Rastatt

Rastatt
	Radnice
	; znak
Poloha
Souřadnice	48°51′25″ s. š., 8°12′10″ v. d.
Nadmořská výška	123 m n. m.
Časové pásmo	SEČ/SELČ
Stát	Německo
Spolková země	Bádensko-Württembersko
Vládní obvod	Karlsruhe
Zemský okres	Rastatt
	Rastatt
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	59,02 km²
Počet obyvatel	48 051 (2015)
Hustota zalidnění	814,1 obyv./km²
Správa
Status	velké okresní město
Primátor	Hans Jürgen Pütsch (CDU)
Oficiální web	www.rastatt.de
Adresa obecního úřadu	Marktplatz 1; 76437 Rastatt
Telefonní předvolba	07222, 07229
PSČ	76437
Označení vozidel	RA
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rastatt je velké okresní město v Německé spolkové republice, ležící ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko, nedaleko francouzských hranic, asi 22 km jihozápadně od Karlsruhe a asi 12 km od Baden-Badenu. Rozkládá se na řece Murg, 6 km nad jejím soutokem s Rýnem a má přes 48 000 obyvatel (2015).

Historie

Místo bylo poprvé písemně zaznamenáno jako vesnice k roku 1084 v rukopisu kláštera benediktinů v Hirsau. Na tržní místo bylo vysazeno roku 1404. Tehdy Rastatt získal tržní práva od německého protikrále Ruprechta Falckého (1352–1410) a stal se střediskem obchodu s (rýnským) vínem, solí či dřevem.

Na počátku 18. století, po zničení původního hlavního města v blízkém Baden-Badenu (zničeno Francouzi roku 1689 při válce o falcké dědictví), se město stalo novou rezidencí markrabat z Baden-Badenu ze starobylé dynastie Zähringenů. Za své hlavní sídlo si je zvolil markrabě Ludvík Vilém I. Bádenský (správně Bádensko-Bádenský,1655–1707), známý vítěz nad Turky. Ten zde, se svou chotí Františkou Sibylou Augustou princeznou Sasko-Lauenburskou (často nesprávně jen Sibylou Augustou, 1675–1733), budoval od roku 1700 (místo v roce 1698 rozestavěného loveckého zámku od architekta D. E. Rossiho) rezidenční celek opevněného města a rozlehlého barokního zámku (dnešní Schloss Rastatt neboli Residenzschloss Rastatt). Jeho předobrazem byl rezidenční komplex a město francouzsko-navarrských králů ve Versailles. Podobně jako ve Versailles, vychází od čestného dvora zdejšího zámku tři hlavní ulice (jedna příčná a dvě šikmé). Sám komplex zámku je půdorysně Versailles též přizpůsoben.

Residenzschloss Rastatt, boční křídlo čestného dvora

Na plánování a stavbě zámku i na výstavbě města se podílel ze začátku významný, již výše zmíněný, italský architekt Domenico Egidio Rossi (1659–1715), působící před tím dlouhodobě v Čechách. Z Čech dorazila i početná řemeslnická a umělecká komunita, např. rodina Rohrerových.

Stavba zámku pokračovala zprvu natolik rychle, že se v dokončených částech, mohla už roku 1705 usídlit markraběcí rodina Ludvíka Viléma. V té se narodilo devět potomků, ale dospělosti se dožili jen dva bratři (pozdější níže zmíněná markrabata) a jejich jediná sestra. Předtím rodina dlela převážně ve svém druhém hlavním zámeckém areálu v západočeském Ostrově u Karlových Varů (původně rezidence sasko-lauenburských vévodů), místě dětství a mládí markraběnky Františky Sibyly Augusty. Tam oba manželé Bádenští po roce 1690 přestavovali a vylepšovali zámecké budovy ostrovského zámku s rozlehlými a evropsky proslulými francouzskými zahradami. Řada tamních uměleckých sbírek byla do Rastattu následně převezena.

