iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.
iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.



Link to original content: http://cs.wikipedia.org/wiki/Myropomazání
Biřmování – Wikipedie Přeskočit na obsah

Biřmování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Myropomazání)
Biřmování v Hildesheimu (27. května 2007)
Biřmování v Plasích u Plzně (21. května 1933)

Biřmování (z něm. firmen, lat. firmare – utvrzovati) je jedna ze sedmi svátostí katolické, pravoslavné, starokatolických církví Utrechtské unie, katolických apoštolských církví (např. PAIC v Portugalsku a ICAB v Brazílii), Starokatolické církve na Slovensku (plus jejích sesterských církví) a Církve československé husitské. Spolu se křtem a eucharistií je jednou z iniciačních svátostí.

Biřmování je podle nauky zmiňovaných církví svátost ustanovená Ježíšem Kristem, jejímž prostřednictvím křesťan od Boha dostává pečeť daru Ducha Svatého. Spolu se křtem a svátostí svěcení biřmování podle katolické nauky vtiskuje do nitra člověka nezrušitelné znamení (charaktér), proto se tyto svátosti mohou přijmout jen jedenkrát za život.

Biblický základ biřmování

[editovat | editovat zdroj]

Proroci ve Starém zákoně hlásali, že Duch Pána spočine na očekávaném Mesiáši pro jeho spásné poslání. Sestoupení Ducha svatého na Ježíše ve chvíli, kdy přijal křest od Jana Křtitele, bylo znamením, že to je on, který má přijít, že on je Mesiášem, Božím synem.

Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný syn, jehož jsem si vyvolil.“ Matouš (3,16-17)

Od okamžiku, kdy byl působením Ducha svatého počat, celý jeho život i jeho poslání probíhá v naprostém společenství s Duchem svatým, kterého mu Otec dává „v míře neomezené“ (Jan 3,34). Tato plnost Ducha svatého neměla být jen výsadou Mesiáše, ale měla být sdělena celému mesiášskému lidu.

Dar Ducha Svatého Ježíš vícekrát přislíbil svým učedníkům; tento příslib uskutečnil nejprve v den Velikonoc (Jan 14) a později skvělejším způsobem v den Letnic.

První zmínka o modlitbě za Ducha Svatého se nachází ve Skutcích apoštolů (8,14–17):

Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch Svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha Svatého.

Biřmování v západní církvi

[editovat | editovat zdroj]
Viz též: Biřmování v katolické církvi
Biřmování chlapce

Svátost biřmování může přijmout každý pokřtěný člověk, který ji dosud nepřijal a který dosáhl věku užívání rozumu. Pokud přijímá člověk křest až v dospělosti, bývá někdy (ne vždy) zároveň biřmován.

Řádným udělovatelem svátosti biřmování je biskup. V případě nutnosti může dát biskup dovolení, aby udělovali biřmování, kněžím. Je-li křesťan v nebezpečí smrti, může mu udělit biřmování kterýkoliv kněz i bez povolení biskupa. Kněz může bez povolení biskupa na svém území biřmovat také v případě, že křtí dospělého společně s biřmováním, a nebo když je ustanoven do pozice biskupa (např. v biskupem neobsazené diecézi).

V římskokatolickém ritu se svátost biřmování uděluje prostřednictvím pomazání olejem (křižmem) na čelo, spolu s vkládáním rukou udělovatele svátosti a slovy: „(jméno ve vokativu), přijmi pečeť daru Ducha svatého“ (lat. accipe Signaculum doni Spiritus Sancti). Při udělování biřmování dle starších liturgických pravidel, které stále probíhá v rámci tradičně katolické komunity, po pomazání následuje ještě symbolický políček biřmovanci na tvář, kterým mu připomíná, že má být připraven pro víru i trpět.[1]

Biřmování ve východních církvích

[editovat | editovat zdroj]
Myropomazání kojence v České pravoslavné církvi

V pravoslavných východních církvích se biřmování, které se zde nazývá myropomazáním (z řeckého μύρον myron pomazání; rusky миропомазание) uděluje zároveň se křtem, a to i u malých dětí. Myropomazání se zpravidla provádí ihned po svátosti křtu, může však vykonáno i jindy, například jako doplněk křtu, provedeného laikem. Bez myropomazání není v pravoslaví možné podstoupit svaté přijímání, dokonce i když je věřící pokřtěn.

