The Rainbow Thief

Samorostlý rouhač z Chile nájemným režisérem : Ronnie Taylor malebně nasnímal, co čtyřiaosmdesátiletý Alexandre Trauner velkolepě vypravil, tři mužské hvězdy odehrály, co se po nich chtělo, Jean Musy vše podbarvil příjemnou hudbou ; skandál pod ochrannou značkou Jodorowsky se nekonal. Namísto široce a vyzývavě pojatého hermetického úletu režisér předložil miniaturu málem dickensovskou, humanistické dílko prolnuté melancholií a výstředním humorem. (Kdosi přede mnou shrnul : Jediný Jodorowského film, na který bych se rád podíval se svojí matkou.) Příslušnost k střednímu proudu je sporná - příběh nelpí na načrtnutých vzorečcích. Při pohledu na zloděje v závěru ztrativšího a nabyvšího a odcházejícího s bratříčkem vlkodavem vstříc duze jsem si vzpomněl na tuláka Charlieho i De Sicovy chuďasy na košťatech. Scénáristka - manželka jednoho z producentů - si zahrála Tiger Lily, Ian Dury barmana Mojšeho, Brian Hibbard (z Flying Pickets) jasnovidce-transvestitu a Gdaňsk nejspíš viktoriánský Londýn. (20.11.2016)

Ako to tu už niekto načrtol. Je to relatívne najnormálnejší a najprístupnejší film z hľadiska surrealizmu, aký kedy Alejandro Jodorowsky nakrútil. Starý Jodo mi tu prišiel už materiálovo vyčerpaný, Rainbow Thief je rozhodne neporovnateľne slabší film ako jeho predošlé diela. Má to síce zopár dobrých záberov a myšlienok ale tie mi však nevedeli vynahradiť príliš veľa hluchých miest. Celé to bolo také.... Neviem, veľmi uhladené, bez kontroverzie, trocha nudné aj keď si divák uvedomuje, že je to dobré a z istej časti zaujímavé, proste nezáživné. O nejakom ľudskom, psychickom, fyzickom či spoločenskom rozklade tu nepadne ani jedna veta ani jeden postihnutý. Dokonca tu nieje ani takmer žiadny spirituálny prvok. Myslím si, že Jodo spravil dobre, že si dal po tomto kúsku niekoľkoročnú prestávku. (20.09.2015)

Zatímco u většiny režisérů senilita způsobuje, že jejich filmy dávají čím dál menší smysl, u Jodorowského způsobila, že natočil svůj zdaleka nejnormálnější film. Mainstream to stále není, ale míra ujetosti je zde ještě menší než u filmů Tima Burtona (tím ale nesrovnávám kvalitu filmu), což je, jak jistě uznáte, hluboko pod Jodorowského standardem. O tom, jak moc je ten film normální, vypovídá už to, že trpaslík, který zde vystupuje, má všechny čtyři končetiny (!). Bohužel je to zároveň i docela nuda. (09.12.2007)

No, úplně vidím jak Šarif a OuTůl po několika dnech máchání ve vodě nenávidí celý svět :D . Trochu asi chápu proč se k tomuhle filmu Jodo moc nezná. Přecejenom je to zdaleka to nejméně osobité co natočil. Jeho rukopis je spíše v drobnostech a nápaditosti ve vedení jednotlivých scén, možná v pár orazech, vpašovaných rekviztách (jako např tarotové karty, které jsou ale v příběhu naprosto zbytečným a cizím prvkem), celkové vyznění filmu už pro něj tak charakteristické není. Vlastně nechápu co scénáristku a producenty přimělo oslovit Alejandra (když místo umělce by tady potřebovali spíše řemeslníka, který by jim přepsal na plátno jejich ideu) a co jeho přimělo do toho jít.. No, aspoň to byla zkušenost... Film to není špatný (ikdyž si nejsem jistý co tím chtěl básník přesně říci), ale stojí spíše na bravurním herectví (Sharif rulezz) než na kulervoucí režii a dechberoucím scénáři. (11.11.2015)

Zvláštní film, který vzbudil mou pozornost svým obsazením. Připadá mi to jako surrealistická reakce na romanopisce viktoriánské éry, docela zajímavě podaná, na druhou stranu tu občas zavládne sentiment (například ten závěr). Naštěstí Omar Sharif a Peter O’Toole svým postavám přidávají punc hlubšího výrazu a sunou je trochu vlastním směrem. Což je jedině dobře. 64% (15.03.2015)