Siniša Mihajlović
Siniša Mihajlović | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Siniša Mihajlović jako trenér Fiorentiny | |||||||
Osobní informace | |||||||
Datum narození | 20. února 1969 | ||||||
Místo narození | Vukovar, Jugoslávie | ||||||
Datum úmrtí | 16. prosince 2022 (ve věku 53 let) | ||||||
Místo úmrtí | Řím, Itálie | ||||||
Výška | 185 cm | ||||||
Hmotnost | 78 kg | ||||||
Přezdívka | Miha | ||||||
Klubové informace | |||||||
Pozice | Fotbalový záložník (1986–2006) Fotbalový trenér (2006–2022) | ||||||
Mládežnické kluby | |||||||
| |||||||
Profesionální kluby | |||||||
| |||||||
Reprezentace | |||||||
| |||||||
Trenérská kariéra | |||||||
| |||||||
Úspěchy | |||||||
Další informace | |||||||
Povolání | fotbalista a fotbalový trenér | ||||||
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | |||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Siniša Mihajlović (srbsky Синиша Михајловић; 20. února 1969, Vukovar – 16. prosince 2022, Řím) byl srbský fotbalový obránce srbsko-chorvatského původu.[1] Narodil se ve Vukovaru, vyrůstal v Borovo Naselje.[2]
Během kariéry jej provázely kontroverzní incidenty včetně rasistického urážení soupeře, plivnutí na soupeře nebo nacionalistické názory a sympatie k Arkanovi (vlastním jménem Željko Ražnatović), jenž byl velitelem Srbské dobrovolnické gardy.[2]
Mihajlović byl znám jako vynikající střelec přímých volných kopů.[3] Drží rekord v počtu vstřelených branek (27) z přímých kopů v rámci italské nejvyšší ligové soutěže, Serie A.[4]
Patří mezi několik málo fotbalistů, kteří ve své aktivní kariéře nastupovali jak za AS Řím, tak za Lazio Řím. Oba římské kluby provází velká vzájemná rivalita.[4]
Život
[editovat | editovat zdroj]Siniša Mihajlović se narodil ve Vukovaru v dělnické rodině bosenskosrbského otce[5] a chorvatské matky[6]. Vyrůstal v Borovo Naselje s mladším bratrem Draženem (nar. 1973).[7] Jejich otec Bogdan († 2011) byl řidič kamionu ve stavební společnosti Građevinar ve Vukovaru, zatímco jejich matka Viktorija pracovala v továrně na boty Borovo.[7] Mihajlović se identifikoval jako Srb, ale řekl, že Chorvatsko považuje také za svou zemi.[8]
Během chorvatské války za nezávislost byl jeho domov zničen chorvatskými silami, mezi nimiž byl jeho nejlepší přítel z dětství, etnický Chorvat, který přinutil jeho rodiče uprchnout.[6] Jeho strýc z matčiny strany zavolal matce a řekl, že by měla zůstat v Borovu a že Sinišin otec má být zabit.[6] Jeho strýc byl zatčen, když srbská dobrovolnická garda převzala Borovo, ale byl osvobozen, protože byl příbuzný Mihajloviće.[6] V rozhovoru v roce 2016 Mihajlović řekl, že odpustil svému příteli z dětství na setkání v Záhřebu před rozhodujícím kvalifikačním zápasem Euro 2000 mezi FR Jugoslávií a Chorvatskem.[9]
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Klubová
[editovat | editovat zdroj]Na klubové úrovni hrál za NK Borovo (1986–1988), FK Vojvodina Novi Sad (1988–91), Červenou hvězdu Bělehrad (1991–92), Řím (1992–94), Sampdorii (1994–98) a Lazio (1998–2004). V roce 2004 přestoupil spolu s kamarádem Robertem Mancinim do Interu Milán.