Obvyklým udělovatelem této svátosti je ve východních církvích kněz, někdy také biskup, a používá tzv. myro (olej posvěcený biskupem). Myropomazání je tajina (svátost), je zde přijímáno jako dar Ducha Svatého. Před myropomazáním kněz předčítá modlitbu o seslání milosti Svatého Ducha na novokřtěnce, a potom mu symbolem kříže pomazává postupně čelo, oči (resp. víčka), nozdry, uši, hruď, ruce a nohy. Při každém jednotlivém pomazání kněz opakuje slova: „Pečeť darů Ducha Svatého. Amen“ („Печать дара Духа Святого. Аминь“).

Myropomazání se provádí také u věřících přestoupivších k pravoslaví z těch vyznání, v nichž je křest uznáván jako platný. U luteránů a kalvinistů se svátost myropomazání vykonává bezpodmínečně, neboť tyto denominace jej neuznávají coby svátost. U katolíků (tj. všech katolických církví ve společenství se Svatým stolcem v Římě) a Arménů (Arménská apoštolská církev) jen v tom případě, pokud u nich obřad nebyl dříve vykonán.[2]

Biřmování a konfirmace

[editovat | editovat zdroj]

Jak pro Katolickou církev, tak pro pravoslaví je důležité, aby biřmování uděloval člověk vysvěcený biskupem s apoštolskou posloupností. Katolická a pravoslavná církev tak např. neuznává konfirmace u protestantských církví (sami protestanti konfirmaci chápou jako bohoslužebnou slavnost přijetí konfirmandů mezi dospělé členy sboru[3] a nikoliv jako svátost).

Význam biřmování

[editovat | editovat zdroj]

Významem svátosti biřmování je zvláštní vylití Ducha svatého, jak bylo kdysi uděleno apoštolům v den Letnic. V důsledku toho přináší vzrůst a prohloubení křestní milosti:

  • hlouběji zakořeňuje biřmovaného do Božího synovství, které mu dává právo volat: "Abba, Otče"
  • pevněji jej spojuje s Kristem
  • rozmnožuje v něm dary Ducha svatého
  • dokonaleji jej spojuje s církví
  • poskytuje biřmovanému zvláštní sílu Ducha svatého, aby šířil a bránil víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové, aby statečně vyznával Kristovo jméno a aby se nikdy nestyděl za Kristův kříž

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Миропомазание na ruské Wikipedii.

