Todor Živkov
| Todor Živkov | |
|---|---|
 | |
| Generální tajemník Ústředního výboru Bulharské komunistické strany | |
| Ve funkci: 4. března 1954 – 10. listopadu 1989 | |
| Předchůdce | Valko Červenkov |
| Nástupce | Petar Mladenov |
| 1. předseda Státní rady | |
| Ve funkci: 7. července 1971 – 17. listopadu 1989 | |
| Předchůdce | Georgi Trajkov (jako předseda Prezídia Národního shromáždění) |
| Nástupce | Petar Mladenov |
| 36. předseda vlády Bulharska | |
| Ve funkci: 19. listopadu 1962 – 7. července 1971 | |
| Předchůdce | Anton Jugov |
| Nástupce | Stanko Todorov |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Bulharská komunistická strana |
| Narození | 7. září 1911 Pravec |
| Úmrtí | 5. srpna 1998 (ve věku 86 let) Sofie |
| Příčina úmrtí | zápal plic |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Sofii |
| Choť | Mara Maleeva-Zhivkova |
| Děti | Ludmila Živkova Vladimir Zhivkov |
| Příbuzní | Evgenya Zhivkova a Todor Slavkov (vnoučata) |
| Profese | politik, státník a odbojář |
| Náboženství | ateismus |
| Ocenění | Leninův řád (1971) Zlatý olympijský řád (1987) Řád Josého Martího Řád chryzantémy Řád aztéckého orla … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Todor Zhivkov |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Todor Christov Živkov (bulharsky Toдор Xpиcтoв Живков, 7. září 1911 Pravec – 5. srpna 1998 Sofie) byl bulharský politik, generální tajemník Bulharské komunistické strany a faktický vůdce země po většinu doby existence Bulharské lidové republiky, od roku 1954 až do roku 1989.
Prvním tajemníkem Bulharské komunistické strany se stal v roce 1954. Následně, od roku 1962 až do roku 1971, byl předsedou vlády. Této funkce se vzdal v roce 1971, aby mohl být zvolen do funkce předsedy Státní rady. Dohromady ve vůdčích pozicích setrval 35 let až do roku 1989, což z něho dělá druhého nejdéle vládnoucího představitele zemí Východního bloku po druhé světové válce. Jeho vláda znamenala bezprecedentní ekonomickou a politickou stabilitu pro Bulharsko, které bylo poznamenané jak úplným podrobením státu politice SSSR, tak i touhou Bulharska rozšířit své vztahy se západem.
Postupný úpadek a blížící se konec jeho vlády začal rokem 1980, kdy stagnující ekonomika a zhoršování mezinárodního obrazu Bulharska, spolu se sílícím kariérismem a korupcí ve straně oslabily Živkovovu pozici uvnitř strany. V roce 1989, kdy se komunistické vlády v regionu začaly hroutit, došlo v jeho straně k puči a 10. listopadu 1989 rezignoval na všechny své funkce a ze strany byl vyloučen. Jeho rezignace a vyloučení byly zapříčiněny nátlakem starých členů strany a hlavně jeho ignorací veřejných protestů. Do měsíce od jeho sesazení komunistická vláda v Bulharsku de facto skončila.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Todor Živkov se narodil v chudé rodině rolníka ve vesnici Pravec nedaleko Botevgradu na západě země. Ve čtrnácti letech začal navštěvovat smíšenou školu v Orchaniji, jediné střední vzdělávací zařízení v kraji dostupné chudým dětem. Ze školy byl ale vyloučen a ve svých osmnácti letech odjel do Sofie, kde po třech letech získal výuční list z knihtiskařského učiliště. Podal také přihlášku na právnickou fakultu, avšak nikdy ji nenavštěvoval. Jedním z jeho přátel byl spisovatel a disident Georgi Markov, kterého nechal později zavraždit.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]V roce 1932 vstoupil do Bulharské komunistické strany. Stal se tajemníkem krajského výboru. Zapojil se do partyzánského hnutí v Botevgradské oblasti a od 9. září 1944 řídil Sbor lidové milice. O rok později neúspěšně kandidoval na post poslance za Komunistickou stranu Bulharska. Do parlamentu se dostal až v roce 1946.
V roce 1950 se stal tajemníkem ústředního výboru strany a v témže roce se stal kandidátem politbyra, o rok později se stal jeho členem.