Jeho největším úspěchem byla výhra v PMEZ (později Liga mistrů) s Červenou hvězdou Bělehrad v roce 1991. Ve finále klub porazil Olympique Marseille na penalty, přičemž Mihajlović byl jedním ze střelců. V semifinále proti Bayernu Mnichov střelil důležitý gól z přímého kopu. Mihajlović byl také součástí týmu Červené hvězdy při výhře Interkontinentálního poháru, kdy zdolali Colo-Colo 3:0.
Bělehradský celek rovněž dokráčel do finále Jugoslávského poháru, kde ale podlehl Hajduku Split.[10] Mihajlović obdržel červenou kartu za potyčku s Igorem Štimacem. Oba hráči se takřka o dvacet let později setkali v kvalifikačním utkání mezi Chorvatskem a Srbskem, ovšem už v roli trenérů svých národních týmů.[10]
Řím
[editovat | editovat zdroj]Čerstvý trenér římského klubu AS Řím Vujadin Boškov měl zájem na získání Mihajloviće, který během dvou let pomohl týmu umístit se na 10. (1992/93) a 7. místě (1993/94).[11] V italské lize nastoupil celkově k 54 zápasům, a to buď na levém kraji obrany nebo na levém kraji zálohy. Stal se součástí tažení Pohárem UEFA v sezóně 1992/93, kde Římané postoupili do čtvrtfinále. Proti Borussii Dortmund se trefil „typicky“ z přímého kopu, ale jeho gól nestačil na postup.[4]
Sampdoria
[editovat | editovat zdroj]Od léta 1994 působil v Sampdorii Janov pod trenérem Svenem-Göranem Erikssonem.[11] Během čtyř let nastupoval pravidelně a pomohl dosáhnout semifinále Poháru vítězů pohárů v ročníku 1994/95. Stopku janovskému týmu vystavil londýnský Arsenal.[11]
Lazio
[editovat | editovat zdroj]Během léta 1998 posílil Mihajlović římský celek SS Lazio, jehož ambiciózní prezident Sergio Cragnotti skládal nadějné mužstvo s hráči jako Pavel Nedvěd a Marcelo Salas.[12] Ligová sezóna 1998/99 skončila druhým místem. Mihajlović zaznamenal 8 gólů ve 30 zápasech Serie A, z toho tři góly v prosinci 1998 proti Sampdorii Janov (nakonec výhra 5:2).[13] Během tohoto utkání proti svému bývalému týmu vstřelil hattrick, všechny tři góly navíc padly z přímého kopu. Jediným dalším hráčem, kterému se něco takového povedlo v italské lize byl Beppe Signori, rovněž hrající za Lazio.[14] Lazio dosáhlo finále vůbec posledního ročníku Poháru vítězů pohárů, jenž se 19. května 1999 odehrálo na stadionu Villa Park a kde se Lazio střetlo s RCD Mallorca. Italský celek vyhrál 2:1, Mihajlović hájil zadní řady po boku Favalliho, Nesty a Pancara.[15]
V srpnu 1999 odehrál celé utkání Superpoháru UEFA proti Manchesteru United, který Lazio díky gólu Salase vyhrálo 1:0. Mihajlović nastoupil ve stoperské dvojici s Nestou.[16] Další ligovou sezónu 1999/00 načali svěřenci Svena-Görana Erikssona třemi výhrami a jednou remízou. V 5. kole proti AC Milán jeho rohový kop našel Diega Simeoneho, nakonec se urodila remíza 4:4.[17] Během 26 ligových utkání tentokráte zaznamenal šest gólů a navíc získal svoje první Scudetto – italský mistrovský titul.