  1. ↑ KONTROLNÍ OTÁZKY - PŘÍPRAVA NA BIŘMOVÁNÍ [online]. [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ ŠIMANSKIJ, Germogen. О ТАИНСТВАХ. ТАИНСТВО МИРОПОМАЗАНИЯ. Православие.Ru [online]. [cit. 2024-11-07]. Dostupné online. (rusky) 
  3. ↑ viz e-cirkev.cz Archivováno 31. 5. 2020 na Wayback Machine.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Svátosti
Kodex kanonického práva
KNIHA I / VŠEOBECNÉ NORMY (1-203)
St.
I - ZÁKONY CÍRKVE (7-22) • II - PRÁVNÍ OBYČEJ (23-28) • III - OBECNĚ ZÁVAZNÁ NAŘÍZENÍ A INSTRUKCE (29-34) • IV - INDIVIDUÁLNÍ SPRÁVNÍ AKTY (35-93) • V - STANOVY A JEDNACÍ ŘÁD (94-95) • VI - FYZICKÉ A PRÁVNICKÉ OSOBY (96-123) • VII - PRÁVNÍ JEDNÁNÍ (124-128) • VIII - MOC ŘÍDÍCÍ (129-144) • IX - CÍRKEVNÍ ÚŘADY (145-196) • X - VYDRŽENÍ A PROMLČENÍ (197-199) • XI - POČÍTÁNÍ (200-203)
KNIHA II / BOŽÍ LID (204-746)
Č. 1
KŘESŤANÉ
(204-329)
St.
I - POVINNOSTI A PRÁVA VŠECH KŘESŤANŮ (208-223) • II - POVINNOSTI A PRÁVA LAIKŮ (224-231) • III - POSVÁTNÍ SLUŽEBNÍCI ČILI DUCHOVNÍ (232-293) • IV - OSOBNÍ PRELATURY (294-297) • V - SDRUŽENÍ KŘESŤANŮ (298-322)
Č. 2
HIERAR-
CHICKÉ
ZŘÍZENÍ
CÍRKVE
(350-572)
Oddíl 1
NEJVYŠŠÍ PŘEDSTAVENÝ
CÍRKVE (330-367)
Hl. 1 - Papež a biskupský sbor (330-341) • Hl. 2 - Biskupský sněm (342-348) • Hl. 3 – Kardinálové (349-359) • Hl. 4 - Římská kurie (360-361) • Hl. 5 - Papežští vyslanci (362-367)
Oddíl 2
MÍSTNÍ
CÍRKVE
A JEJICH
PŘEDSTA-
VENÍ
(368-572)
St.
I
MÍSTNÍ CÍRKVE
A JEJICH PŘEDSTAVENÍ
(368-430)
Hl. 1 - Místní církve (368-374) • Hl. 2 – Biskupové (375-411) • Hl. 3 - Zabránění výkonu úřadu diecézního biskupa a uvolnění úřadu diecézního biskupa (412-430)
St.
II
SPOLEČENSTVÍ MÍSTNÍCH
CÍRKVÍ (431-459)
Hl. 1 - Církevní provincie a církevní oblasti (431-434) • Hl. 2 – Metropolité (435-438) • Hl. 3 - Sněmy místních církví (439-446) • Hl. 4 - Biskupské konference (447-459)
St.
III
VNITŘNÍ
USPOŘÁDÁNÍ
MÍSTNÍCH CÍRKVÍ
(460-572)
Hl. 1 - Diecézní sněm (460-468) • Hl. 2 - Diecézní kurie (469-494) • Hl. 3 - Kněžská rada a sbor poradců (495-502) • Hl. 4 - Kapituly kanovníků (503-510) • Hl. 5 - Pastorační rada (511-514) • Hl. 6 - Farnosti, faráři a farní vikáři (515-552) • Hl. 7 - Okrskoví vikáři – děkani (553-555) • Hl. 8 - Rektoři kostelů. Kaplani (556-572)
Č. 3
SPOLEČNOSTI
ZASVĚCENÉHO
ŽIVOTA A SPO-
LEČNOSTI
APOŠTOL-
SKÉHO ŽIVOTA
(573-746)
Oddíl 1
SPOLEČNOSTI
ZASVĚCENÉHO
ŽIVOTA
(573-730)
St. I  
OBECNÉ NORMY PRO VŠECHNY SPOLEČNOSTI ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA
(573-606)
St. II 
ŘEHOLNÍ
SPOLEČNOSTI
(607-709)
Hl. 1 - Řeholní domy, jejich zřízení a zrušení (608-616) • Hl. 2 - Řízení řeholních společností (617-640) • Hl. 3 - Přijímání uchazečů a vzdělávání členů (641-661) • Hl. 4 - Povinnosti a práva řeholních společností a jejich členů (662-672) • Hl. 5 - Apoštolát řeholních společností (673-683) • Hl. 6 - Odchod členů z řeholní společnosti (684-704) • Hl. 7 - Řeholníci, kteří se stali biskupy (705-707) • Hl. 8 - Konference vyšších představených (708-709)
St. III
SEKULÁRNÍ SPOLEČNOSTI
(710-730)
Oddíl 2
SPOLEČNOSTI APOŠTOLSKÉHO ŽIVOTA
(731-746)
KNIHA III / UČITELSKÝ ÚŘAD CÍRKVE (747-833)
St. I  
SLUŽBA BOŽÍMU
SLOVU (756-780)
St. II
MISIJNÍ ČINNOST
CÍRKVE (781-792)
St. III
KATOLICKÁ VÝCHOVA
(793-821)
St. IV
HROMADNÉ SDĚLOVACÍ PROSTŘEDK
A ZVLÁSTĚ KNIHY (822-832)
St. V
VYZNÁNÍ
VÍRY
(833)
KNIHA IV / POSVĚCUJÍCÍ SLUŽBA CÍRKVE (834-1253)