Na počátku roku 1707 zemřel Ludvík Vilém I. a jeho nástupcem se stal jeho nejstarší syn, pouze několikaletý Ludvík Jiří. Poněvadž byl nedospělý, ujmula se na plných 20 let vlády, jako regentka, jeho matka Františka Sibyla Augusta Sasko-Lauenburská. Ta ale téhož roku musela před francouzskými armádami uprchnout z nedokončeného Rastattu, aby se sem na delší obdobi vrátila až v roce 1715. Markrabství Baden-Baden se totiž opět stalo místem, zapojeným do válek, tentokrát do válek o španělské dědictví.

Po svém návratu pokračovala regentka v dokončení města i zámku (jehož větší stavební část, kromě např. výzdoby, byla hotova již roku 1707). Nedaleko Rastattu vystavěla regentka též pěkný dvoupatrový zámek Favorite jako své letní sídlo. Okolo něj zřídila zahradu a park s několika stavbičkami. Ve městě, při zámku, zbudovala i patrový zámeček (pavilon) Pagodenburg či různé církevní stavby, jako byla kopie Einsiedelnské kaple.

Od roku 1727 vládl bádensko-bádenskému státečku Františčin lovumilovný syn Ludvík Jiří, jenž zámek (vybavení) dokončil. Zemřel ale roku 1761 jako bezdětný a vlády se ujmul jeho, stejně bezdětný, mladší bratr August Jiří, kdysi církevní hodnostář.

Po vymření markrabat z Baden-Badenu, kteří vymřeli roku 1771 zmíněným Augustem Jiřím, přešlo dosud katolické markrabství na druhou větev zdejších Bádenských, na protestantská markrabata z Baden-Durlachu. Ti obě sousední země opět sjednotili v markrabství Bádensko. Roku 1776 zde byla založena univerzita, ale Rastatt přestal být rezidencí, neboť nová markrabata a posléze velkovévodové Bádenští sídlili jinde (v nedalekém Karlsruhe). Od této doby zdejší nádherný zámek postupně chátral a jeho vybavení a sbírky byly v několika vlnách odváženy. Přesto zde až do první poloviny 19. století občas bádenská dynastie Zähringenů přebývala, a tak roku 1818 mohl v zámku zemřít její tehdejší představitel – mladý bádenský velkovévoda Karel Ludvík Fridrich (1786–1818).

Město bylo v 18. století též místem dvou mírových kongresů, v roce 1714 v něm byl podepsán známý Rastattský mír, který ukončil válku o dědictví španělské (mezi Francouzi a Rakušany). Další mírový kongres se v zámku konal za tzv. Napoleonských válek v letech 1797–1799 (mezi revolučními Francouzi a Římskoněmeckou říší).

V 19. století, od roku 1842, bylo město přebudováváno na říšskou pevnost (její hradby se bouraly až v 90. letech 19. století) a sídlem vojenské posádky Rastatt zůstal až do 1. světové války. Kvůli tomu byla zrušena a částečně, v okrajových částech, rozparcelována i původní zámecká francouzská zahrada. Ta byla obnovena až po 1. světové válce v umenšené podobě (na místě vojenského cvičiště před zahradním průčelím zámku) jako nový městský park. Také zámek sloužil částečně eráru.

Za 2. světové války bylo město v roce 1944 a počátkem roku 1945 bombardováno Spojenci, ale většina historických budov v barokním centru se zachovala a utržila jen mírné škody.

Po roce 1964 byl zdejší rezidenční zámek, spolu s přilehlou francouzskou zahradou, postupně obnovován a od roku 1989 slouží opět plně veřejnosti jako zpřístupněná památka.

Současnost

Od roku 1992 sídlí ve městě továrna na osobní vozy automobilky Mercedes-Benz.

Zdejší motorest na dálnici je oblíbenou zastávkou dálkových linek autobusů.