V ročníku 2000/01 se Mihajlović zúčastnil skupinové fáze Ligy mistrů, kde Lazio poměřilo síly se Šachtarem Doněck, Spartou Praha a Arsenalem. Při utkání proti Arsenalu v říjnu 2000 se měl dopustit rasistických urážek na adresu Patricka Vieiry, francouzského záložníka černé pleti.[2] Mihajlović měl svého soupeře nazvat „černou opicí“, naopak Vieira ho měl nazvat cikánem.[2][18] Mihajlović se k rasistickým urážkám přiznal,[19] následně byl fotbalovou organizací UEFA potrestán, nesměl tedy odehrát dvě utkání evropských pohárů a navíc mu hrozil trest odnětí svobody až na dobu tří let.[20]
Sezónu 2003/04 zakončilo Lazio na šestém místě. Na konci listopadu 2003 se mu nepovedl zápas se Sienou, která doma Lazio porazila 3:0.[21] Na začátku listopadu byl nasazen do základní sestavy proti Chelsea, avšak Lazio doma na anglického soupeře nestačilo a prohrálo 0:4. Mihajlović dal vzpomenout na incident s Vieirou – tentokráte plivl na soupeřova útočníka Adriana Mutua a vedle toho měl na zemi ležícího Rumuna nakopnout. Rozhodčí si situace nevšiml, Mihajlović byl ale ve druhém poločase vyloučen po zákroku na irského útočníka Damiena Duffa.[22]
Inter
[editovat | editovat zdroj]Ve věku 35 let odešel jako volný hráč do Interu, kde se znovu setkal s koučem Robertem Mancinim.[23] Zpočátku dostával přednost v základu před Marcem Materazzim, zejména v sezóně 2004/05[24] Na jaře proti Lecce pomohl ve 27. kole k výhře 2:1, když jeho rohový kop našel Córdobu a ten hlavičkou přesně zacílil do soupeřovy brány.[25] Ve 32. kole na půdě Juventusu byl u výhry 1:0, která zdramatizovala souboj o titul.[26] V závěru vyhroceného derby se urodil incident, kdy útočník Juventusu Zlatan Ibrahimović udeřil Mihajloviće hlavou a k tomu udeřil navíc ještě Ivána Córdobu.[27][28] Juventus nakonec titul přece jen získal, Inter Milán skončil třetí za městským rivalem AC Milán.
Reprezentační
[editovat | editovat zdroj]Mihajlović odehrál 63 zápasů ve kterých střelil 9 gólů za reprezentaci Jugoslávie resp. Srbska a Černé Hory. Hrál i na Euru 2000 a na Mistrovství světa v roce 1998.[29]
Na evropském turnaji EURO 2000 neprožil dobrý zápas proti Slovinsku, jeho chyba totiž předcházela gólu Zlatka Zahoviče na 2:0. Po faulu na Sašu Udoviče navíc obdržel druhou žlutou kartu a musel opustit hřiště. Jugoslávie nakonec vyrovnala a utkání dopadlo nerozhodně 3:3.[30] Jugoslávie nakonec prošla do čtvrtfinále, kde ale nestačila na Nizozemce.
Trenérská
[editovat | editovat zdroj]V letech 2012 až 2013 vedl srbské národní mužstvo. Reprezentaci převzal v květnu 2012 a jeho cílem měla být kvalifikace na MS 2014, které se mělo hrát v Brazílii.[31] Ve skupině o světový šampionát čelilo Srbsko Chorvatsku, Makedonii, Belgii, Skotsku a Walesu. Mihajlović již neměl k dispozici dlouholeté opory Dejana Stankoviće a Nemanju Vidiće, kteří oba ukončili reprezentační kariéry.[31]
V průběhu března vedl Srbsko proti favorizovanému Chorvatsku, které mělo k dispozici hráče jako Luka Modrić, Mario Mandžukić a Vedran Ćorluka.[10]
