Operace Overlord
| Operace Overlord | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Západní fronta | |||
 Plavidla LCT s balony při vykládání zásob na pláž pro průlom v Normandii | |||
| Trvání | 6. června – 30. srpna 1944 | ||
| Místo | severní Francie | ||
| Souřadnice | 49°20′ s. š., 0°34′ z. d. | ||
| Výsledek | vítězství Spojenců | ||
| Strany | |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Civilní oběti: 11 000–19 000 bombardování před invazí[19] 13 632–19 890 mrtvých během invaze[20] Celkem: 25 000–39 000 mrtvých | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
.svg){kind=small}
Operace Overlord bylo kódové označení bitvy o Normandii, spojenecké operace, která zahájila úspěšnou invazi na Německem okupovaná území západní Evropy za druhé světové války. Operace byla zahájena 6. června 1944 vyloděním v Normandii. Obojživelnému útoku s více než 5 000 plavidly předcházel letecký útok o síle 1200 letadel. 6. června překročilo Lamanšský průliv téměř 160 000 vojáků a do konce srpna už byly ve Francii více než dva miliony spojeneckých vojáků.
Rozhodnutí provést invazi přes průliv v roce 1944 bylo přijato na konferenci ve Washingtonu v květnu 1943. Velitelem Vrchního velitelství spojeneckých expedičních sil byl jmenován generál Dwight D. Eisenhower a generál Bernard Montgomery byl jmenován velitelem 21. skupiny armád, která zahrnovala všechny pozemní síly zapojené do invaze. Jako místo invaze bylo vybráno pobřeží Normandie v severozápadní Francii, kde měli Američané přistát v sektorech s kódovým označením Utah a Omaha, britské jednotky v sektorech Sword a Gold a Kanaďané v Juno. Ke splnění podmínek očekávaných na předmostí Normandie byla vyvinuta speciální technologie, včetně dvou umělých přístavů zvaných Mulberry harbours a řadu specializovaných tanků přezdívaných Hobart's Funnies. V měsících před invazí provedli spojenci operaci Bodyguard, podstatné vojenské klamání nepřítele, kdy pomocí elektronických a vizuálních dezinformací uvedli Němce v omyl, pokud šlo o datum a místo hlavních sil vylodění. Adolf Hitler svěřil německému polnímu maršálovi Erwinu Rommelovi odpovědnost za vývoj opevnění Atlantický val v očekávaném místě invaze.
Spojencům se nepodařilo dosáhnout svých cílů první den, ale získali oporu, kterou postupně rozšiřovali, když 26. června dobyli přístav Cherbourg a 21. července město Caen. Neúspěšný protiútok německých sil 8. srpna způsobil, že bylo 50 000 vojáků 7. armády uvězněno ve Falaiské kapse. Spojenci zahájili 15. srpna druhou invazi ze Středozemního moře v jižní Francii s krycím názvem operace Dragoon a 25. srpna následovalo osvobození Paříže. Německé síly 30. srpna 1944 ustoupily na východ přes Seinu, čímž operace Overlord skončila.
Vylodění
[editovat | editovat zdroj]Do května 1944 dorazilo do Spojeného království 1,5 milionu amerických vojáků.[21] Většina z nich byla umístěna v dočasných táborech na jihozápadě Anglie a připravena přesunout se přes Lamanšský průliv do západní části vyloďovací zóny. Britští a kanadští vojáci byli ubytováni v zařízeních dále na východ od Southamptonu do Newhavenu a dokonce i na východním pobřeží – vojáci, kteří se měli vylodit v pozdějších vlnách. Složitý systém s názvem Movement Control zajišťoval, že vojáci a vozidla odjížděli podle plánu z dvaceti naloďovacích bodů. Někteří muži museli nastoupit na své plavidlo téměř týden před odplutím.[22] Lodě se potkaly na místě setkání (přezdívaného „Piccadilly Circus“) jihovýchodně od ostrova Wight, aby se shromáždily do konvojů, které překročí Lamanšský průliv.[23] Minolovky začaly s vyklízením plavebních drah večer 5. června[24] a před úsvitem vzlétlo tisíc bombardérů, aby zaútočily na pobřežní obranu.[25] Asi 1 200 letadel opustilo Anglii těsně před půlnocí, aby několik hodin před přistáním na pláži přepravilo tři výsadkové divize do zón za nepřátelskými liniemi.[26] Americká 82. a 101. výsadková divize dostaly úkoly na poloostrově Cotentin západně od pláže Utah. Britská 6. výsadková divize byla přidělena k zachycení neporušených mostů přes kanál Caen a řeku Orne.[27] Svobodný francouzský 4. prapor SAS s 538 muži dostal úkoly v Bretani (operace Dingson, operace Samwest).[28][29] Asi 132 000 mužů bylo v den D přepraveno po moři a dalších 24 000 letecky.[30] Předběžné námořní bombardování bylo zahájeno v 05:45 a pokračovalo až do 06:25 z pěti bitevních lodí, dvaceti křižníků, šedesáti pěti torpédoborců a dvou monitorů.[30][31] Pěchota se začala vyloďovat na pláže kolem 06:30.[32]
Postup do vnitrozemí
[editovat | editovat zdroj]Boj o pobřeží
[editovat | editovat zdroj]
Samotné vylodění bylo úspěšné, ale nyní bylo nutné prorazit z Normandie, osvobodit Bretaň a následně postupovat do vnitrozemí, směrem k Paříži. Aby toho Spojenci dosáhli, rozhodl se generál Eisenhower rozdělit Normandii do dvou sektorů: britského a kanadského na východě a amerického na západě. Šlo o to, aby Britové a Kanaďané na východě vázali německé tankové divize, které se přemisťovaly z Pas-de-Calais, zatímco Američané na západě obsadí poloostrov Cotentin s přístavním městem Cherbourg a prorazí do Bretaně. Dalším důležitým strategickým cílem se stalo město Caen v britském sektoru. Jako největší Normandské město bylo Caen důležitou strategickou křižovatkou v oblasti. Němci však ve městě a jeho okolí drželi až osm pancéřových divizí a sedm pěších divizí, a tak se stalo, že i když mělo být Caen dobyto už 6. června, protáhly se boje o město na dlouhé dva měsíce. Američané však nyní měli volné ruce a mohli se pokusit o průlom z Normandie.
