Neutralita
Neutralita (z lat. neutralis, přídavné jméno k neuter, „na žádné straně“, „ani jeden z obou“, spojením ne + uter, doslova „ne jeden ze dvou“) je pojem mezinárodního práva vyjadřující, že stát v nějakém válečném konfliktu není členem žádného z válčících bloků nebo že je trvale neutrální pro případ budoucích konfliktů a není proto členem žádné mezinárodní vojenské organizace. Odlišuje se od stavu nebojující země, která však může nepřímo podporovat jednu válčící stranu, nebo od politických konceptů izolacionismu a nezúčastněných zemí.
Neutralitu upravuje pařížská deklarace z roku 1856, V. haagská úmluva z roku 1907 (neutralita v pozemní válce) a XIII. haagská konvence z roku 1907 (neutralita v námořní válce). Dočasně neutrální bylo Rakousko za krymské války či Švédsko za druhé světové války. K neutrálním evropským zemím dnes patří Irsko, Rakousko, Malta a Švýcarsko.
Jediný neutrální asijský stát je Turkmenistán a jediný neutrální americký stát je Panama.
Státy, které se považují za neutrální je Ghana, Mexiko, Mongolsko, Moldavsko, Srbsko, Rwanda, Haiti, Vatikán, Uzbekistán, Singapur a Kostarika.
Švédsko a Finsko bylo neutrální do roku 2022 než podaly státy ve stejném roce přihlášku a připojení k NATO.
Je sporné, zda stát může neutralitu vyhlásit jednostranně jako Belgie nebo Norsko před druhou světovou válkou.[zdroj?] Standardní členství v OSN neutralitu znemožňuje, neboť každý členský stát je povinen se podřídit rezoluci Rady bezpečnosti.
Práva a zodpovědnosti neutrální mocnosti
[editovat | editovat zdroj]Znepřátelené strany nemohou vpadnout na neutrální území[1] a jakékoliv podobné snahy nejsou kompromisem neutrality.[2]
Neutrální moc musí zabránit vojskům znepřátelených stran vstoupit na své území.[3] Rozdíl je u prchajících válečných vězňů.[4] Armády válečných stran v neutrálním státě nemohou nabírat vojáky[5], ale obyvatelé mohou jít do zahraničí a tam narukovat.[6] Armádní vybavení (osoby ani materiál) znepřátelených stran nemohou být převáženy přes neutrální území.[7] Rozdíl je u zraněných osob.[8] Neutrální mocnost může zásobovat komunikačními zařízeními válečné strany (zprostředkovávat)[9], ale nemůže zásobovat válečným materiálem [10], ačkoli není třeba se vyhýbat exportu takového materiálu.[11]
Válečná loď (námořnictva) může použít neutrální přístav (přístav neutrálního státu) na max. 24 hodin, ačkoliv domácí strana (přístavu) si může zavést rozdílné omezení.[12] Výjimky jsou při nutných opravách, kde je povoleno minimum času potřebného k tomu, aby se plavidlo vrátilo na moře [13], nebo pokud je v přístavu i plavidlo opačné znepřátelené strany. Tehdy musí mít 1 loď náskok 24hodin.[14]
Válečná loď jedné strany zajata druhou stranou ve vodách neutrální mocnosti musí být vydána druhou stranou neutrálnímu státu, což se váže i na posádku dané lodě.[15]
Švýcarsko
[editovat | editovat zdroj]Prototypem neutrálního státu je Švýcarsko, jehož permanentní neutralita je mezinárodně uznána.
Od dob studené války je však – ostatně jako i u jiných zemí, viz např. Francie, SSSR, Velká Británie – kritizována jeho spolupráce s nacistickým Německem. U Švýcarska jsou uváděny: uzavírání hranic před uprchlíky, vracení Židů zpravidla od hranic, vydávání majetku Židů pod nacistickým tlakem, zatajení a přivlastnění si bankovních kont Židů, kteří zahynuli při holocaustu[16].
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Haagské úmluvy, §5 odst. 1
- ↑ Haagské úmluvy, §5 odst. 10
- ↑ Haagské úmluvy, §5 odst. 11
- ↑ Haagské úmluvy, §5 odst. 13
- ↑ Haagské úmluvy, §5 odst. 4,5
- ↑ Haagské úmluvy, §5 odst. 6
- ↑ Haagské úmluvy, §5 odst. 2
- ↑ Haagské úmluvy, §5 odst. 14
- ↑ Haagské úmluvy, §5 odst. 8
- ↑ Haagské úmluvy, §13 odst. 6
- ↑ Haagské úmluvy, §13 odst. 7
- ↑ Haagské úmluvy, §13 odst. 12
- ↑ Haagské úmluvy, §13 odst. 14
- ↑ Haagské úmluvy, §13 odst. 16
- ↑ Haagské úmluvy, §13 odst. 3
- ↑ http://www.fronta.cz/svycarsko-za-valky-skutecne-neutralni
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu neutrální stát na Wikimedia Commons