V červnu 2018 se domluvil na angažmá ve Sportingu Lisabon. Portugalský celek prožíval neúspěšné a turbulentní období, během kterého fanoušci napadli hráče i klubové zaměstnance. Vedení následně odvolalo Mihajloviće devět dní po jeho nástupu do funkce.[32]
Na konci ledna 2019 se vrátil na pozici trenéra v Bologni, kde po sérii špatných výsledků odvolali Filippa Inzaghiho. Mihajlović klub vedl už v ročníku 2008/09.[33] Odtud byl propuštěn počátkem září 2022, po třech a půl letech působení, když Boloňa získala tři body z prvních pěti utkání v Serii A 2022/23.[34]
Přestupy
[editovat | editovat zdroj]- z FK Vojvodina Novi Sad do CZ Bělehrad za 700 000 eur
- z CZ Bělehrad do AS Řím za 4 500 000 eur
- z AS Řím do Sampdoria Janov za 6 000 000 eur
- z Sampdoria Janov do Lazio Řím za 17 000 000 eur (host)
- z Lazio Řím do Inter Milán zadarmo
Statistiky
[editovat | editovat zdroj]Klubové
[editovat | editovat zdroj]Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
1988/89 | Vojvodina | 1. liga | 31 | 4 | JP | ? | ? | — | 0 | 0 | 31 | 4 |
1989/90 | 1. liga | 28 | 11 | JP | ? | ? | PMEZ | 2 | 1 | 30 | 12 | |
1990/91 | 1. liga | 14 | 4 | JP | ? | ? | — | 0 | 0 | 14 | 4 | |
Celkem za Vojvodinu | 73 | 19 | - | ? | ? | - | 2 | 1 | 75+ | 20+ | ||
1991 | Crvena zvezda | 1. liga | 14 | 1 | JP | ? | ? | PMEZ | 5 | 1 | 19 | 2 |
1991/92 | 1. liga | 24 | 8 | JP | ? | ? | PMEZ+SP+IP | 10+1+1 | 5+0+0 | 36 | 13 | |
Celkem za Crvena zvezda | 38 | 9 | - | ? | ? | - | 17 | 6 | 55+ | 15+ | ||
1992/93 | Řím | Serie A | 29 | 1 | IP | 7 | 5 | PU | 5 | 1 | 41 | 7 |
1993/94 | Serie A | 25 | 0 | IP | 3 | 0 | — | 0 | 0 | 28 | 0 | |
Celkem za Řím | 54 | 1 | - | 10 | 5 | - | 5 | 1 | 69 | 7 | ||
1994/95 | Sampdoria | Serie A | 25 | 3 | IP+IS | 2+1 | 0+1 | PVP | 6 | 1 | 34 | 5 |
1995/96 | Serie A | 30 | 4 | IP | 2 | 0 | — | 0 | 0 | 32 | 4 | |
1996/97 | Serie A | 28 | 2 | IP | 1 | 0 | — | 0 | 0 | 29 | 2 | |
1997/98 | Serie A | 27 | 3 | IP | 4 | 1 | PU | 2 | 0 | 33 | 4 | |
Celkem za Sampdorii | 110 | 12 | - | 10 | 2 | - | 8 | 1 | 128 | 15 | ||
1998/99 | Lazio | Serie A | 30 | 8 | IP+IS | 4+1 | 1+0 | PVP | 9 | 0 | 44 | 9 |
1999/00 | Serie A | 26 | 6 | IP | 7 | 4 | LM+ES | 12+1 | 3+0 | 46 | 13 | |
2000/01 | Serie A | 18 | 4 | IP+IS | 2+1 | 1+1 | LM | 8 | 2 | 29 | 8 | |
2001/02 | Serie A | 6 | 0 | IP | 2 | 0 | LM | 2 | 0 | 10 | 0 | |
2002/03 | Serie A | 21 | 1 | IP | 1 | 0 | PU | 6 | 0 | 28 | 1 | |
2003/04 | Serie A | 25 | 1 | IP | 6 | 0 | LM | 5 | 1 | 36 | 2 | |
Celkem za Lazio | 126 | 20 | - | 24 | 7 | - | 43 | 6 | 193 | 33 | ||
2004/05 | Inter | Serie A | 20 | 4 | IP | 6 | 1 | LM | 4 | 0 | 30 | 5 |
2005/06 | Serie A | 5 | 1 | IP+IS | 5 | 0 | LM | 3 | 0 | 13 | 1 | |
Celkem za Inter | 25 | 5 | - | 11 | 1 | - | 7 | 0 | 43 | 6 | ||
Celkově | 426 | 66 | - | 55+ | 15+ | - | 82 | 15 | 563+ | 96+ |
Trenérské
