Tajná policie

Tajná policie (někdy také politická policie) je výzvědná složka nebo policejní oddělení operující v utajení a často za hranou zákona ve snaze ochránit politickou moc diktátora nebo autoritativního režimu. Na rozdíl od ostatních policejních orgánů tajná policie působí mimo dohled veřejnosti a právních předpisů. Ve snaze potlačit politické oponenty se uchyluje k teroru, zastrašování, případně i mučení nebo likvidaci občanů. V takových společnostech splývají pravomoci policie a tajné služby, případně i justice. Charakteristiky tajné policie, jako je překračování právního řádu, mohou nabývat také domácí zpravodajské služby demokratických států.

Historie

Známé tajné policie byly například:

Ochranka založená za ruského cara Alexandra III..
Rakouská tajná policie (její praktiky satiricky popisuje Jaroslav Hašek ve svém díle Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války), založená Josefem II. a působící až do rozpadu monarchie, například ostrakizovala K. H. Borovského a sabotovala jeho vydavatelskou činnost.
Další byly nacistické gestapo, sovětská KGB a jí ovlivněné policie, mezi nimi i československá StB a východoněmecká Stasi.

Studená válka

Tajné služby sovětských satelitů a spřátelených režimů byly zakládány a řízeny sovětskou tajnou službou, často reorganizovanou, tak jak probíhaly boje o moc mezi jejími špičkami. V prvních desetiletích sloužily k šíření moci sovětů a upevňování státního teroru. Vychovávaly nejen vlastní kádry, ale přejímaly i „osvědčené“ kolaboranty nebo příslušníky carské represe a – o něco později – nacistické tajné policie.

Na sklonku éry SSSR se jejich činnost soustředila prakticky výlučně na zajištění ekonomické budoucnosti jejich představitelů. Mnozí z jejich funkcionářů jsou dnes zámožnými „podnikateli“, nebo i „oligarchy“, často za využití kapitálu, uloženého ještě za dob socialismu v západních bankách – zejména v USA, také Británii, částečně i v kontinentální Evropě (Lucembursko, Nizozemí, Švýcarsko) a off-shore územích.

Pro tajné služby režimů závislých na (nebo hlásících se k) USA, platí totéž pro levicové totality, pouze zrcadlově obráceně: zde s jejich zřizováním a výcvikem kádrů vydatně pomáhala CIA (někde byla tajná policie doslova její filiálkou – např. v Jižní Koreji); metody práce (= mučení, vraždy, „mizení“ lidí, nezákonné postupy vůči opozici) si nezadaly s těmi levicovými/komunistickými. Taktéž pro bývalé nacistické agenty se často našlo uplatnění (poté, co jim byl různými kanály umožněn únik na druhou stranu železné opony, do „svobodného světa“).

Tajné policie podle zemí

Amerika, Karibik

Argentina

Speciální sekce pro potírání komunismu
Informační oddělení politiky antidemokratické DIPA

Brazílie

Destacamento de Operações de Informações - Centro de Operações de Defesa Interna, během vojenské vlády, 1964–1985

Dominikánská republika

Vojenská zpravodajská služba za vlády Rafaele Trujilla

Chile

DINA, Dirección de Inteligencia Nacional (Ředitelství národního zpravodajství) – 1973–1977; poté přejmenována na
CNI, Central Nacional de Información (Národní informační centrála) – 1977–

Haiti

Tonton Macoutes, Milice de Volontaires de la Sécurité Nationale (Dobrovolnická milice národní bezpečnosti) – 1959–1986

Kuba

BRAC, Buró para Represión de las Actividades Comunistas (Úřad pro potlačování komunistické činnosti)

DGI, Dirección General de Inteligencia (Generální zpravodajské ředitelství) – 1961–

Asie

Čínská lidová republika

Ústřední oddělení sociálních věcí, později Ústřední vyšetřovací oddělení – 1937–1983

Irák

Irácká výzvědná služba, 1973-2003

Írán

SAVAK, ساواک, Národní organizace pro zpravodajství a bezpečnost, 1957-1979

Japonsko

Kempeitai, 憲兵隊, 1881-1946

Tokubecu Kótó Keisacu, 特別高等警察, 1911-1945

Jižní Korea

KCIA, 중앙정보부, Korean Central Intelligence Agency (Korejská ústřední zpravodajská služba) – 1961–1981; poté přejmenována na
ANSP, 국가안전기획부, Agency for National Security Planning (Agentura pro národní bezpečnostní plánování) – 1981–1999

