iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.
iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.



Link to original content: http://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Fiala
Petr Fiala – Wikipedie Přeskočit na obsah

Petr Fiala

Tato stránka je zamčena pro neregistrované a nové uživatele
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Další významy jsou uvedeny na stránce Petr Fiala (rozcestník).
prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M., dr. h. c.
Petr Fiala, 2024
Petr Fiala, 2024
13. předseda vlády České republiky
Úřadující
Ve funkci od:
28. listopadu 2021
PrezidentMiloš Zeman
Petr Pavel
PředchůdceAndrej Babiš
13. ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR
Ve funkci:
2. května 2012 – 10. července 2013
Předseda vládyPetr Nečas
PředchůdceJosef Dobeš
NástupceDalibor Štys
4. předseda ODS
Úřadující
Ve funkci od:
18. ledna 2014
PředchůdcePetr Nečas
Místopředseda
Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
28. listopadu 2017 – 21. října 2021
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
26. října 2013
7. předseda České konference rektorů
Ve funkci:
1. srpna 2009 – 31. července 2011
PředchůdceJan Hron
NástupceVáclav Hampl
32. rektor Masarykovy univerzity
Ve funkci:
1. září 2004 – 31. srpna 2011
PředchůdceJiří Zlatuška
NástupceMikuláš Bek
Prorektor Masarykovy univerzity
Ve funkci:
1. září 2011 – 15. května 2012
Člen Rady ÚSTR
Ve funkci:
5. prosince 2007 – 2. května 2012
Stranická příslušnost
ČlenstvíObčanská demokratická strana (od 2013)
Nestraník
ve Sněmovněza ODS (10–11/2013)
v české vláděnezávislý (2012–2013)
Narození1. září 1964 (60 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťJana Fialová (od 1992)
RodičeIgor Fiala
Zdenka Fialová
DětiJiří Fiala
Martin Fiala
Klára Chládková
PříbuzníFrantišek Fiala (dědeček)
Františka Fialová (babička)
SídloBrno
Alma materMasarykova univerzita
Univerzita Karlova v Praze
Profesepolitolog, politik, pedagog, historik a redaktor
Náboženstvířímskokatolické[1]
OceněníZlatá medaile MU (2019)
Řád knížete Jaroslava Moudrého 1. třídy (2022)
PodpisPetr Fiala, podpis
Webová stránkapfiala.cz
CommonsPetr Fiala
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Fiala (* 1. září 1964 Brno) je český politik, politolog a vysokoškolský učitel, od listopadu 2021 předseda vlády České republiky v čele většinového kabinetu tvořeného koalicí SPOLU, hnutím STAN a nezávislým.

Od října 2013 zastává poslanecký mandát v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, do níž kandidoval v předčasných volbách jako nestraník z prvního místa jihomoravské kandidátky Občanské demokratické strany.[2] Členem této strany se stal v listopadu 2013 a v lednu 2014 byl zvolen jejím čtvrtým předsedou. Od května 2012 do července 2013 působil jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy Nečasova kabinetu a v letech 2017 až 2021 byl místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR.[3]

V letech 2004–2011 byl rektorem a následně v letech 2011–2012 prorektorem Masarykovy univerzity v Brně.

Osobní život

Pochází z moravské měšťanské rodiny. Dědeček František Fiala byl právník, který za první republiky pracoval jako vrchní rada politické správy na okresních hejtmanstvích v Ostravě, Hodoníně a Olomouci, později pak jako státní rada v Brně. Babička Františka Fialová z otcovy strany byla židovka a část příbuzných byla za války deportována do německých koncentračních táborů.[4]

Otec Igor Fiala (1928–2021) se s bratrem Jiřím dostali jako židovští míšenci v roce 1944 do koncentračního tábora. Po válce vstoupil do KSČ a vystoupil po potlačení maďarského povstání v roce 1956. Poté musel pracovat v dělnických profesích a kádrový profil celé rodiny byl poznamenán. Matka Zdenka Fialová pracovala jako úřednice, později byla v důsledku onemocnění rakovinou v invalidním důchodu.[5]

V roce 1992 se Petr Fiala oženil s Janou Fialovou (nar. 1972), s níž se seznámil během sametové revoluce. Manželka, profesí bioložka, působí na Ústavu ochrany a podpory zdraví Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, kde se stala proděkankou pro záležitosti studentů. V květnu 2023 byla jmenována prorektorkou Masarykovy univerzity. Do manželství se narodily tři děti. Nejstarší Martin Fiala vystudoval dějiny umění na FF MU, Klára Fialová (provdaná Chládková[6]) lékařství na LF MU a nejmladší Jiří Fiala nastoupil ke studiu historie a ekonomie. Všichni členové rodiny absolvovali Gymnázium Brno na třídě Kapitána Jaroše.[7][8]

Vzdělání a akademická kariéra

V letech 1983–1988 vystudoval český jazyk a literaturu a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně), poté pracoval jako historik starších dějin v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži (1988–1989). Po listopadu 1989 se vrátil do Brna, kde krátce působil jako novinář v deníku Lidová demokracie. Po odchodu z redakce těchto novin byl od dubna 1990 zástupcem šéfredaktora Revue Proglas. Byl dlouholetým předsedou moravského zemského výboru české sekce Panevropské unie (Paneuropa-Union Böhmen und Mähren). Od roku 1990 se podílel na založení oboru politologie, s Vladimírem Čermákem zakládal katedru politologie na Filozofické fakultě MU, jejíž vedení po něm v roce 1993 převzal. V roce 1996 se habilitoval na Univerzitě Karlově v Praze, v roce 2002 byl jmenován prvním profesorem pro obor politologie v České republice. Na Právnické fakultě Masarykovy univerzity získal v roce 2008 titul LL.M. v oboru obchodní právo, který je nabízen ve spolupráci s Nottingham Trent University.[9]

Katedru politologie vedl deset let, od roku 1998 na nově založené Fakultě sociálních studií. V roce 1996 se stal také ředitelem Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity, kde úzce spolupracoval s významnými osobnostmi československého exilu Mojmírem Povolným a Ivanem Gaďourkem, kteří stáli u jeho vzniku. Podílel se na založení prvního českého odborného politologického periodika – Politologického časopisu (1994). V roce 2002 byl jmenován vedoucím nově vzniklé katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a získal Jean Monnet Chair, v letech 2005–2011 byl vedoucím Institutu pro srovnávací politologický výzkum. V roce 2004 se stal děkanem Fakulty sociálních studií a v témže roce byl zvolen rektorem Masarykovy univerzity.

Rektorem Masarykovy univerzity byl dvě funkční období (2004–2011), univerzita v té době zaznamenala výrazný kvantitativní i kvalitativní vzestup, stala se významnou středoevropskou vzdělávací a výzkumnou institucí (45 tis. studentů, z toho více než 14 % zahraničních), nejžádanější českou vysokou školou z hlediska zájmu uchazečů, vytvořila celostátní systém na odhalování plagiátů apod. V tomto období Masarykova univerzita mj. postavila nový kampus pro biomedicínské obory, který je jednou z největších staveb a jednorázových investic (220 mil. €) v oblasti vysokého školství ve střední a východní Evropě; v roce 2006 otevřela vlastní výzkumnou Mendelovu stanici v Antarktidě, koordinovala projekt Středoevropského technologického institutu (CEITEC) ve výši 5,3 mld. Kč z prostředků evropských strukturálních fondů, který byl zahájen v roce 2011.

Po skončení rektorského mandátu působil jako prorektor pro akademické záležitosti Masarykovy univerzity, od září 2011 byl hlavním vědeckým poradcem předsedy vlády Petra Nečase.

Petr Fiala komunikuje v angličtině a němčině.[10] V angličtině je mu veřejností vytýkána nedokonalá výslovnost.[11][12][13][14][15]

Vědecká činnost

Ve své vědecké práci se specializuje na srovnávací politologii a evropskou politiku. Publikace věnované problematice evropské integrace ovlivňují vědeckou i veřejnou debatu na toto téma. Monografie Evropská unie (s M. Pitrovou, 2003, 2009) patří k standardním pracím oboru a používá se také jako učebnice v České republice a na Slovensku, k jeho nejznámějším knihám v této oblasti patří Evropský mezičas (2007, 2010). Kniha Politický extremismus a radikalismus v České republice (1996), kterou uspořádal, stála v počátcích vědeckého výzkumu tohoto fenoménu v Česku.