[editovat | editovat zdroj]Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem | ||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Soutěž | Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry | Umístění | Soutěž | Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry | Úspěch | Soutěž | Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry | Úspěch | Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry | ||
2008/09 | Boloňa | Serie A | 21 | 4 | 8 | 9 | nastoupil v lis., propuštěn v dub. | IP | 1 | 0 | 0 | 1 | — | — | 0 | 0 | 0 | 0 | — | 22 | 4 | 8 | 10 |
2009/10 | Catania | Serie A | 23 | 9 | 9 | 5 | nastoupil v pro. 15. místo | IP | 2 | 1 | 0 | 1 | — | — | 0 | 0 | 0 | 0 | — | 25 | 10 | 9 | 6 |
2010/11 | Fiorentina | Serie A | 38 | 12 | 15 | 11 | 9. místo | IP | 3 | 2 | 0 | 1 | — | — | 0 | 0 | 0 | 0 | — | 41 | 14 | 15 | 12 |
2011 | Serie A | 10 | 3 | 3 | 4 | propuštěn v lis. | IP | 1 | 0 | 0 | 1 | — | — | 0 | 0 | 0 | 0 | — | 11 | 3 | 3 | 5 | |
Celkem za Fiorentinu | 48 | 15 | 18 | 15 | - | - | 4 | 3 | 0 | 1 | - | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 52 | 18 | 18 | 16 | ||
2013/14 | Sampdoria | Serie A | 26 | 10 | 6 | 10 | nastoupil v lis. 12. místo | IP | 2 | 1 | 0 | 1 | — | — | 0 | 0 | 0 | 0 | — | 28 | 11 | 6 | 11 |
2014/15 | Serie A | 38 | 13 | 17 | 8 | 7. místo | IP | 3 | 2 | 0 | 1 | — | — | 0 | 0 | 0 | 0 | — | 41 | 15 | 17 | 9 | |
Celkem za Sampdorii | 64 | 23 | 23 | 18 | - | - | 5 | 3 | 0 | 2 | - | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 69 | 26 | 23 | 20 | ||
2015/16 | Milán | Serie A | 32 | 13 | 10 | 9 | propuštěn v dub. | IP | 6 | 6 | 0 | 0 | — | — | 0 | 0 | 0 | 0 | — | 38 | 19 | 10 | 9 |
2016/17 | Turín | Serie A | 38 | 13 | 14 | 11 | 9. místo | IP | 4 | 3 | 0 | 1 | — | — | 0 | 0 | 0 | 0 | — | 42 | 16 | 14 | 12 |
2017 | Serie A | 19 | 5 | 10 | 4 | propuštěn v pro. | IP | 4 | 3 | 0 | 1 | — | — | 0 | 0 | 0 | 0 | — | 23 | 8 | 10 | 5 | |
Celkem za Turín | 57 | 18 | 24 | 15 | - | - | 7 | 5 | 0 | 2 | - | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 64 | 23 | 24 | 17 | ||
2019 | Boloňa | Serie A | 17 | 9 | 3 | 5 | nastoupil v led., 10. místo | IP | 0 | 0 | 0 | 0 | — | — | 0 | 0 | 0 | 0 | — | 17 | 9 | 3 | 5 |
2019/20 | Serie A | 38 | 12 | 11 | 15 | 12. místo | IP | 2 | 1 | 0 | 1 | — | — | 0 | 0 | 0 | 0 | — | 40 | 13 | 11 | 16 | |
2020/21 | Serie A | 38 | 10 | 11 | 17 | 12. místo | IP | 2 | 1 | 0 | 1 | — | — | 0 | 0 | 0 | 0 | — | 40 | 11 | 11 | 18 | |
2021/22 | Serie A | 38 | 12 | 10 | 16 | 13. místo | IP | 1 | 0 | 0 | 1 | — | — | 0 | 0 | 0 | 0 | — | 39 | 12 | 10 | 17 | |
2022 | Serie A | 5 | 0 | 3 | 2 | propuštěn v září | IP | 1 | 1 | 0 | 0 | — | — | 0 | 0 | 0 | 0 | — | 6 | 1 | 3 | 2 | |
Celkem za Boloňu | 157 | 47 | 46 | 63 | - | - | 7 | 3 | 0 | 4 | - | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 164 | 50 | 46 | 68 | ||
Celkově | 380 | 125 | 130 | 125 | - | - | 31 | 21 | 0 | 10 | - | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 412 | 146 | 130 | 136 |
Národní tým Srbska vede od 21. května 2012. Po neúspěšném tažení v kvalifikaci na MS jej 23. listopadu 2013 opouští.