Památky – výběr

Areál markraběcího zámku s dvorním kostelem, zrekonstruovanou francouzskou zahradou a se skvostnými původními interiéry, jež jsou vyzdobeny cennými freskami, štuky i (částečně původním a částečně dokoupeným) dobovým mobiliářem. V zámku sídlí dvě muzea s rozsáhlými expozicemi a v hlavním křídle je přístupná zámecká expozice.
Letní zámek Favorite, dnes na kraji města, taktéž přístupný, s přilehlým areálem zahrad a parku. V zámku je nainstalována vzácná kolekce historického porcelánu. V parku se též nachází drobné stavby, jako je kaple sv. Magdaleny.
Pagodenburg, malý barokní letohrádek postavený markraběnkou Františkou Sibylou Augustou jako volná kopie podle obdobného letohrádku v zahradách bavorského Nymphenburgu.
Barokní radnice na náměstí.
Barokní gymnázium (Ludwig-Wilhelm-Gymnasium), naproti dvornímu kostelu.
Rossi-Haus – rezidenční sídlo kavalírů (dvořanů) markraběcí rodiny, dílo architekta D. E. Rossiho z počátku 18. století.
Einsiedelnská poutní kaple – elegantní barokní stavba z roku 1715, kterou po vzoru kaple ze švýcarského poutního místa v Einsiedeln, a jako kopii starší kaple z českého Ostrova (z roku 1709) zbudovala markraběnka Františka Sibyla Augusta, rozená princezna Sasko-Lauenburská.
Katolický kostel sv. Alexandra na náměstí, proti radnici. Jde o barokní stavbu s průčelní věží, v interiéru se nachází honosné barokní vybavení a fresky.
Evangelický, původně barokní kostel františkánského kláštera. Jde o strohou stavbu v sousedství zámku.
Barokní kostelík sv. Bernarda, s věží v průčelí, nejstarší městská stavba. Zbarokizováván od roku 1771. V okolí se rozkládal starý městský hřbitov.
Různé barokní sochy po městě vč. několika, vesměs barokních, fontán. Např. při radnici stojí barokní kašna (Bernardusbrunnen) z let 1770 až 1776 a u katolického kostela se nachází nádherná barokní kašna sv. Jana Nepomuckého (Johannes-Brunnen) z let 1734 až 1739. V centru též najdeme secesní fontánu Pfeifferbrunnen z roku 1901.
Kasematy někdejší pevnosti.
Bývalý pevnostní lazaret (roku 2000 v něm sídlil archiv).
Bývalé brány do někdejší pevnosti (Kehler Tor či Karlsruher Tor).
Budova secesní vodárny, nachází se nedaleko Pagodenburgu a zámku.

Rastatt
Favorite
Favorite
Pagodenburg
Radnice
Ludwig-Wilhelm-Gymnasium
Rossihaus
Maria Einsiedeln
Sv. Alexandra
Františkánský klášter
Sv. Bernarda
Vodárna

Partnerská města

Odkazy

Literatura

(Z následujících prací byl příspěvek převážně sestaven.)

EBERLE, Sandra. Schloss Rastatt. Berlin-München: Deutscher Kunstverlag; 2010. 72 s. ISBN 978-3-422-02234-8.
EBERLE, Sandra; SEEGER, Ulrike; BÖHM, Karolin. Residenzschloss Rastatt. Petersberg: Michael Imhof Verlag, 2018. 112 s. ISBN 978-3-7319-0529-5.
HOFFMANN, Gerhard. Stadtbilder aus Rastatt. Leipzig: Stadt-Bild-Verlag Leipzig, 2000. 48 s. ISBN 3-931554-94-5.
VLNAS, Vít. Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Národní galerie, 2001. 849 s. ISBN 80-7185-380-1.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Rastatt na Wikimedia Commons
Oficiální stránky města Archivováno 17. 12. 2009 na Wayback Machine.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.