracovali k dnešnímu pojetí pohybu, museli jsme urazit dlouhou cestu od Aristotela přes teorii impetu, Newtonovu teorii až k Einsteinovi… Cesta je dlouhá, cíl v nedohlednu! Amenábar natočil skvělý film, který by se mohl stát prototypem (evropského?) historického velkofilmu současnosti. Neklade důraz na obrazovou a efektní preciznost v Hollywoodském stylu, ale inteligentním scénářem (dle mého neprávem kritizovaným jako slabý) a výbornými hereckými výkony nutí člověka k aktivnímu diváctví (na rozdíl od nepodarků typu Fridrich Barbarossa či Bathory). Je pravda, že k dokonalosti mnohé chybí. Amenábar rezignoval na větší osobitost, ale vyhnul se většině klišé, kterými historické filmy oplývají. Ale jak už jsem naznačil výše – je to jen moje interpretace výsledku jednoho filmového díla. Každá interpretace vychází z určité zkušenosti – a co divák, to jiná zkušenost. () (méně) (více)