Mezinárodního ohlasu se dostalo jeho pracím věnovaným politické dimenzi náboženství (např. Katolicismus a politika, 1996; Laboratoř sekularizace, 2007); dlouhodobý historický a sociálně-vědným výzkum podzemních církevních aktivit v období komunismu (s J. Hanušem) shrnuje monografie Skrytá církev (1999, Die Verborgene Kirche, 2004). Publikoval také práce o politických stranách a zájmových skupinách, např. Teorie politických stran (s M. Strmiskou, 1998, 2009). Jako autor a editor se podílel mj. na monografiích Politické strany ve střední a východní Evropě (2002), Partie i systemy partyjne Europy Środkowej (2003), Eurostrany (2007) nebo Europeizace zájmů (2009). Pozornost vyvolala jeho kritická analýza aktuální politiky Politika, jaká nemá být (2010). Stal se autorem 14 monografií a více než 200 odborných studií publikovaných v řadě zemí. Podílel se na řešení národních i mezinárodních výzkumných projektů.

Politická kariéra

Po zvolení do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) v roce 2007 se politicky pohyboval v okolí Občanské demokratické strany (ODS). Již před sněmovními volbami 2010 vyjednával předseda ODS Petr Nečas s jihomoravskou organizací strany o možné kandidatuře Petra Fialy jako nestranického lídra kandidátky na jižní Moravě, což se však nepodařilo realizovat. Ministrem školství, mládeže a tělovýchovy v Nečasově vládě byl Fiala jmenován 2. května 2012[16] po březnové demisi Josefa Dobeše.[17]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Jihomoravském kraji jako lídr ODS[18] a byl zvolen se ziskem devátého nejvyššího počtu preferenčních hlasů (11 372) v celé zemi.[19] V listopadu se stal členem ODS[20][21] a byl zvolen místopředsedou poslaneckého klubu ODS.[22]

Kampaň před sněmovními volbami v říjnu 2021, v níž byl Petr Fiala lídrem koalice SPOLU

Na 24. kongresu ODS v Olomouci byl 18. ledna 2014 zvolen předsedou strany. Zvítězil již v prvním kole, v němž získal hlasy 437 delegátů a porazil tak Miroslavu Němcovou a Edvarda Kožušníka.[23] Funkci obhájil na 27. kongresu ODS v Ostravě, když v lednu 2016 získal 436 hlasů od 470 delegátů (tj. 93 %). Na funkci předsedy strany byl jediným kandidátem.[24]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl lídrem ODS v Jihomoravském kraji[25] a také celostátním lídrem strany. Získal 13 035 preferenčních hlasů a obhájil mandát poslance.[26] Dne 24. listopadu 2017 kandidoval na post místopředsedy Poslanecké sněmovny PČR. V prvním kole volby dostal jen 83 hlasů od 195 přítomných poslanců, ve druhém kole pak 85 hlasů od 191 přítomných poslanců (ani v jednom kole tak zvolen nebyl).[27] Nakonec byl do této funkce dne 28. listopadu 2017 zvolen, když obdržel 116 hlasů od 186 přítomných poslanců.[28]

Na 28. kongresu ODS v Ostravě v lednu 2018 obhájil post předsedy strany. Jakožto jediný kandidát získal 451 z 483 hlasů (tj. 93 %).[29] Stejně tak na 29. kongresu ODS v Praze v lednu 2020, kdy jako jediný kandidát získal 470 z 505 hlasů (tj. opět 93 %).[30]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 byl z pozice člena ODS lídrem kandidátky koalice SPOLU (tj. ODS, KDU-ČSL a TOP 09) v Jihomoravském kraji[31] a byl znovu zvolen poslancem. V říjnu 2021 mu vypršel mandát místopředsedy Sněmovny PČR.[32] Jako lídr koalice SPOLU, která volby vyhrála, se posléze účastnil jednání o nové vládě s koalicí Pirátů a hnutí STAN. Dne 8. listopadu 2021 podepsal Fiala a předsedové dalších čtyř stran a hnutí koaliční smlouvu[33] a následujícího dne jej prezident Miloš Zeman pověřil jednáním o sestavení nové vlády.[34] Dne 17. listopadu 2021 prezident Zeman oznámil, že Fialu 26. listopadu 2021 jmenuje předsedou vlády.[35]

Dne 26. listopadu 2021 měl být prezidentem Milošem Zemanem jmenován českým premiérem.[35] Z důvodu prezidentovy opětovné hospitalizace kvůli jeho nákaze covidem-19 byl však tento akt o dva dny odložen.[36]

Předseda vlády

Dne 28. listopadu 2021 jej prezident Zeman jmenoval na lánském zámku předsedou vlády České republiky.[37] Vláda Petra Fialy byla jmenována 17. prosince 2021.[38]

Petr Fiala se zástupci stran tvořících jeho vládu po podpisu koaliční smlouvy

Během projevu v rámci hlasování o důvěře vládě v Poslanecké sněmovně za své osobní priority označil uzákonění daňové brzdy, předložení důchodové reformy, zahájení tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany, vybudování 200 kilometrů nových dálnic, revizi učebních plánů na základních a středních školách a konec povinného nošení občanského a řidičského průkazu díky digitalizaci. [39] Prvním městem, které ve funkci premiéra oficiálně navštívil, bylo jeho rodné Brno. Následující den, 11. ledna, se vydal na tradiční první zahraniční cestu na Slovensko, kde se setkal s prezidentkou Zuzanou Čaputovou, premiérem Eduardem Hegerem nebo předsedou Národní rady Borisem Kollárem.[40]

S polským premiérem Mateuszem Morawieckým se setkal 3. února 2022 v Praze, kde oba politici podepsali dohodu o ukončení sporů okolo polského dolu Turów. [41] Dne 8. února 2022 představil pořad Otázky a odpovědi z Kramářovy vily, ve kterém odpovídá na časté otázky ze strany občanů a novinářů.[42] Sídlo Evropské unie, Brusel, poprvé ve funkci premiéra navštívil 18. února 2022. [43]

Petr Fiala při setkání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Kyjevě s polským vicepremiérem Kaczynským, slovinským premiérem Janšou a polským premiérem Morawieckým, 15. 3. 2022

Po ruském útoku na Ukrajinu 24. února 2022 zaujal Petr Fiala i celá jeho vláda tvrdý postup vůči Rusku a politiku co největší podpory Ukrajiny. Byly zahájeny dodávky humanitárního materiálu, financí i zbraní a zbraňových systémů. Petr Fiala rovněž podporuje co nejrychlejší vstup Ukrajiny do Evropské unie a přijímání ukrajinských válečných uprchlíků.[44][45] Spolu s polským premiérem Mateuszem Morawieckým, polským vicepremiérem Jaroslawem Kaczynským a slovinským premiérem Janezem Janšou navštívil ve dnech 15. až 16. března 2022 Kyjev, hlavní město Ukrajiny bránící se proti ruskému útoku. Během návštěvy jednal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a ukrajinským premiérem Denysem Šmyhalem. Cesta na Ukrajinu proběhla vlakem za přísných bezpečnostních opatření. Vzbudila značný ohlas v Česku i ve světě, mnohými politiky a novináři byla označena za historickou, bezprecedentní a statečnou. Účelem jednání bylo vyjádření podpory Ukrajině a rovněž domluva další vojenské a humanitární pomoci.[46][47][48][49]

Na 30. kongresu ODS v Praze v dubnu 2022 získal jako jediný kandidát na post předsedy strany 510 hlasů z 534, přičemž 24 hlasů bylo neplatných.[50]

Fiala při projevu v Evropském parlamentu představuje české priority k předsednictví EU v roce 2022

Dne 9. června 2022 se setkal ve Vatikánu s papežem Františkem, se kterým hovořil kromě invaze na Ukrajinu i například o stavu náboženství v ČR.[51] V červenci téhož roku oficiálně za Českou republiku převzal předsednictví Radě Evropské unie. Při této příležitosti přednesl projev na půdě Evropského parlamentu. Vyzval v něm k obraně evropských hodnot, pokračování podpory Ukrajině a k zařazení jádra mezi obnovitelné zdroje (což následně europoslanci svým hlasováním potvrdili).[52][53]

Dne 6. října 2022 hostil na Pražském hradě historicky první summit Evropského politického společenství, platformy, která zahrnula všechny evropské země kromě Ruska, Běloruska a Kazachstánu. Summitu se zúčastnilo 44 státních delegací. Soukromě se sešel například s britskou premiérkou Liz Trussovou nebo s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem. Na pražský summit navázal 7. října summit Evropské rady.[54]

