Vichistická Francie
| Francouzský stát État Français
| |||||||
| Hymna La Marseillaise (oficiální) | |||||||
| Hymna Maréchal, nous voilà! (neoficiální) | |||||||
| Motto Travail, famille, patrie (práce, rodina, vlast) | |||||||
Geografie
| |||||||
| Obyvatelstvo | |||||||
| Státní útvar | |||||||
hlava státu
|
|||||||
Vznik
|
11. června 1940
| ||||||
Zánik
|
|||||||
| Státní útvary a území | |||||||
.svg)
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
_crowned.svg){kind=small}
Vichistická Francie neboli Vichistický režim (francouzsky Régime de Vichy) jsou označení užívaná pro státní útvar v jižní části Francie v období druhé světové války od roku 1940 do roku 1944, jehož oficiální název byl Francouzský stát (francouzsky État Français).[1] Pojmy se užívají jednak v širším smyslu pro s Německem spolupracující vládu maršála Philippa Pétaina, v užším smyslu pro území, které tato vláda fakticky ovládala.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Vznik
[editovat | editovat zdroj]V průběhu závěrečné fáze bitvy o Francii přesídlila vláda do lázeňského města Vichy ve střední Francii a 22. června 1940 podepsala kapitulaci. 10. července pak parlament schválil změnu ústavy, kterou dostala vláda v čele s Pétainem absolutní moc. Premiér Pierre Laval mu údajně měl říci: „Jestlipak, maršále, znáte rozsah svých pravomocí? Jsou o dost větší, než měl král Ludvík XIV., protože Ludvík XIV. musel svoje rozhodnutí předkládat parlamentu, zatímco vy nemusíte – žádný parlament nemáme.“[2] Následující den, 11. července 1940, je dnem zániku Francouzské třetí republiky a vzniku Francouzského státu.[3]
Francouzští židé
[editovat | editovat zdroj]V roce 1940 žilo na území Francie cca 300 000 Židů. Až do tzv. „konečného řešení židovské otázky“ v roce 1942 se Židé zdáli být ve Francii v bezpečí. V roce 1942 však vichistická vláda uznala židovský národ za nepotřebný, aby tak vyhověla Němcům. Celkově bylo od jara 1942 až do osvobození v červnu 1944 deportováno 76 000 Židů v 79 konvojích. Z nich se z koncentračních táborů vrátilo 2 500 osob. Další cca 4 000 Židů zahynulo ve francouzských táborech nebo byli popraveni ve Francii. Oběti byly nejprve odváženy do internačního tábora Drancy severně od Paříže, a poté pokračovaly do Osvětimi. Poslední transport tam odjel 17. srpna 1944, 8 dní před osvobozením Paříže.[2]
Zánik
[editovat | editovat zdroj]Konec vichistického režimu je datován na 25. srpna 1944, kdy byla osvobozena Paříž. Krátce ještě působila vichistická vláda jako vláda v exilu v německém městě Sigmaringen.[4] Za kolaboraci s Němci bylo před soud postaveno asi 120 tisíc úředníků a funkcionářů vichistického režimu. Z nich bylo 1500 odsouzeno k trestu smrti včetně Pétaina, jemuž však byl později rozsudek zmírněn na doživotní.[1]
Působnost
[editovat | editovat zdroj]Země byla podle smlouvy o příměří rozdělena na dvě základní zóny. Formálně vláda ve Vichy vládla celé Francii, severní Francie včetně Paříže a celého atlantického pobřeží (cca 60 % území[1][4]) však byla pod přímou okupační správou Wehrmachtu. Jižní část Francie, ač kolaborantský a totalitní stát, byla víceméně suverénní.[3] Vláda ve Vichy směla dokonce udržovat vlastní vojsko a loďstvo, ač značně omezené.
10. listopadu 1942, v reakci na spojenecké vylodění v severní Africe, německé jednotky obsadily i tuto část území a vichistická vláda se stala jen skutečnou německou loutkou.[4] Vichistickému režimu však byla loajální také většina kolonií, které pak sloužily nacistům. Roku 1941 podepsal vichistický premiér François Darlan s německým vyslancem v Paříži Otto Abetzem tzv. Pařížský protokol, který mimo jiné umožňoval Luftwaffe využívat letiště v Sýrii pro podporu povstání Rašída Alího v Iráku, přístavu Bizerta pro zásobování Afrikakorpsu a Dakaru jako základny Kriegsmarine.[5]
Státní symbolika
[editovat | editovat zdroj]- Vlajka:
-
Státní vlajka -
Osobní vlajka maršála Pétaina, hlavy státu
- Znak:
-
-
-
.svg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vichy France na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c ŠIŠKA, Miroslav. Podvody a lži, které tvořily světovou historii. Vichistický režim neexistoval, tvrdil de Gaulle. Novinky.cz [online]. Borgis, 2019-06-09 [cit. 2022-04-28]. Dostupné online.
- ↑ a b KOVÁŘOVÁ, Eva. Politický režim Vichy (1940 – 1944). Brno, 2012 [cit. 2022-05-03]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně - Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Jiří Nolč. Dostupné online.
- ↑ a b PINK, Michal. Vichy – podoba francouzského autoritativního režimu v letech 1940 – 1944. Středoevropské politické studie [online]. Masarykova univerzita [cit. 2022-04-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c LUKŠ, Michael. Hranice Vichistické Francie a setkání Pétaina s Göringem [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [cit. 2022-04-28]. Dostupné online.
- ↑ KEEGAN, John. Oxford Companion to World War II. [s.l.]: Oxford university press, 2005. 1064 s. ISBN 978-0-19-280670-3. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- JACKSON, Julian. Francie v temných letech 1940-1944. Praha: BB/art, 2006. 735 s. ISBN 80-7341-912-2.
- LAINOVÁ, Radka. Mezi "národní revolucí" a kolaborací: režim ve Vichy (1940-1944). Historický obzor, 2000, 11 (7/8), s. 169-176. ISSN 1210-6097.
- LAINOVÁ, Radka. Mezi "národní revolucí" a kolaborací: režim ve Vichy (1940-1944): (dokončení). Historický obzor, 2000, 11 (9/10), s. 169-176. ISSN 1210-6097.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Bitva o Francii – (10. květen – 22. červen 1940), období před vznikem Vichistické Francie
- Svobodná Francie
- Résistance – francouzské hnutí odporu proti německé okupaci a kolaborativní francouzské vládě
- Philippe Pétain
- Vichistický režim na osvobozeném území v Africe 1942 až 1943
- Útok na Mers-el-Kébir
- Potopení francouzské floty v Toulonu
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vichistická Francie na Wikimedia Commons - Francie: https://web.archive.org/web/20070109133316/http://www.zemepis.net/zeme-francie
| Dějiny Francie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Třetí republika |
1940–1944 Vichistická Francie |
Nástupce: Čtvrtá republika |
