Norimberská cesta
Norimberská cesta (také Zlatá cesta či Via Carolina) byla významná středověká východo-západní obchodní cesta spojující Norimberk s Prahou.
Norimberská cesta byla od 13. století nejdůležitější obchodní cestou mezi Norimberkem a Prahou. Trasa cesty využívala prehistorickou východo-západní stezku. Její středověký rozkvět začal za vlády Karla IV., který byl svou osobou prostředníkem mezi Čechami a Svatou říší římskou. Koupí, manželstvím, dědictvím a diplomacií získal Karel IV. v 50. a 60. letech 14. století Horní Falc. Prostřednictvím rozšíření země dosáhl císař toho, že z Prahy bylo možné cestovat až na dosah Norimberku jednou zemí a bez placení cel.
Historická trasa
[editovat | editovat zdroj]Cesta směřovala z Prahy přes Beroun, Zdice, Rokycany do Staré Plzně a dále přes Vejprnice, Nýřany, Horní Sekyřany do Kladrub. V Kladrubech se cesta rozvětvovala na Tachovskou a Přimdskou větev, ve 14. století tudy také vedla z přímého směru uhýbající stezka Řezenská. V těchto lokalitách byly neproniknutelné lesy, převážně listnaté. Díky této komunikaci byl v roce 1115 knížetem Vladislavem I. založen i klášter Kladruby pro benediktinské mnichy. V českém království v okolí Kladrub rozvíjeli kolonizaci kolem obchodních stezek, které se zde větvily. Panovník daroval klášteru pozemky, kromě vesnic tehdy již existujících, které byly v hlubokých lesích podél tras obchodních cest a které zřejmě podléhaly přímo panovníkovi. V zakládající listině ke klášteru se doslova říká: „Dávám také celý les, který je mezi řekami Mží a Mžicí (Úhlavkou) až do země teutonské (německé) s výjimkou 12 vesnic, které jsou zde od starodávna.“[1] Cesta po té pokračovala do Tachova, Mýta, Milířů, Lučiny, Obory, Pavlova Studence. Za hranicemi pak procházela městy Bärnau, Plößberg, Püchersreuth, Neustadt an der Waldnaab, Altenstadt an der Waldnaab, Weiden in der Oberpfalz, Etzenricht, Kohlberg, Sulzbach-Rosenberg, Ehenfeld, Hirschau, Pommelsbrunn, Hersbruck, Lauf an der Pegnitz, Erlenstegen do Norimberku.
Význam cesty
[editovat | editovat zdroj]Vedle politického významu byla Norimberská cesta důležitá i hospodářsky. Čechy v té době technicky zaostávaly za rozvinutým západem a nezbytný dovoz kvalitních výrobků se kryl např. vývozem nerostných surovin. Z Čech se vyvážely kůže, včelí vosk, koření, měď, stříbro, cín, železo, lůj, šunka, sůl, surová tkanina a voli. Do Čech se dodávalo sukno z Flander, různé druhy semen, obilí, víno, příze a železné zboží.
Zakázaná cesta
[editovat | editovat zdroj]Z 15. století jsou zachovány stížnosti měst na Tachovsku na stále častější využívání alternativní trasy z Hirschau na Wernberg-Köblitz, Leuchtenberg, Waidhaus a Přimdu. Karel IV. používání této trasy zakázal především proto, že vedla z velké části přes území bavorských Leuchtenberků. Tato trasa je proto známa jako Zakázaná cesta. V 16. století se používání zakázané cesty přesto prosadilo, protože byla kratší a schůdnější. Současné dálniční spojení Praha – Plzeň – Rozvadov reprezentované dálnicí D5 na české straně a Waidhaus – Amberg – Norimberk dálnicí A6 v Německu se v obou těchto státech označuje jako karolínská cesta – Via Carolina. Svou trasou však kopíruje spíše historickou Zakázanou cestu než Norimberskou cestu.
Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Květ R.: Staré stezky v České republice, Brno 2002
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Norimberská cesta na Wikimedia Commons
- Zlatá cesta – text na stránkách věnovaných Bavorské zemské výstavě 2007
- Přehledová mapka Zlaté cesty a dalších historických cest spojujících v minulosti Čechy s Bavorskem
- Mapka Zlaté cesty (značena žlutě), červeně „Zakázaná cesta“, modře dálnice Archivováno 5. 10. 2015 na Wayback Machine.
- P. Hora: Toulky českou minulostí 2, Práce, Praha 1991.
- Petra Vorsatz: Die Goldene Straße in Ostbayern und Böhmen (Kultur in Ostbayern 4), Regensburg 2007. (Fremdenführer). ISBN 3-9287-55-31-5
- V. Chyský: Via Carolina: Tradiční spojnice českých zemí s evropským západem. Neviditelný pes, 15. 2. 2005. http://archiv.neviditelnypes.lidovky.cz/clanky/2005/02/41569_11_13_0.html Archivováno 11. 3. 2016 na Wayback Machine.