Při jednaní s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským mu Fiala slíbil, že pokud Rusko použije na Ukrajině taktické jaderné zbraně, Česká republika se připojí k odvetné reakci NATO.[55]

Během svého vystoupení na konferenci OSN o změně klimatu (COP27) v Egyptě dne 8. listopadu 2022 Fiala zmínil evropský plán „Fit for 55“, na jehož přípravě se podílela jeho vláda během českého předsednictví v Radě Evropské unie, zavázal se k přechodu Česka od uhlí k obnovitelným zdrojům a jaderné energii, a upozornil na pozitivní dopady energetické krize, které pomohou snížit závislost Evropy na ruském zemním plynu a na fosilních palivech obecně.[56]

Fiala, americký prezident Joe Biden a generální tajemník NATO Jens Stoltenberg ve Varšavě v únoru 2023

Státní dluh Česka během Fialova vládnutí jen v samotném roce 2022 narostl o skoro 430 miliard korun.[57] V roce 2023 přesáhlo zadlužení státu tři biliony korun.[58]

V sociologickém průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění z února a března 2023 byla Fialova vláda veřejností hodnocena jako nejhorší od roku 2014: spokojenost s vyhlášeným programem vyjádřilo jen 30 % respondentů, zatímco 59 % lidí bylo nespokojených.[59]

V únoru 2023 navštívil Spojené arabské emiráty, kde jednal s emírem Muhammadem ibn Zájid Ál Nahjánem a zúčastnil se zbrojařského veletrhu IDEX v Abú Dhabí.[60]

Ve svém prohlášení z března 2023 Fialova vláda slíbila, že bude řešit otázku odlivu dividend do zahraničí. Podle dat České národní banky bylo od ledna do srpna 2023 vyplaceno do zahraničí na dividendách a úrocích 286,3 miliardy korun.[61]

V dubnu 2023 navštívil Vietnam, kde se setkal s předsedou vlády Phạm Minh Chínhem a prezidentem Võ Văn Thưởngem, kteří jsou členy politbyra Komunistické strany Vietnamu, a jednal s nimi o posílení česko-vietnamské spolupráce. V Ho Či Minově mauzoleu v Hanoji uctil památku komunistického revolucionáře Ho Či Mina.[62]

Vláda Petra Fialy odsouhlasila v dubnu 2023 na úrovni Evropské rady v rámci plánu „Fit for 55“ nový systém emisních povolenek EU ETS 2, který od roku 2027 rozšíří systém emisních povolenek kromě těžkého průmyslu a energetiky i na vytápění domů a osobní dopravu, tedy na benzín, naftu, plyn a uhlí. „Fit for 55“ je součástí širší strategie Evropské unie k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 známé jako Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal).[63][64] Konečná podoba balíčku „Fit for 55“ byla dojednána během českého předsednictví v Radě Evropské unie od 1. července do 31. prosince 2022.[65][66] Součástí balíčku je i zákaz prodeje nových osobních automobilů se spalovacími motory po roce 2035[67] nebo do roku 2033 ukončení těžby a prodeje uhlí, z něhož se vyrábí skoro polovina elektřiny v Česku.[68] Podle kritiků nový systém emisních povolenek EU ETS2 způsobí po roce 2027 prudké zdražení pohonných hmot, energií a bydlení.[69]

Koncem června 2023 označil za optimistické zprávy o ukrajinské ofenzívě proti ruskými silám na Ruskem okupované jihovýchodní Ukrajině, ale varoval před „scénářem zamrzlého konfliktu, který by znamenal vytvoření centra trvalé bezpečnostní nestability ve východní Evropě.“[70] Podporoval dodávky českých zbraní na Ukrajinu a v červenci 2023 prohlásil, že „každý den od prvního dne války z České republiky odjíždí zhruba 10 tisíc kusů munice a alespoň jeden tank, raketomet či houfnice."[71] Podle Fialy „Od začátku ruské invaze patří ČR mezi největší dárce a dodavatele vojenské pomoci Ukrajině. Byli jsme vůbec první, kdo dodal Ukrajině helikoptéry, tanky, houfnice, raketomety a bojová vozidla pěchoty.“[72]

Fiala na konferenci OSN o změně klimatu v Dubaji 2. prosince 2023

Po útoku Hamásu na jižní Izrael a během války Izraele s Hamásem vyjádřil jednoznačnou podporu Izraeli a postup Izraele v Pásmu Gazy označil za legitimní sebeobranu. Dne 25. října 2023 navštívil Izrael a setkal se s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem a prezidentem Jicchakem Herzogem.[73] Podpořil přesun českého velvyslanectví v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma.[74]

Počátkem listopadu 2023 navštívil bavorský Waldsassen, který sousedí s Chebem, kde při nakupování potravin dospěl k závěru, že „Prakticky totožné výrobky od stejných producentů, od stejných výrobců jsou v České republice prostě dražší, ale navíc se zdá, že v Německu mají větší balení.“[75] Fiala slíbil, že bude od mezinárodních firem chtít slyšet „veřejné vysvětlení“, ale zároveň dodal, že vláda nemůže ovlivňovat tvorbu cen.[76]

Fiala a filipínský prezident Bongbong Marcos v březnu 2024

Dne 4. listopadu 2023 přicestoval do Addis Abeby v Etiopii, kde se setkal s etiopským premiérem Abiym Ahmedem.[77] Na vojenské základně v Bishoftu se Fiala sešel s velitelem etiopského letectva a to navzdory skutečnosti, že podle nezávislých expertů z univerzity v Ghentu při potlačování povstání ve státě Tigraj zahynulo v letech 2020-2022 až 600 000 lidí a docházelo k páchání válečných zločinů ze strany etiopské armády.[78][79] Dne 6. listopadu 2023 zrušila Nigérie, která je klíčovou zemí v subsaharské Africe, plánovanou Fialovu návštěvu. Podle expertů a opozičních politiků to mohlo souviset s vystupováním vlády na podporu Izraele v OSN, kde Česká republika jako jedna ze 14 zemí nepodpořila rezoluci vyzývající k humanitárnímu příměří ve válce v Gaze.[80]

Na 31. kongresu ODS v Praze v dubnu 2024 obhájil funkci předsedy strany, když získal 424 hlasů od 525 přítomných delegátů kongresu.[81] Dne 15. dubna 2024 se na oficiální návštěvě Spojených států amerických setkal s americkým prezidentem Joem Bidenem.[82]

V dubnu 2024 odsoudil útok Íránu na Izrael, který byl proveden v odvetě za izraelský útok na íránský konzulát v Damašku, a prohlásil, že „íránské dlouhodobé agresivní chování brání blízkovýchodnímu regionu žít v míru a bezpečí.“[83]

Fiala a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová během zasedání Evropské rady v Bruselu dne 27. června 2024

V červenci 2024 Fialova vláda rozhodla, že vítězem tendru na dostavbu dvou bloků jaderné elektrárny Dukovany se stane jihokorejská společnost KHNP.[64] Fiala pověřil ministra průmyslu a obchodu Síkelu a ministra financí Stajnuru, aby do konce roku 2024 předložili plán, jak financovat dostavbu Dukovan.[84] Stavba dvou bloků by měla vyjít na 400 miliard korun.[85]

V červenci 2024 Fialova vláda odložila schvalování tří dokumentů pod názvem „Energetická koncepce státu“, „Klimaticko-energetický plán“ a „Politika ochrany klimatu“, které určují energetickou a klimatickou politiku Česka, tak jak se vláda v roce 2023 zavázala v rámci evropského plánu „Fit for 55“, který je součástí Zelené dohody pro Evropu. Terčem kritiky se stalo především rozšíření emisních povolenek na vytápění domů a osobní dopravu od roku 2027,[86] které podle některých ekonomů a firem způsobí výrazné zdražení pohonných hmot, energií a bydlení.[87][88] Fiala odmítl kritiku opozice a prohlásil: „Představa, že se budou lidem a firmám věci zdražovat, je něco, co nechceme udělat, co neuděláme a co připustíme jenom tam, kde už se k tomu v minulosti Česká republika zavázala.“[86] Směrnice o rozšíření systému emisních povolenek měla být implementována do české legislativy do poloviny roku 2024.[89] Místopředseda opozičního ANO Karel Havlíček prohlásil, že Fialova vláda odložila projednávání a schválení tří strategických dokumentů, protože se nepříjemné téma pokouší „vymlčet“ a přenechat ho příští vládě po volbách v roce 2025.[90]

Veřejné aktivity

V osmdesátých letech se zapojil do nezávislých občanských aktivit, v letech 1984–1989 se účastnil tzv. podzemní univerzity, bytových seminářů zaměřených na politickou filozofii v Brně, byl zapojen do neoficiálních křesťanských aktivit především v okruhu tajně vysvěceného biskupa Stanislava Krátkého. S několika brněnskými studenty založil a v letech 1988–1989 vydával samizdatový vysokoškolský časopis Revue 88.