Rok | Národní tým | Soutěž | Umístění | Statistika | |||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry | ||||||
2012+2013 | Srbsko | Kvalifikace MS 2014 | 3. místo ve skupině | 10 | 4 | 2 | 4 | ||
2013+2014 | Přátelské utkání | - | 9 | 3 | 2 | 4 | |||
Celkově | 19 | 7 | 4 | 8 |
Úspěchy
[editovat | editovat zdroj]Hráčské
[editovat | editovat zdroj]Národní
[editovat | editovat zdroj]- vítěz jugoslávské ligy (3x)
Vojvodina: 1988/89
Crvena zvezda: 1990/91, 1991/92
- vítěz italské ligy (2x)
- vítěz italského poháru (4x)
Lazio: 1999/00, 2003/04
Inter: 2004/05, 2005/06
- vítěz italského superpoháru (3x)
Kontinentální
[editovat | editovat zdroj]- vítěz Poháru PMEZ (1x)
Crvena zvezda: 1990/91
- vítěz Interkontinentálního poháru (1x)
Crvena zvezda: 1991
- vítěz Poháru PVP (1x)
Lazio: 1998/99
- vítěz Evropského superpoháru (1x)
Lazio: 1999
Reprezentační
[editovat | editovat zdroj]Individuální
[editovat | editovat zdroj]- 1× Fotbalista roku
- 1× All Stars ESM – 1998/99, 1999/00
Trenérské
[editovat | editovat zdroj]Individuální
[editovat | editovat zdroj]- 1× Srbský trenér roku (2019)
- 1x trenér roku FIGC (2019)
- Uveden do Italské fotbalové síně slávy (2022-im memorian)
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Čestné občanství města Boloňa (2020)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SCOTT, Matt; TRAYNOR, Ian. Is this the nastiest man in football?. The Guardian [online]. 2003-11-06 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d MACDONALD, Hugh. Sinisa Mihajlovic: A history of violence. Herald Scotland [online]. 2012-09-06 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WOO, Jonathan. World Football: Ranking the Top 10 Long Free Kick Specialists of All-Time. Bleacher Report [online]. 2011-05-03 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Siniša Mihajlovic. Forza Italian Football [online]. 2012-03-03 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rodbina Siniše Mihajlovića iz mjesta nedaleko od Banjaluke: Bog je tako htio - da bude sahranjen na krsnu slavu! [online]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Suzana Vermelinger. Seba & Sinisa – tako slicni a tako razliciti. Internazionale Magazine XI. 2004.
- ↑ a b Nisam od onih koji kukaju. www.vreme.com. Vreme, 24 May 2012. Dostupné online.
- ↑ Mihajlović: I Hrvatska je moja zemlja!. www.novosti.rs. Belgrade: Novosti, 2 November 2012. Dostupné online. (srbsky)
- ↑ Mister Condò, Mihajlovic e l'orrore della guerra in Serbia [online]. [cit. 2016-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 April 2016.
- ↑ a b c JAKOUBEK, Jiří. Chorvatsko vyzve Srbsko. Vzpomínky na válku probouzí dávné emoce. Lidovky.cz [online]. 2013-03-21 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c ALKATIRI, Ali. The Bomber of Borovo !. LazioLand.com [online]. 2011-05-20 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BUTLER, Josh. Claudio López: the little giant who remains one of his generation’s most underrated forwards. These Football Times [online]. 2019-07-10 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spielbericht: 2214324 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online.