Průlom
[editovat | editovat zdroj]
Boje probíhaly v obou sektorech velmi tvrdě. Všechny britské pokusy dobýt Caen ztroskotaly a Cherbourg padl do amerických rukou až 27. června. Na konci června bylo již v Normandii přes 875 000 spojeneckých vojáků, mnozí velitelé se však obávali, že se plánovaná operace nerozvíjí dostatečně rychle. Na počátku července byly invazní jednotky jen 24 km od pobřeží, což v praxi znamenalo, že dobyli pouze pětinu plánovaného území. Dne 10. července vydal „Monty“ rozkaz k průlomu z Normandie. Jednalo se o Operaci Cobra v americkém sektoru a operaci Goodwood v britském sektoru. Operace Goodwood začala 18. července. Britové však narazili na neobyčejně silný odpor u hřebenu Bourgébus. Silné deště poté útok zcela zastavily. Zdálo se, že ofenzíva ztroskotala. Ve skutečnosti Montgomeryho záměr vázat zde německé divize vyšel. Poté, co 19. července padlo město Saint-Lô, mohl i americký generál Bradley zahájit svoji ofenzívu na západě, Operaci Cobra. Ačkoliv nezačala vůbec dobře, brzy 31. července Američané dobyli město Avranches a jeho důležitý most. Nově příchozí generál Patton se svoji 3. armádou most využil a pronikl do Bretaně. Průlom z Normandie se tedy nakonec vydařil. 3. srpna se ještě Němci pokusili vrazit mezi americké armády klín v okolí města Mortain a zastavit spojenecký postup. Útok však ztroskotal a Spojenci vytrvale postupovali do vnitrozemí.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Beevor 2009, s. 82.
- ↑ Beevor 2009, s. 76.
- ↑ a b Williams 1988, s. x.
- ↑ Beevor 2009, s. 492.
- ↑ Luxembourg Army website.
- ↑ Badsey 1990, s. 85.
- ↑ Zetterling 2000, s. 32.
- ↑ Zetterling 2000, s. 34.
- ↑ Shulman 2007, s. 192.
- ↑ a b Wilmot 1997, s. 434.
- ↑ Buckley 2006, s. 117–120.
- ↑ a b Tamelander a Zetterling 2003, s. 341.
- ↑ Tamelander a Zetterling 2003, s. 342.
- ↑ Zetterling 2000, s. 77.
- ↑ Giangreco, Moore a Polmar 2004, s. 252.
- ↑ Tamelander a Zetterling 2003, s. 342–343.
- ↑ Zetterling 2000, s. 83.
- ↑ Beevor 2009, s. 519.
- ↑ Flint 2009, s. 336–337.
- ↑ Whitmarsh 2009, s. 11.
- ↑ Beevor 2009, s. 1–2.
- ↑ Beevor 2009, s. 74.
- ↑ Whitmarsh 2009, s. 33.
- ↑ Beevor 2009, s. 79.
- ↑ Beevor 2009, s. 51.
- ↑ Beevor 2009, s. 51–52.
- ↑ Corta 1952, s. 157–161.
- ↑ Corta 1997, s. 64–79.
- ↑ a b Whitmarsh 2009, s. 30.
- ↑ Ford a Zaloga 2009, s. 69.
- ↑ Ford a Zaloga 2009, s. 70.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Vylodění v Normandii
- Bitva o Cherbourg
- Bitva o Caen
- Operace Cobra
- Brothers in Arms: Road to Hill 30
- Brothers in Arms: Earned in Blood
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu operace Overlord na Wikimedia Commons