Petr Fiala na demonstraci proti zvolení Zdeňka Ondráčka do čela komise pro kontrolu GIBS, rok 2018

Po listopadu 1989 pokračoval v publikačních a občanských aktivitách, působil jako redaktor a editor např. v časopisech Proglas, Revue Politika, Kontexty apod. V roce 1993 založil s přáteli občanské sdružení Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), think-tank, který se stal jednou z nejúspěšnějších neziskových vzdělávacích a kulturních organizací.

Dlouhodobě působí také v institucích a orgánech zabývajících se vysokým školstvím a výzkumem v ČR i v zahraničí. V letech 2005–2009 byl opakovaně zvolen místopředsedou, v letech 2009–2011 předsedou České konference rektorů, na mezinárodní úrovni byl mj. členem Rady Evropské univerzitní asociace (2009–2011). Parlamentem byl v roce 2007 zvolen do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, kde působil pět let, vládou ČR byl v roce 2002 jmenován členem Akreditační komise (do roku 2004), v roce 2008 se stal členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace, jejímž je nyní místopředsedou. Je členem mnoha vědeckých a akademických rad veřejných i soukromých vysokých škol a výzkumných institucí v České republice i v zahraničí. Za svou vědeckou a akademickou činnost obdržel řadu ocenění, v roce 2011 byl vyznamenán Zlatou plaketou prezidenta republiky.

Je předsedou správní rady nezávislého think-tanku Pravý břeh, jehož cílem je přispívat k vytváření ideového zázemí pravicové liberálně-konzervativní politiky. Dne 27. února 2022 se zúčastnil demonstrace na Václavském náměstí na podporu Ukrajiny v reakci na ruský útok na Ukrajinu, vystoupil zde rovněž s projevem.[91]

V roce 2005 byl součástí komise v soutěži českých a moravských vín TOP 77.[92]

Názory

Petr Fiala, rok 2019

V říjnu 2015 volal po vojenské invazi pozemních vojsk západních zemí na Blízký východ, protože podle Fialy „Problém migrační vlny a destabilizace Blízkého východu a severní Afriky nevyřešíme, pokud nepřikročíme k vojenské akci.“[93] Naopak odmítl zapojení Ruska do války proti Islámskému státu.[93]

V srpnu 2016 prohlásil, že „radikální islám je ve válce s Evropou ... česká vláda neměla přistupovat na nesmyslnou migrační politiku EU, nedopustit kvóty a nepřijímat sem migranty, kteří představují riziko.“[94]

V červnu 2018, při vzpomínce na vysídlence a běžence, německá kancléřka Angela Merkelová odsoudila vysídlení Němců z Československa a dalších zemí střední a východní Evropy po druhé světové válce. Fiala reagoval na výroky kancléřky Merkelové o neexistenci morálního a politického ospravedlnění pro odsun německých menšin slovy, že „Vytahování věci z minulosti a jejich jednostranná interpretace rozhodně nepomáhají rozvoji vzájemných vztahů.“[95]

Odmítl stažení českých vojáků z války v Afghánistánu, protože z „boje se neutíká“.[96] V říjnu roku 2019 odsoudil vojenskou agresi Turecka, členského státu NATO, která byla namířena proti Kurdům na území Rojavy na severu Sýrie, a prohlásil, že „Situace na Blízkém východě se po této turecké vojenské operaci na severu Sýrie výrazně zhoršila.“[97]

Přivítal vítězství polské vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) v polských parlamentních volbách v říjnu 2019 a připomněl, že ODS a PiS dlouhodobě spolupracují ve společné frakci v Evropském parlamentu.[98] Omezil by negativní dopady těžby na české území v polském hnědouhelném dole Turów poblíž českých hranic.[99]

Podporuje Izrael a jeho politiku. Kritizoval ministra zahraničí Tomáše Petříčka, ministra kultury Lubomíra Zaorálka a bývalého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga za jejich společné prohlášení z 23. května 2020, ve kterém odsoudili plánovanou izraelskou anexi židovských osad, které Izrael od roku 1967 vybudoval na sporném území Západního břehu Jordánu.[100]

Počátkem června 2020 neznámé pachatelky posprejovaly pražskou sochu britského premiéra Winstona Churchilla, která stojí na náměstí Winstona Churchilla na Žižkově, nápisy „Byl rasista. Black Lives Matter“. Heslo odkazuje na vlnu protestů proti policejní brutalitě a rasismu, kterou spustila smrt George Floyda ve Spojených státech. Fiala vandalský útok na Churchillovu sochu odsoudil a prohlásil, že posprejování sochy „velkého demokratického politika Winstona Churchilla, který se podílel na porážce Adolfa Hitlera“, je „hloupé a ostudné“.[101]

Odmítl jakékoli zapojení Ruska a Číny do stavby nového bloku Jaderné elektrárny Dukovany.[102] O vlivu člověka na současné klimatické změny prohlásil, že „odpověď není úplně jednoznačná.“[103]

Konečná podoba Zelené dohody a balíčku „Fit for 55“ byla dojednána během českého předsednictví EU v roce 2022

Před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 se vyjádřil kriticky k Zelené dohodě pro Evropu (European Green Deal), souboru politických iniciativ Evropské komise, která počítá například se zákazem prodeje nových benzinových a dieselových aut od roku 2035,[104][105] nicméně v květnu 2021 napsal, že „Green Deal je realita. Nemá už smysl spekulovat nad tím, jak by to mohlo být jinak. Teď musíme využít příležitost, jak investicemi do udržitelného rozvoje, obnovitelných zdrojů a cirkulárního hospodářství modernizovat českou ekonomiku a zvýšit kvalitu života.“[106] V listopadu 2022 jako premiér Česka vyzval k boji proti klimatickým změnám a podpořil klimatický balíček „Fit for 55“, který je součástí Zelené dohody pro Evropu.[107]

V roce 2021 varoval před rostoucím státním dluhem Česka a prohlásil, že „Výdaje státu za posledních několik let vzrostly o 600 miliard korun, to je o 50 procent a pořád si na to musíme půjčovat.“ Odmítl zvyšování daní a proti zadlužení státu by bojoval snižováním veřejných výdajů.[108]

Vyjádřil se proti manželství osob stejného pohlaví a ve své knize Od A do Z napsal, že „nikdo nemůže chtít, abych věřil, že lidé stejného pohlaví mají vytvářet manželství a rodinu, která se rovná té přirozené.“[109]

Ruského prezidenta Vladmira Putina označil za válečného zločince a přivítal zatykač, který na Putina vydal Mezinárodní trestní soud v Haagu v březnu 2023.[110]

Dne 1. listopadu 2023 se zúčastnil veřejného shromáždění na Staroměstském náměstí v Praze, aby podpořil Izrael po teroristickém útoku Hamásu na Izrael a během války Izraele s Hamásem v Gaze. Na shromáždění prohlásil, že Česko bude vystupovat jako hlas Izraele v Evropě.[111] Dne 11. ledna 2024 odmítl tvrzení Jihoafrické republiky, že se Izrael dopouští na Palestincích v Gaze genocidy, a varoval před pokusy politizovat Mezinárodní soudní dvůr v Haagu.[112]

V květnu 2024 kritizoval Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu za návrh vydat zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua pro obvinění z válečných zločinů v Gaze.[113]

