Černá Dahlia

No tak De Palma se po dlouhy dobe vratil k zanru, kterej mu de nejlip a musim uznat, ze na to furt ma. Akorat by si zaslouzil lepsi scenar a vic financi. Celej film mi prisel takovej lehce zmatenej a navic mi prislo, ze se tu smrt Dahlie ani nak zvlast nevysetruje. Navic se vrazda stane az po 30 minutach, cimz nechci tech prvnich 30 minut shazovat, ty byly naopak asi z celyho filmu nejlepsi a postupne uz filmu jen pomalu dochazel dech, s tim, ze pri par scenach ho zas chyt. A co se tyce tech financi, misty pusobi ulice dost prazdne a kulisy moc studiove. Ke komu nemam zadnou vytku jsou herci. Samozrejme by se dalo rict, ze Scarlett ani Hilary do toho nedavaj vsechno a Hartnett stale vypada dost mlade, ale me do filmu zkratka sedli. A Aaron je bezchybnej. Celkove se mi film vcelku libil, misty je napinavej, misty drsnej a misty jsou tu fakt mistrovsky zabery, ale bohuzel daleko vic je film zmatenej, proto jen 4*. (29.10.2007)

BLACK DAHLIA aneb hollywoodská gotika očima nejbaroknějšího z amerických režisérů! Svůj první dojem bych přirovnal k mnohem černější verzi L.A. PŘÍSNĚ TAJNÉ (od stejného autora předlohy) nebo retro verzi 8MM, a to s lehkými ozvuky De Palmových fetišistických morytátů (DRESSED TO KILL). Oproti prvním dvěma jmenovaným z DAHLIE méně čouhá tvůrčí záměr, je enigmatičtější – tj. bohatší a přitom méně nabubřelá než Schumacherův film, na druhou stranu postrádající údernost Hansonovy adaptace, která fungovala lépe jako – přímočará – kriminálka. DAHLII by místo téměř dvou hodin prospěla více „béčková“ metráž – i přes velmi zahuštěnou narativní „mapu“, která vedle dvou základních dějových linií zahrnuje houšť vedlejších motivů a figur (s neúprosným "body countem"). Filmu by zkrátka slušela sevřenost a plynulost noční můry, protože zejména dialogové předěly (herecky plochých) hlavních postav ho zbytečně rozřeďují. Vrchol filmu [scéna klíčové vraždy, další z De Palmových variací na mord z PSYCHA] nedosahuje intenzity režisérových nejsilnějších scén (srovnej vraždu z DRESSED TO KILL) a je navíc předčasný: explikativní katarze trochu doplácí na potíže filmu s vybudováním klíčových postav, jejich uvěřitelností. Což souvisí s vůbec nejslabším článkem filmu, hereckým obsazením, z něhož je patrný marketingový kompromis. Klíčová trojice herců (hrdina a jeho dvě ženy) postrádá výraz, charisma a zralost: jakoby si děcka hrála na film noir a učila se přitom kouřit cigarety tak, aby to vypadalo „cool“ [tady je ale otázka, kde končí nedostatek a začíná tvůrčí záběr: až směšná okázalost kouření se zdá být vědomým posílením jednoho z klíčových motivů filmu, kterým je návyková iluzornost Hollywoodu a umění obecně, jež se v podání těch méně šťastných stává příliš niternou, kontrole se vymykající šmírou]. Zejména Harnett dostává své pověsti fádního a mimořádně netvárného herce (podobně jeho prolog v SIN CITY). Ale k přednostem: (1) De Palmův styl, který je oproti jeho „nejextrémnějším“ filmům více uměřený, chytře selektivní v používání jeho typických výrazových prostředků (slow-motion, subjektivní kamera, ostré úhly, dlouhé záběry); (2) expresivnost filmu přesně evokující jeho klíčové pocity: morbidní delírium číhající na periferii „továrny na sny“, horor degradace ženského těla i duše, bídu dekonstrukce mužů-voyerů, fetišistickou podstatu umění a úzkost média černobílého filmu, na který De Palma velmi šťastně odkazuje; (3) zmíněná enigmatičnost čili „náchylnost“ filmu k analýzám či třeba freudovským výkladům [De Palmu ale psychoanalýza nezajímá, jeho filmařská senzitivita je čistě "povrchová", reflexní]. DAHLIA je prostě film bohatý, byť nedokonalý, a to rozhodně platí i po druhém shlédnutí. (18.08.2006)