- ↑ PRICKETT, Peter. The five heroes who scored three free-kicks in a single game. These Football Times [online]. 2018-07-31 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spielbericht: 990361 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online.
- ↑ Spielbericht: 986537 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online.
- ↑ NEWMAN, Blair. How Sven-Göran Eriksson’s Lazio won the great Serie A title race of 1999/2000. These Football Times [online]. 2019-04-18 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Drei Jahre Haft für Mihajlovic?. Spiegel.de [online]. 2000-12-22 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (německy)
- ↑ INGLE, Sean. Mihajlovic: Vieira called me a 'gypsy shit'. The Guardian [online]. 2000-10-19 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AGNEW, Paddy. Footballer faces jail over racist insults during match. The Guardian [online]. 2000-12-23 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Inter hit back to humble champions Juve. China Daily [online]. 2003-11-30 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mutu condemns Mihajlovic. BBC [online]. 2003-11-05 [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mihajlovic follows Mancini to Inter. UEFA.com [online]. 2004-07-30 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mihajlovic ne ha proprio per tutti. Gazzetta.it [online]. [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Late Adriano penalty gives Inter victory. China Daily [online]. 2005-03-07 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spielbericht: 27845 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online.
- ↑ Zlatan admits slapping opponent 'an error'. thelocal.se [online]. 2012-02-07 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Zlatan förolämpades av Mihajlovic. expressen.se [online]. 2005-04-23 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (severosámsky)
- ↑ Mihajlovic to the rescue. BBC [online]. 2000-06-11 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FIELDER, Rob. The 10 Greatest Matches In European Championship History: Yugoslavia v Slovenia, Euro 2000. TheSetPieces [online]. [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Confident Mihajlovic takes over as Serbia boss. FourFourTwo [online]. 2012-05-21 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sporting Lisbon: Sinisa Mihajlovic sacked after just nine days. BBC [online]. 2018-06-27 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Filippo Inzaghi replaced by Sinisa Mihajlovic as Bologna manager. BBC [online]. 2019-01-28 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mihajlovic esonerato dal Bologna. In arrivo Thiago Motta, Paulo Sousa o Ranieri. Corriere della Sera [online]. 2022-09-06 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. (italsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Siniša Mihajlović na Wikimedia Commons
- Profil hráče na Football Database (anglicky)
- Profil hráče na World Football (anglicky)
- Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky) (německy)
- Profil trenéra na Transfermarkt.com (německy)
- Srbští fotbalisté
- Jugoslávští fotbaloví reprezentanti
- Srbští fotbaloví reprezentanti
- Romští fotbalisté
- Chorvatští Srbové
- Fotbalisté FK Vojvodina Novi Sad
- Fotbalisté CZ Bělehrad
- Fotbalisté AS Řím
- Fotbalisté Sampdorie Janov
- Fotbalisté Lazia Řím
- Fotbalisté Interu Milán
- Srbští fotbaloví trenéři
- Trenéři Bologna FC
- Trenéři Catanie
- Trenéři Fiorentiny
- Trenéři Sampdorie Janov
- Trenéři AC Milán
- Trenéři Torino FC
- Trenéři Sportingu Lisabon
- Trenéři srbské fotbalové reprezentace
- Vítězové Poháru vítězů pohárů
- Vítězové Superpoháru UEFA
- Vítězové Interkontinentálního poháru
- Vítězové Poháru mistrů evropských zemí
- Narození v roce 1969
- Narození 20. února
- Narození ve Vukovaru
- Úmrtí v roce 2022
- Fotbalisté Srbska a Černé Hory
- Hráči Mistrovství Evropy ve fotbale 2000
- Hráči Mistrovství světa ve fotbale 1998
- Úmrtí 16. prosince
- Zemřelí na leukemii