Galerie

Publikační činnost

  • Fiala, P.: Katolicismus a politika. Brno 1995. ISBN 80-85959-01-1.
  • Fiala, P.: Německá politologie. Brno 1995. ISBN 80-85959-06-2.
  • Fiala, P. (ed.): Politický extremismus a radikalismus v České republice. Brno 1998. ISBN 80-210-1798-8.
  • Fiala, P. – Strmiska, M.: Teorie politických stran. Brno 1998. ISBN 80-85947-31-5.
  • Fiala, P. – Hanuš, J.: Skrytá církev. Brno 1999. ISBN 80-85959-39-9.
  • Fiala, P. – Hanuš, J. (eds.): Koncil a česká společnost. Brno 2000. ISBN 80-85959-75-5.
  • Fiala, P. – Mikš, F. (eds.): Česká konzervativní a liberální politika. Brno 2000. ISBN 80-85959-73-9.
  • Fiala, P. – Schubert, K.: Moderní analýza politiky. Brno 2000. ISBN 80-85947-50-1.
  • Fiala, P. – Pitrová, M. (eds.): Rozšiřování ES/EU. Brno 2001. ISBN 80-210-2645-6.
  • Fiala, P. – Hanuš, J. (eds.): Katolická církev a totalitarismus v českých zemích. Brno 2001. ISBN 80-85959-98-4.
  • Fiala, P. – Holzer, J. – Strmiska, M. (eds.): Politické strany ve střední a východní Evropě. Brno 2002. ISBN 80-210-3036-4.
  • Fiala, P. – Herbut, R. (eds.): Středoevropské systémy politických stran. Brno 2003. ISBN 80-210-3091-7.
  • Fiala, P. – Pitrová, M.: Evropská unie. Brno 2003. ISBN 80-7325-015-2; 2. dopl. a aktual. vyd. 2009. ISBN 978-80-7325-180-2.
  • Antoszewski, A. – Fiala, P. – Herbut, R. – Sroka, J. (eds.): Partie i systemy partyjne Europy Środkowej. Wroclaw 2003. ISBN 83-229-2425-9.
  • Fiala, P. – Hanuš, J.: Die Verborgene Kirche. Paderborn 2004. ISBN 3-506-72447-9.
  • Fiala, P. – Hanuš, J. – Vybíral, J. (eds.): Katolická sociální nauka a současná věda. Brno, Praha 2004. ISBN 80-7325-024-1.
  • Dančák, B. – Fiala, P. – Hloušek, V. (eds.): Evropeizace. Brno 2005. ISBN 80-210-3865-9.
  • Dočkal, V. – Fiala, P. – Pitrová, M. – Kaniok, P. (eds.): Česká politika v Evropské unii. Brno 2006. ISBN 80-210-4076-9.
  • Fiala, P. – Mareš, M. – Sokol, P.: Eurostrany. Brno 2007. ISBN 80-87029-05-4.
  • Fiala, P.: Laboratoř sekularizace. Brno 2007. ISBN 978-80-7325-141-3.
  • Fiala, P.: Evropský mezičas. Brno 2007. ISBN 80-87029-04-6; 2. aktualizované a rozšířené vydání 2010. ISBN 978-80-87029-99-2.
  • Fiala, P. – Foral, J. – Konečný, K. – Marek, P. – Pehr, M. – Trapl, M. (eds.): Český politický katolicismus 1848–2005. Brno 2008. ISBN 978-80-7325-155-0.
  • Fiala, P. a kol. (ed.): Evropeizace zájmů. Brno 2009. ISBN 978-80-210-4920-8.
  • Balík, S. – Císař, O. – Fiala, P. (eds.): Veřejné politiky v České republice v letech 1989–2009. Brno 2010.
  • Fiala, P.: Politika, jaká nemá být. Brno 2010. ISBN 978-80-7325-216-8.
  • Fiala, P.: Na konci bezstarostnosti. Brno 2015. ISBN 978-80-7485-038-7.
  • Fiala, P.: Občané, demokraté a straníci. Brno 2015. ISBN 978-80-7325-320-2.
  • Balaštík M., Fiala P.: Profesor na frontové linii: Rozhovor Miroslava Balaštíka. Brno 2017. ISBN 978-80-7485-124-7.
  • Fiala, P.: Rozum a odvaha. Brno 2017. ISBN 978-80-7485-131-5.
  • Balík, S. – Fiala, P. – Hanuš, J. – Mikš, F.: Manifest čtyř: Program pro přátele svobody. Brno 2017. ISBN 978-80-7485-135-3.
  • Fiala, P. – Hanuš, J.: Vraťme politice smysl! Rozhovory s Jiřím Hanušem. Brno 2017. ISBN 978-80-7485-136-0.
  • Fiala, P.: Jak uvařit demokracii: Od vládní agonie k polokomunistické vládě. Brno 2017. ISBN 978-80-7485-168-1.
  • Fiala, P. – Mikš, F.: Konzervatismus dnes: Politika, společnost a zdravý rozum v době nerozumu. Brno 2019. ISBN 978-80-7485-186-5.
  • Fiala, P. – Mikš, F. (eds.): Listopad 1989 včera a dnes: Mánesovská setkávání. Brno 2019.
  • Fiala P.: [M]UNIVERZITA: Poslání, výzvy a proměny ve 21. století. Brno 2019. ISBN 978-80-7485-184-1.
  • Fiala, P. – Dvořák, P. – Krutílek, O.: Politika v čase koronaviru: Předběžná analýza. Brno 2020. ISBN 978-80-7485-209-1.