Brian De Palma. Jméno , které se stalo pojmem. Jeho poslední filmy však se svou kvalitou řadí k slabému průměru a jako by autor ztrácel svou vlastní tvář. Black Dahlia je krimi z doby před druhou světovou válkou. Josh Hartnett hraje policistu, bývalého boxera, pro nějž tato minulost je cestou do oddělení vražd k jeho budoucímu příteli Aaronu Eckhartovi a jeho přítelkyni Scarlett Johansson. De Palma rozehrává obtížnou hru, při které je hlavní hrdina postaven před sérii vražd a vyšetřování minulosti pomocí filmových zkoušek a cizích svědectví. Postupem času se prokouše až k závěrečnému prozření, které pravděpodobně odhadnete pokud umíte do 5 počítat. Herci odvádějí své a i Hilary Swank, která není bůh ví jak přitažlivá vypadá v dobovém kostýmu opravdu hezky. Na Joshi Hartnettovi mi nic nevadilo, dokud jsem ho neslyšel mluvit v originále. Jeho hlas je neskutečná hrůza a jestli si někdo myslí, že bude tenhle věčný klučina hrát někdy drsné chlapy a postavy ala Bruce Willis, může si o tom leda nechat zdát. Černá dahlie je pomalý film, který je poctou žánru (pravděpodobně noir? poté tedy nechápu proč nejde o čistokrevný noir) a proto se z něj stává na pohled hezký film, ale obsahově nudné a obyčejné dílo jednoho bývalého mistra. (18.02.2007)

Soundtrack Mark Isham: 1. The Zoot Suit Riots ,2. At Norton and Coliseum ,3. The Dahlia ,4. The Two of Us ,5. Mr. Fire versus Mr. Ice ,6. Madeline ,7. Dwight and Kay ,8. Hollywoodland ,9. Red Arrow Inn ,10. Men Who Feed on Others ,11. Super Cops ,12. Death at the Olympic ,13. No Other Way ,14. Betty Short ,15. Nothing Stays Buried Forever , (09.06.2011)

Konstatuji, že trailer k tomuhle filmu je tak dobře udělaný, že vás hodně nadchne - má atmosféru, naznačuje zajímavý děj ... nicméně je to jen lepidlo, pozlátko, co vás naláká (a já se těšila). Nicméně film je naprostý opak. Black Dahlia je totiž studené dílko bez duše. Co tím mám namysli ... atmosféra na vás příliš nedýchne, černá kriminálka to také není (na to je bohužel málo černá), zápletka okolo jednoho pornofilmu není skoro dotažená a výsledná pointa (nebo chcte-li odhalení vraha), je snad až směšná. Postavy jsou naprosto ploché a v nejednom případě splňují jen fukci okrasnou. A herci? Mám ráda charismatický hlas Joshe Harnetta, ale jeho herecké výrazové prostředky bohužel skřípou a v tomto dílku obzvlášť, Hilary Swank se snaží, ale stejně jsem jí její postavu tak nějak neuvěřila, Scarlett Johansson je pouze ozdobný artikl a vítězně z této čtyřky vychází Aaron Eckhart, který má urputnou snahu dodat své postavě alespoň nějaké impulsy a motivy k jednání. Hudba, ne nechtělo se mi věřit, že strůjcem je Mark Isham, byla úplně mimo film, hrála si jakoby sama pro sebe. Kamera, režie, střih naprosto nezajímavé, snad až odfláknuté. Celkově je to hodně nevyvážený celek, pár zajímavých momentů film sice má (téměř všechny jsem našla v první třičtvrtěhodince), ale celkově mi přijde nepovedený. Asi tak, že jsem po 40 minutách sledování otupěla (nebo se nudila) a urputně se dívala na hodinky, bylo mi jedno jak to skončí, co se stane, čekala jsem nejspíš moc. (11.12.2006)