Popularita Todora Živkova v letech socialismu rychle stoupala, což se naplno projevilo až po Stalinově smrti, kdy s pomocí Nikity Chruščova získal roku 1954 post prvního tajemníka Ústředního výboru Bulharské komunistické strany. Svoji pozici lídra potvrdil na sjezdu strany v dubnu roku 1956. Už tři roky předtím byl členem vlády, v roce 1962 se stal jejím předsedou.
Živkov jako předseda vlády (1962–1971) i jako předseda Státní rady (1971–1989)
[editovat | editovat zdroj]Jako předseda vlády působil Živkov vždy loajálně k Sovětskému svazu, ale do řízení státu a ekonomiky implementoval liberálnější postoje umožněním určitých tržních reforem (jako např. povolení prodej nadbytku zemědělského zboží za účelem zisku). Zastavil i pronásledování bulharské pravoslavné církve.
Roku 1965 ustál pokus o převrat ze strany členů disidentské strany a vojenských důstojníků. Po tomto neúspěšném převratu se Živkov rozhodl přiblížit k sovětské linii jak v domácích, tak i v zahraničních záležitostech. Kolektivizoval zemědělství (tedy spíše v 60. letech došlo ke konsolidaci statků, jako navazující fáze v restrukturalizaci zemědělství po první fázi z 50. let), potlačil vnitřní disent a pěstoval úzké vztahy s Chruščovovým nástupcem Leonidem Brežněvem.
V počátcích 70. let se Živkov rozhodl novelizovat Dimitrovovu ústavu, což vedlo k vytvoření tzv. Živkovovy ústavy. Ta měla za úkol zlepšit obraz země. Živkovova ústava oddělila stranu a státní orgány, zmocnila bulharské Národní shromáždění (bulharský parlament), dala právo pro zákonodárnou iniciativu odborovým svazům a mládežnickým organizacím. Také vytvořila tzv. kolektivní hlavu státu, jež stála v čele Státní rady a která byla volena a jmenována Národním shromážděním. Shromáždění převzalo některé role, které předtím zastávala komunistická strana a dostalo i možnost vydávat jménem shromáždění zákony. Živkov se tímto chtěl distancovat od obrazu své země jako systému a vlády jedné strany a proto Živkovova ústava zmiňovala, že politická moc musí být rozdělena „kooperativně“ mezi Bulharskou komunistickou stranu a Bulharskou agrárně národní unii, které v té době byly v koaličním partnerství.
Nová ústava byla schválena bulharskými voliči v ústavním referendu roku 1971. Poté Živkov rezignoval na post předsedy vlády a stal se předsedou Státní rady, čímž se stal titulárním šéfem kolektivního bulharského předsednictví. V dnech 18.–20. února 1970 navštívil v této roli Československo.[1][2]
Konec a smrt
[editovat | editovat zdroj]Po sesazení a vyloučení ze strany odešel s vysokým odchodným, zůstala mu vila, ochranka a další výhody. 18. ledna 1990 byl ale zatčen a obviněn z defraudace. V roce 1992 mu Nejvyšší soud Bulharské republiky vyměřil sedm let vězení. O čtyři roky později – 9. února 1996 – ho však propustili do domácího vězení, kde zůstal až do své smrti.
Zemřel na zápal plic v Sofii dne 5. srpna 1998.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Todor Živkov -
Setkání Živkova s rumunským diktátorem Ceauşescem -
Živkov v NDR -
Živkovova dcera Ludmila (vpravo) a Elena Ceauşescu
.jpg)
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Todor Zhivkov na anglické Wikipedii.
- ↑ 1293/2379 Československý filmový týdeník 1970 - Československý filmový týdeník, Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1970/2/18/1.png. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2022-02-15]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Todor Živkov. Příprava vydání Iskra Baeva. [s.l.]: KAMA, 2006. 126 s. ISBN 954-9890-82-1.
- CHRISTOV, Christo. Todor Živkov: biografija. Sofija: Siela, 2009. 639 s. ISBN 978-954-28-0586-1. (bulharsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Todor Živkov na Wikimedia Commons - Todor Živkov v Encyklopedii Britannica
- Článek o Todoru Živkovovi (autorka: Ivana Skálová)
- (bulharsky) Last interview of Todor Zivkov - video