Kambodža

Santebal tajná policie Rudých Khmerů

Severní Korea

Státní ochranná a bezpečnostní agentura

Vietnam

Tổng cục 2

Evropa

Albánie

Sigurimi, Drejtorija e Sigurimit të Shtetit (Ředitelství státní bezpečnosti) – 1943–1991

Bělorusko

KDB, Камітэт дзяржаўнай бяспекі,

Bulharsko

DS, Държавна сигурност, Dăržavna sigurnost (Státní bezpečnost) – 1945–1989

Československo

StB, Státní bezpečnost / ŠtB, Štátna bezpečnosť – 1945–1990

Jugoslávie

UDBA, Uprava državne bezbednosti (Správa státní bezpečnosti) – 1945–1991

Maďarsko

ÁVH, Államvédelmi Hatóság (Státní ochranný úřad) – 1944–1956

Německo (Třetí říše)

gestapo, Geheime Staatspolizei (Tajná státní policie) – 1933–1945

Německá demokratická republika

Stasi, Ministerium für Staatssicherheit (Ministerstvo pro státní bezpečnost) – 1950–1989; poté přejmenováno na
AfNS, Amt für Nationale Sicherheit (Úřad pro národní bezpečnost) – 1989–1990

Portugalsko

PVDE, Polícia de Vigilância e de Defesa do Estado (Dozorčí policie a obrana státu) 1933–1945; poté přejmenována na
PIDE, Polícia Internacional e de Defesa do Estado (Mezinárodní policie a obrana státu) – 1945–1969; poté přejmenována na
DGS, Direcção-Geral de Segurança (Generální ředitelství bezpečnosti) – 1969–1974

Polsko

UB, Urząd Bezpieczeństwa (Úřad bezpečnosti) – 1945–1956; poté přejmenován na
SB, Służba Bezpieczeństwa (Bezpečnostní služba) – 1956–1990

Rusko

Ochranka carská tajná služba

Rumunsko

Securitate, Departamentul Securităţii Statului (Bezpečnost, Státní bezpečnostní oddělení) – 1944–1989

Řecko

Řecká vojenská policie, Ελληνική Στρατιωτική Αστυνομία, 1951-1974

SSSR

Čeka, (Večeka), Všeruská mimořádná komise (Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží, od 1918: Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí, spekulantstvím a zneužitím moci)
ЧК (ВЧК), Всероссийская чрезвычайная комиссия (Всероссийская чрезвычайная комиссия по борьбе с контрреволюцией и саботажем, od 1918: Всероссийская чрезвычайная комиссия по борьбе с контрреволюцией, спекуляцией и преступлениям по должности)
1917-1922
GPU, Státní politická správa
ГПУ, Государственное Политическое Управление
1922-1923
OGPU, Spojená státní politická správa
ОГПУ, Объединённое государственное политическое управление при СНК СССР
1923-1934
NKVD, Lidový komisariát vnitřních záležitostí
НКВД, Народный комиссариат внутренних дел
1934-1946
MVD, Ministerstvo vnitra
МВД, Министерство внутренних дел
1946-1954 (kdy převzalo na MVD přejmenované NKVD, předtím 1802-1917 ruské, od 1968 obnovené sovětské MVD, od 1990 ruské)
MGB, Ministerstvo státní bezpečnosti
МГБ, Министерство государственной безопасности
1946-1953
KGB, Výbor státní bezpečnosti
КГБ, Комитeт госудaрственной безопaсности
1954-1991

Španělsko

SIAEM, Servicio de Información del Alto Estado Mayor (Informační služba Sboru náčelníků štábů) – 1939–1977; jako její odnož vznikla
OCN, Organización Contrasubversiva Nacional (Národní protirozvratná organizace) – 1968–1972; poté přejmenována na
SECED, Servicio Central de Documentación (Ústřední dokumentační služba) – 1972–1977

Literatura

Handbook of the Communist Security Apparatus in East Central Europe 1944/1945–1989
CHURAŇ, Milan, a kol. Encyklopedie špionáže: ze zákulisí tajných služeb, zejména Státní bezpečnosti. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-020-9.

Související články

Externí odkazy

World Intelligence and Security Agencies (Výzvědné a bezpečnostní služby světa), na stránkách Federation of American Scientists (Spolek amerických vědců) fas.org, anglicky