Reference

  1. ↑ BALAŠTÍK, Miroslav; FIALA, Petr. Profesor na frontové linii. Brno: Host, 2017. 288 s. ISBN 978-80-7577-217-6. S. 15. 
  2. ↑ Jmenné seznamy | volby.cz. www.volby.cz [online]. [cit. 2020-02-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ Pátým místopředsedou Sněmovny byl zvolen lídr ODS Petr Fiala. iDNES.cz [online]. 2017-11-28 [cit. 2017-11-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ FIALA, Petr; BALAŠTÍK, Miroslav. Profesor na frontové linii: rozhovor Miroslava Balaštíka. Příprava vydání Alena Němcová. 1. vyd. Brno: Host 286 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7577-217-6, ISBN 978-80-7485-124-7. S. 17. 
  5. ↑ BALAŠTÍK, Miroslav; FIALA, Petr. Profesor na frontové linii. Brno: Host, 2017. 288 s. ISBN 978-80-7577-217-6. S. 17–28. 
  6. ↑ Dcera premiéra Fialy Klára se tajně provdala. Na svatební cestu vyrazila k Jadranu. Prima Ženy [online]. Prima F. T. V., 2024-08-12 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  7. ↑ Děti Petra Fialy si s tátou posílaly srdíčka. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-10-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ Petr Fiala od a do Z [PDF]. pfiala.cz [cit. 2021-10-12]. S. 22, 37. Dostupné online. 
  9. ↑ prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. – Životopis. www.muni.cz [online]. [cit. 2022-06-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ Pětice ministrů má problémy s angličtinou. Hrozí komplikace při jednáních. Forum24.cz [online]. 2021-12-27 [cit. 2024-06-10]. Dostupné online. 
  11. ↑ ROMAN KIRSCH. Tak máme konečně možnost posoudit Fialovu angličtinu. Dost hrozné... "Jů ár fejting" je nesmysl.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  12. ↑ 17 reakcí · 3 komentáře | „Fiala v Bílém domě mluvil jako školák po dvou letech angličtiny.🤡“ Vykoukl na mě o víkendu titulek videa. Pěkně mi pohnul žlučí. V čem byl projev... | By Libor Nenutil - tlumočník, překladatel | Facebook. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  13. ↑ XAVER LIVE. Petr Holec ŽIVĚ #98 - Fiala učí Evropu anglicky, Síkela je podvodník a s Pekarovou nás baví svět. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  14. ↑ Jou áre grét engliš spíkr, mister Fiala… | iportaL24.cz [online]. 2022-10-22 [cit. 2024-09-29]. Dostupné online. 
  15. ↑ Petr Fiala na návštěvě Izraele mluvil lámanou angličtinou, i základní fráze musel číst z papíru. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  16. ↑ Že Fiala zničil ODS, je tupá demagogie, koalice s ANO je vyloučená věc, tvrdí Petr Nečas. Echo24.cz [online]. 2024-10-14 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. 
  17. ↑ Prezident přijal demisi ministra školství, mládeže a tělovýchovy [online]. Hrad.cz, 2012-03-30 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  18. ↑ KOZLANSKÁ, Petra. ODS na jihu Moravy povede do voleb Fiala, strana ho zvolila jednomyslně. deník.cz [online]. 2013-08-20 [cit. 2013-08-30]. Dostupné online. 
  19. ↑ pem; pet. Pořadí na kandidátce úspěch nezaručilo - kroužky znovu úřadovaly. ČT24 [online]. 2013-10-26 [cit. 2014-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-29. 
  20. ↑ ODS. Petr Fiala – ODS. Občanská demokratická strana [online]. [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. 
  21. ↑ Exministr školství Fiala vstoupil do ODS. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-11-07 [cit. 2014-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-10. 
  22. ↑ KAŠPAR, Mirko; HUSÁROVÁ, Lucie. Šéfem klubu ODS bude opět Zbyněk Stanjura. Do vedení sněmovny navrhuje Němcovou. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2013-11-06 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. 
  23. ↑ LANG, Václav. Novým předsedou ODS je Petr Fiala. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-01-18 [cit. 2014-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-07. 
  24. ↑ ODS: Petr Fiala obhájil funkci předsedy [online]. ODS.cz [cit. 2016-01-16]. Dostupné online. 
  25. ↑ Krajští volební lídři ODS, Volby do Poslanecké sněmovny PČR 2017 [online]. ODS [cit. 2017-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-23. 
  26. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Kraj: Jihomoravský kraj, Strana: Občanská demokratická strana, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2017-10-22]. Dostupné online. 
  27. ↑ Poslanci zvolili místopředsedy sněmovny, Fiala neuspěl ani v druhém kole. Hlavatý se vzdal mandátu. iHNed.cz [online]. 2017-11-24 [cit. 2017-11-25]. Dostupné online. 
  28. ↑ Pátým místopředsedou Sněmovny byl zvolen lídr ODS Petr Fiala. iDNES.cz [online]. 2017-11-28 [cit. 2017-11-28]. Dostupné online. 
  29. ↑ Petr Fiala přesvědčivě obhájil post předsedy ODS. Novinky.cz [online]. Borgis, 2018-01-13 [cit. 2018-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-15. 
  30. ↑ Petr Fiala byl opět zvolen předsedou ODS, podpořilo ho přes 90 procent delegátů. Lidovky.cz [online]. 2020-01-18 [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. 
  31. ↑ Kandidátní listina pro: Jihomoravský kraj [online]. SPOLU, 2021 [cit. 2021-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-27. 
  32. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 8.10. – 9.10.2021, Jmenné seznamy, Kraj: Jihomoravský kraj, Strana: SPOLU – ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2021 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  33. ↑ JEŘÁBKOVÁ, Dominika; ČTK. Šéfové SPOLU a PirSTAN podepsali koaliční smlouvu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2016-11-08 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  34. ↑ ČERNÁ, Ernestina. Hrad: Prezident Miloš Zeman pověřil předsedu ODS Fialu jednáním o sestavení nové vlády. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-11-09 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  35. ↑ a b sob. Zeman jmenuje Fialu 26. listopadu. Chce „vetovat“ jednoho kandidáta na ministra. ČT24 [online]. 2021-11-17 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  36. ↑ KOPECKÝ, Josef. Zemana pustí z nemocnice, a ač má covid, jmenuje Fialu premiérem v Lánech. iDNES.cz [online]. 2021-11-26 [cit. 2021-11-28]. Dostupné online. 
  37. ↑ mld. Prezident jmenoval Fialu předsedou vlády. Kabinet by mohl vzniknout v polovině prosince, čeká nový premiér. ČT24 [online]. 2021-11-28 [cit. 2021-11-28]. Dostupné online. 
  38. ↑ BERANOVÁ, Klára. Nebude to jednoduché, ale společně to zvládneme, řekl po jmenování vlády Fiala. Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-12-17 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. 
  39. ↑ MIKEL, Jakub. Vláda získala důvěru sněmovny. Premiér Fiala představil své priority. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2022-01-13 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  40. ↑ Fiala na Slovensku: Chceme obnovit společné schůze našich vlád. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  41. ↑ Smír po šesti letech tahanic. Premiéři Polska a Česka podepsali dohodu o Turówu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-02-03 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  42. ↑ Petr Fiala - Otázky a odpovědi z Kramářovy vily. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  43. ↑ Fiala jednal s von der Leyenovou i s rakouským kancléřem. V březnu navštíví Německo. FORUM 24 [online]. Forum 24 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  44. ↑ HOLPUCH.CZ. Petr Fiala: Projev na konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost: Česká republika nepřestane Ukrajině pomáhat / aktuality / Petr Fiala. Petr Fiala [online]. [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  45. ↑ HOLPUCH.CZ. Petr Fiala: Partie: Česko pošle na Ukrajinu další zbraně. Zelenskému jsem to přislíbil / aktuality / Petr Fiala. Petr Fiala [online]. [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  46. ↑ Fiala: Strach jsem neměl, riziko tam ale bylo. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  47. ↑ V Bruselu vyvolala cesta Fialy a spol. do Kyjeva pochopení i kritiku. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  48. ↑ Fiala představil Evropu z té nejlepší stránky, píší zahraniční média. iDNES.cz [online]. 2022-03-16 [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  49. ↑ ECHO24. VIDEO: Historická chvíle. Fiala s třemi státníky podpořili Zelenského v bojujícím Kyjevě - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2022-03-15 [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  50. ↑ Fiala obhájil post předsedy ODS, získal 510 z 510 platných hlasů. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-04-09 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  51. ↑ Premiéra Petra Fialu přijal ve Vatikánu papež František, shodli se na velké podpoře bojující Ukrajině. www.vlada.cz [online]. [cit. 2022-06-14]. Dostupné online. 
  52. ↑ Naše hodnoty je třeba hájit, řekl Fiala europoslancům. Předsednickou rolí Česka bude hledání shody. ČT24 [online]. [cit. 2022-07-18]. Dostupné online. 
  53. ↑ ČTK. Neodmítejte křehký kompromis, vyzval Fiala před hlasováním o jaderné energii. Deník.cz. 2022-07-06. Dostupné online [cit. 2022-07-18]. 
  54. ↑ Summit jako narozeninový pozdrav Putinovi. Chyběla mu ale hmatatelná tečka - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. 
  55. ↑ Pokud Rusko udeří jadernou silou, připojíme se k odvetě NATO, slíbil Fiala Zelenskému. Aktuálně.cz [online]. 1. listopadu 2022. Dostupné online. 
  56. ↑ Evropská unie je odhodlaná plnit klimatické cíle i přes válku na Ukrajině, řekl Fiala v Egyptě. Český rozhlas [online]. 8. listopadu 2022. Dostupné online. 
  57. ↑ Lukáš Kovanda: Za jediný rok nasekala Fialova vláda dluh, co jiným trvalo 11 let. Newstream.cz [online]. 21. dubna 2023. Dostupné online. 
  58. ↑ Dluh Česka nad třemi biliony. A roste nejrychleji v EU. Seznam Zprávy [online]. 21. července 2023. Dostupné online. 
  59. ↑ Lidé považují Fialovu vládu za nejhorší od roku 2014, zjistil průzkum. iDnes.cz [online]. 2023-04-18 [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  60. ↑ Emiráty jsou otevřené, řekl Fiala. Šejky překvapilo, že dorazil komerčním letem. iDNES.cz [online]. 23. února 2023. Dostupné online. 
  61. ↑ Odliv dividend do ciziny letos zrychlil o desítky miliard. Novinky.cz [online]. 5. listopadu 2023. Dostupné online. 
  62. ↑ Fiala ve Vietnamu jednal o cvičných letounech, navštívil mauzoleum Ho Či Mina. iDNES.cz [online]. 21. dubna 2023. Dostupné online. 
  63. ↑ Vláda se bojí přiznat pravdu o Green Dealu. Největší zásah do života odsouhlasila ona, ne Babiš. Echo24 [online]. 17. července 2024. Dostupné online. 
  64. ↑ a b Zelená sebevražda Fialovy vlády? Green Deal bude drahý, a ne že ne. Deník.cz [online]. 19. července 2024. Dostupné online. 
  65. ↑ EU se dohodla na zpřísnění fungování trhu s emisními povolenkami. České noviny [online]. Česká tisková kancelář, 18. prosince 2022. Dostupné online. 
  66. ↑ Timmermans: České předsednictví bylo jedním z nejúspěšnějších. ČTK [online]. 20. prosince 2022. Dostupné online. 
  67. ↑ Green Deal po Česku vláda odkládá. Podle odborníků ji vyděsily povolenky. Deník.cz [online]. 25. července 2024. Dostupné online. 
  68. ↑ Konec uhlí 2033 pořád platí, proud půjde i dovážet, plánuje Síkela. Seznam Zprávy [online]. 11. října 2023. Dostupné online. 
  69. ↑ Špatná zpráva pro řidiče. Nová pravidla EU zvýší ceny benzinu a nafty až o 14 korun. Hrot [online]. 8. července 2024. Dostupné online. 
  70. ↑ Ruska se bát nemusíme, demokratické společenství je silnější, řekl Pavel na bezpečnostní konferenci. Česká televize [online]. 20. června 2023. Dostupné online. 
  71. ↑ Těžké zbraně i munice. Válka na Ukrajině nastartovala český zbrojní průmysl. Deník.cz [online]. 7. července 2023. Dostupné online. 
  72. ↑ Fiala odtajnil, kolik zbraní Česko dodalo Ukrajině. Seznam Zprávy [online]. 22. února 2023. Dostupné online. 
  73. ↑ Premiér Fiala jednal s Netanjahuem i Herzogem. Slíbil, že na summitu EU bude usilovat o podporu Izraele. Česká televize [online]. 25. října 2023. Dostupné online. 
  74. ↑ Česko je věrnější než USA. Zatímco Izrael už kritizuje většina světa, Fiala dál chce přesouvat ambasádu. Hospodářské noviny [online]. 20. března 2024. Dostupné online. 
  75. ↑ Fialu na nákupech v Německu překvapily levnější potraviny a větší balení. Opozice ho kritizuje. CNN Prima News [online]. 6. listopadu 2023. Dostupné online. 
  76. ↑ Levnější a lepší nákupy v Německu objevil dokonce už i premiér Fiala. Novinky.cz [online]. 6. listopadu 2023. Dostupné online. 
  77. ↑ První návštěva od Husáka. Fiala v Etiopii řešil humanitární pomoc i zájem o české zbraně. Český rozhlas [online]. 4. listopadu 2023. Dostupné online. 
  78. ↑ DOLEJŠÍ, Karel. Nečistý výlet pana Čistého. Seznam Médium [online]. 6. listopadu 2023. Dostupné online. 
  79. ↑ Afrikanista: Být Fiala, nigerijská lapálie mě těší. Zrušenou návštěvu snadno vysvětlí. Aktuálně.cz [online]. 9. listopadu 2023. Dostupné online. 
  80. ↑ Česko dostalo od Nigérie diplomatickou facku. Novinky.cz [online]. 7. listopadu 2023. Dostupné online. 
  81. ↑ ČTK. ŽIVĚ: Tisková konference vedení ODS po kongresu. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-04-13]. Dostupné online. 
  82. ↑ ČT24. Bez aktivních USA svět bezpečný nebude, řekl Fiala ČT po setkání s Bidenem. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. 
  83. ↑ Fiala se shoduje s Pekarovou Adamovou i s Havlíčkem z ANO: Izrael má právo se bránit. Hospodářské noviny [online]. 14. dubna 2024. Dostupné online. 
  84. ↑ Fiala: Do konce roku musí ministři přinést plán, jak dostavbu Dukovan financovat. Novinky.cz [online]. 23. července 2024. Dostupné online. 
  85. ↑ Přetrvávající mýtus vlády o levné elektřině z Dukovan. Zaplatí si ji občané. Echo24 [online]. 25. července 2024. Dostupné online. 
  86. ↑ a b Vláda odložila „český Green Deal“, Stanjura je proti rozšíření povolenek. ČT24 [online]. 20. července 2024. Dostupné online. 
  87. ↑ Firmy kritizují český Green Deal. Zbytečně zdražovat nebudeme, namítá premiér Fiala. CNN Prima News [online]. 17. července 2024. Dostupné online. 
  88. ↑ Dražší benzín, uhlí i domy? Vláda projedná „český Green Deal“, Síkela obavy z růstu cen odmítá. CNN Prima News [online]. 17. července 2024. Dostupné online. 
  89. ↑ Fiala se lekl a Green Deal chce hodit na příští vládu. Evropská komise se utrhla ze řetězu. Echo Podcasty [online]. 25. července 2024. Dostupné online. 
  90. ↑ Pohnojil jste to, vyčetl Havlíček Fialovi emisní povolenky pro domácnosti. iDNES.cz [online]. 18. července 2024. Dostupné online. 
  91. ↑ HOLPUCH.CZ. Petr Fiala: Děkuji Vám za Vaši podporu Ukrajině, za Vaši oddanost demokracii a za Váš odpor vůči imperiálním choutkám Ruska / aktuality / Petr Fiala. Petr Fiala [online]. [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  92. ↑ Čeští vinaři dohánějí ty moravské. iDNES.cz [online]. 2005-11-02 [cit. 2022-11-15]. Dostupné online. 
  93. ↑ a b Fiala volá po vojenské invazi na Blízký východ. Česká televize [online]. 5. října 2015. Dostupné online. 
  94. ↑ Fiala: Jsme ve válce, která se vede i v našich ulicích. Novinky.cz [online]. Borgis, 25. srpna 2016. Dostupné online. 
  95. ↑ Babišovi a Zemanovi vadí výroky Merkelové o odsunu Němců. Diplomacie s nimi problém nemá. Lidovky.cz [online]. 20. června 2018. Dostupné online. 
  96. ↑ Je třeba se z Afghánistánu stáhnout, řekl Zaorálek. Babiš to odmítl. iDNES.cz [online]. 23. října 2018. Dostupné online. 
  97. ↑ Sněmovna odsoudila tureckou agresi proti Kurdům, Babišovi uložila prosazovat ekonomická opatření. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 15. října 2019. Dostupné online. 
  98. ↑ Další čtyři roky u moci. Výsledky potvrzují volební výhru Práva a spravedlnosti. Deník.cz [online]. 14. října 2019. Dostupné online. 
  99. ↑ Petr Fiala: Těžbu v Turówě měl stát řešit mnohem dříve. ODS.cz [online]. 28. srpna 2020. Dostupné online. 
  100. ↑ Kritický článek tří ministrů zahraničí o Izraeli vyvolal v Česku politickou přestřelku. Novinky.cz [online]. Borgis, 25. května 2020. Dostupné online. 
  101. ↑ Autorky nápisu na soše Winstona Churchilla: „Chtěly jsme upozornit na jeho zločiny.“. A2larm [online]. 2020-06-13. Dostupné online. 
  102. ↑ Spor o stavbu Dukovan pokračuje. Vládní strany věří, že tajné služby změní názor na účast Ruska a Číny. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 26. ledna 2021. Dostupné online. 
  103. ↑ Experti: Fialovo zpochybňování vlivu člověka na klima je manifestace populismu. Cílí na bojovníky za „normální svět“. Deník N [online]. 6. října 2021. Dostupné online. 
  104. ↑ Hádka o Green Deal. Babiš dohodu odsouhlasil a teď se diví, tepal premiéra Fiala. CNN Prima News [online]. 3. října 2021. Dostupné online. 
  105. ↑ Politici mohli dát žlutou kartu obřímu zdražování. Místo toho řeší „drobné“. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 4. října 2021. Dostupné online. 
  106. ↑ Řekl by Fiala po okupaci v roce 1968, že už nemá smysl spekulovat nad tím, jak by to mohlo být jinak?. Reflex [online]. 21. května 2021. Dostupné online. 
  107. ↑ EU je navzdory válce odhodlaná bojovat proti klimatickým změnám, řekl Fiala na konferenci COP 27. Echo24 [online]. 8. listopadu 2022. Dostupné online. 
  108. ↑ Víme, jak na dluh, tvrdí Fiala a Bartoš. Říkají nesmysly, opáčil Babiš. Deník.cz [online]. 16. září 2021. Dostupné online. 
  109. ↑ Fiala proti stejnopohlavním sňatkům: Tradiční rodinu je třeba chránit. Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-09-09. Dostupné online. 
  110. ↑ Čeští politici vítají, že mezinárodní soud vydal zatykač na Putina. Český rozhlas [online]. 17. března 2023. Dostupné online. 
  111. ↑ Solidaritu s Izraelci přišly v Praze vyjádřit stovky lidí. Shromáždění krátce narušili podporovatelé Palestiny. Český rozhlas [online]. 1. listopadu 2023. Dostupné online. 
  112. ↑ Fiala a Nehammer varují před politizací Mezinárodního soudního dvora. Český rozhlas [online]. 11. ledna 2024. Dostupné online. 
  113. ↑ Kritikou Mezinárodního trestního soudu Petr Fiala ztrapnil sebe i svou zem. Deník Referendum [online]. 21. května 2024. Dostupné online. 

Externí odkazy

Vláda Petra Fialy
Předseda vlády
Petr Fiala (jmenován 28. listopadu 2021, ODS)
Členové v den jmenování vlády
17. prosince 2021
Vít Rakušan (1. místopředseda vlády, vnitro, STAN) • Marian Jurečka (místopředseda vlády, práce a sociální věci, do 3. ledna 2022 pověřen vedením zemědělství, od 1. listopadu 2022 do 10. března 2023 pověřen vedením životního prostředí, od 1. října 2024 do 7. října 2024 pověřen vedením místního rozvoje, KDU-ČSL) • Ivan Bartoš (místopředseda vlády pro digitalizaci, místní rozvoj, Piráti – odvolán 30. září 2024) • Vlastimil Válek (místopředseda vlády, zdravotnictví, TOP 09) • Zbyněk Stanjura (finance, ODS) • Jan Lipavský (zahraniční věci, do 1. října 2024 Piráti, od 1. října 2024 nezávislý) • Pavel Blažek (spravedlnost, ODS) • Martin Baxa (kultura, ODS) • Jozef Síkela (průmysl a obchod, nestraník za STAN – demise 7. října 2024) • Petr Gazdík (školství, STAN – demise 29. června 2022) • Jana Černochová (obrana, ODS) • Martin Kupka (doprava, ODS) • Anna Hubáčková (životní prostředí, nestraník za KDU-ČSL – demise 31. října 2022) • Helena Langšádlová (věda, výzkum a inovace, TOP 09 – demise 5. května 2024) • Michal Šalomoun (legislativa, předseda Legislativní rady vlády, nestraník za Piráty – demise 11. října 2024) • Mikuláš Bek (evropské záležitosti, STAN)
Členové jmenovaní později
3. ledna 2022
Zdeněk Nekula (zemědělství, KDU-ČSL – demise 28. června 2023)
29. června 2022
Vladimír Balaš (školství, STAN – demise 4. května 2023)
10. března 2023
Petr Hladík (životní prostředí, KDU-ČSL)
4. května 2023
Mikuláš Bek (školství, STAN) • Martin Dvořák (evropské záležitosti, STAN)
29. června 2023
Marek Výborný (zemědělství, KDU-ČSL)
16. května 2024
Marek Ženíšek (věda, výzkum a inovace, TOP 09)
8. října 2024
Petr Kulhánek (místní rozvoj, navržen STAN) • Lukáš Vlček (průmysl a obchod, STAN)
Vláda Petra Nečase
Předseda vlády
Petr Nečas (jmenován 28. června 2010, ODS)
Členové v den jmenování vlády
13. července 2010
Karel Schwarzenberg (1. místopředseda vlády, zahraniční věci, TOP 09) • Radek John (místopředseda vlády – odvolán 20. května 2011, vnitro – odvolán 21. dubna 2011, VV) • Alexandr Vondra (obrana – odvolán 7. prosince 2012, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS – odvolán 27. června 2012) • Martin Kocourek (průmysl a obchod, ODS – odvolán 14. listopadu 2011) • Pavel Drobil (životní prostředí, ODS – odvolán 21. prosince 2010) • Ivan Fuksa (zemědělství – odvolán 4. října 2011, ODS) • Miroslav Kalousek (finance, TOP 09) • Leoš Heger (zdravotnictví, TOP 09) • Jaromír Drábek (práce a sociální věci – demise 31. října 2012, TOP 09) • Jiří Besser (kultura, nestraník za TOP 09 – odvolán 16. prosince 2011) • Vít Bárta (doprava, VV – odvolán 21. dubna 2011) • Josef Dobeš (školství, VV – odvolán 30. března 2012) • Kamil Jankovský (místní rozvoj, VV/LIDEM)
Členové jmenovaní později
17. ledna 2011
Tomáš Chalupa (životní prostředí, ODS)
21. dubna 2011
Jan Kubice (vnitro, nestraník) • Radek Šmerda (doprava, nestraník – odvolán 1. července 2011)
1. července 2011
Karolína Peake (místopředsedkyně vlády, obrana – jmenována 12. prosince 2012, odvolána 20. prosince 2012, VV/LIDEM) • Pavel Dobeš (doprava, VV/LIDEM – demise 3. prosince 2012)
6. října 2011
Petr Bendl (zemědělství, ODS)
16. listopadu 2011
Martin Kuba (průmysl a obchod, ODS)
20. prosince 2011
Alena Hanáková (kultura, nestraník za TOP 09)
2. května 2012
Petr Fiala (školství, nestraník)
3. července 2012
Pavel Blažek (spravedlnost, ODS)
16. listopadu 2012
Ludmila Müllerová (práce a sociální věci, TOP 09)
12. prosince 2012
Zbyněk Stanjura (doprava, ODS) • Petr Mlsna (bez portfeje, nestraník za LIDEM)
19. března 2013
Vlastimil Picek (obrana, nestraník)
Premiéři České republiky
V rámci federace
Logo Vlády České republiky
Samostatná ČR
  • Václav Klaus (1993–1998; vláda jmenována již v době federace roku 1992)
  • Josef Tošovský (1998)
  • Miloš Zeman (1998–2002)
  • Vladimír Špidla (2002–2004)
  • Stanislav Gross (2004–2005)
  • Jiří Paroubek (2005–2006)
  • Mirek Topolánek (2006–2009)
  • Jan Fischer (2009–2010)
  • Petr Nečas (2010–2013)
  • Jiří Rusnok (2013–2014)
  • Bohuslav Sobotka (2014–2017)
  • Andrej Babiš (2017–2021)
  • Petr Fiala (od 2021)
    		•
    Ministři školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
    1992–20062006–20122012–20172017–dosud
    Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
    Občanská demokratická strana
    Předsedové
    řádní
    Václav Klaus (1991–2002) • Mirek Topolánek (2002–2010) • Petr Nečas (2010–2013) • Petr Fiala (od 2014)
    zastupující
    První místopředsedové
    Historie
    Kongresy
    0. (ustavující) • 1. • 2. • 3. • 4. • 5. • 6. • 7. • 8. • 9. • 10. • 11. • 12. • 13. • 14. • 15. • 16. • 17. • 18. • 19. • 20. • 21. • 22. • 23. • 24. • 25. • 26. • 27. • 28. • 29. • 30. • 31. 
    Související články
    Předsedové a místopředsedové Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
    1. volební období (1993–1996)
    předseda Milan Uhde • místopředsedové: Jan Kasal • Karel Ledvinka • Pavel Tollner • Jiří Vlach
    2. volební období (1996–1998)
    3. volební období (1998–2002)
    předseda Václav Klaus • místopředsedové: Petra Buzková • František Brožík • Stanislav Gross • Ivan Langer
    4. volební období (2002–2006)
    5. volební období (2006–2010)
    6. volební období (2010–2013)
    7. volební období (2013–2017)
    8. volební období (2017–2021)
    předseda Radek Vondráček • místopředsedové: Jan Hamáček, poté Tomáš Hanzel • Vojtěch Filip • Petr Fiala • Tomio Okamura • Vojtěch Pikal
    9. volební období (2021–)
    Evropská rada
    Charles Michel (předseda rady) • Ursula von der Leyenová (předsedkyně komise)

    Alexander De Croo (Belgie) • Dimitar Glavčev (Bulharsko) • Petr Fiala (Česko) • Mette Frederiksenová (Dánsko) • Kristen Michal (Estonsko) • Petteri Orpo (Finsko) • Emmanuel Macron (Francie) • Andrej Plenković (Chorvatsko) • Simon Harris (Irsko) • Giorgia Meloniová (Itálie) • Níkos Christodúlídés (Kypr) • Gitanas Nausėda (Litva) • Evika Siliňová (Lotyšsko) • Luc Frieden (Lucembursko) • Viktor Orbán (Maďarsko) • Robert Abela (Malta) • Olaf Scholz (Německo) • Dick Schoof (Nizozemsko) • Donald Tusk (Polsko) • Luís Montenegro (Portugalsko) • Karl Nehammer (Rakousko) • Klaus Iohannis (Rumunsko) • Kyriakos Mitsotakis (Řecko) • Robert Fico (Slovensko) • Robert Golob (Slovinsko) • Pedro Sánchez (Španělsko) • Ulf Kristersson (Švédsko)

    Znak Evropské rady
    Znak Evropské rady
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Fiala&oldid=24398780“