Č. 1
SVÁTOSTI
(840-1165)
St.
I
KŘEST
(849-878)
Hl. 1 - Udělování křtu (850-860) • Hl. 2 - Udělovatel křtu (861-863) • Hl. 3 - Křtěnci (864-871) • Hl. 4 - Kmotři (872-874) • Hl. 5 - Důkaz a záznam uděleného křtu (875-878)
St.
II
SVÁTOST BIŘMOVÁNÍ
(879-896)
Hl. 1 - Udělování biřmování (880-881) • Hl. 2 - Udělovatel biřmování (882-888) • Hl. 3 - Biřmovanci (889-891) • Hl. 4 - Kmotři (892-893) • Hl. 5 - Důkaz a záznam udělení biřmování (894-896)
St.
III
NEJSVĚTĚJŠÍ EUCHARISTIE
(897-958)
Hl. 1 - Slavení eucharistie (899-933) • Hl. 2 - Uchovávání a uctívání k eucharistie (934-944) • Hl. 3 - Mešní stipendium (945-958)
St.
VI
SVÁTOST SMÍŘENÍ
(959-997)
Hl. 1 - Udělování svátosti (960-964) • Hl. 2 - Udělovatel svátosti smíření (965-986) • Hl. 3 - Kajícník (987-991) • Hl. 4 - Odpustky (992-997)
St.
V
SVÁTOST POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH
(998-1007)
Hl. 1 - Udělování svátosti (999-1002) • Hl. 2 - Udělovatel pomazání nemocných (1003) • Hl. 3 - Osoby, kterým se uděluje pomazání nemocných (1004-1007)
St.
VI
SVÁTOST SVĚCENÍ
(1008-1054)
Hl. 1 - Udělení svátosti svěcení a její udělovatel (1010-1023) • Hl. 2 – Svěcenci (1024-1052) • Hl. 3 - Záznam a osvědčení o udělení svátosti svěcení (1053-1054)
St.
VII
MANŽELSTVÍ
(1055-1165)
Hl. 1 - Pastorační péče a příprava na uzavření manželství (1063-1072) • Hl. 2 - Zneplatňující překážky obecně (1073-1082) • Hl. 3 - Zneplatňující překážky jednotlivě (1083-1094) • Hl. 4 - Manželský souhlas (1095-1107) • Hl. 5 - Forma uzavření manželství (1108-1123) • Hl. 6 - Smíšená manželství (1124-1129) • Hl. 7 - Tajné uzavření manželství (1130-1133) • Hl. 8 - Účinky manželství (1134-1140) • Hl. 9 - Odloučení manželů (1141-1155) • Hl. 10 - Zplatnění manželství (1156-1165)
Č. 2
OSTATNÍ
ÚKONY
BOHOSLUŽBY
(1166-1204)
St. I  
SVÁTOSTINY (1166-1172)
St. II 
St. III
CÍRKEVNÍ POHŘEB (1176-1185)
Hl. 1 - Konání pohřbu (1177-1182) • Hl. 2 - Konání nebo odepření církevního pohřbu (1183-1185)
St. IV
St. V 
SLIB A PŘÍSAHA (1191-1204)
Hl. 1 - Slib (1191-1198) • Hl. 2 - Přísaha (1199-1204)
Č. 3
POSVÁTNÁ MÍSTA
A DOBY
(1205-1253)
St. I 
POSVÁTNÁ MÍSTA (1205-1243)
Hl. 1 - Kostel (1214-1222) • Hl. 2 - Kaple (1223-1229) • Hl. 3 - Poutní svatyně (1230-1234) • Hl. 4 - Oltáře (1235-1239) • Hl. 5 - Hřbitov (1240-1243)
St. II
POSVÁTNÉ DOBY (1244-1253)
Hl. 1 – Svátky (1246-1248) • Hl. 2 - Dny pokání (1249-1253)
KNIHA V / MAJETEK CÍRKVE (1254-1310)
St. I
NABÝVÁNÍ MAJETKU
(1259-1272)
St. II
SPRÁVA MAJETKU
(1273-1289)
St. III
SMLOUVY A PŘEVODY
(1290-1298)
St. IV
ZBOŽNÉ ODKAZY A NADACE
(1299-1310)
KNIHA VI / CÍRKEVNÍ TRESTY (1311-1399)
Č. 1
ZLOČINY
A TRESTY
– OBECNÉ
NORMY
(1311-1363)
St. I - TRESTNÍ POSTIH ZLOČINCŮ
– OBECNÉ NORMY (1311-1312)
St. II TRESTNÍ ZÁKON A TRESTNÍ PŘÍKAZ
(1313-1320)
St. III - OSOBY PODLÉHAJÍCÍ TRESTŮM
(1312-1330)
St. VI - TRESTY A TRESTÁNÍ (1331-1340)
St. V - UKLÁDÁNÍ TRESTŮ (1341-1353)
St. VI - ZÁNIK TRESTŮ (1354-1363)
Č. 2
TRESTY ZA
JEDNOTLIVÉ
ZLOČINY
(1364-1399)
St. I - ZLOČINY PROTI NÁBOŽENSTVÍ A JEDNOTĚ CÍRKVE (1364-1369)
St. II - ZLOČINY PROTI CÍRKEVNÍM
PŘEDSTAVENÝM A SVOBODĚ CÍRKVE (1370-1377)
St. III - UCHVÁCENÍ CÍRKEVNÍCH ÚŘADŮ
A ZLOČINY SPOJENÉ S JEJICH VÝKONEM (1378-1389)
St. IV - NEPRAVDIVÉ UDÁNÍ A PADĚLÁNÍ LISTIN (1390-1391)
St. V - ZLOČINY PROTI ZVLÁŠTNÍM POVINNOSTEM (1392-1396)
St. VI - ZLOČINY PROTI LIDSKÉMU ŽIVOTU A SVOBODĚ (1397-1398)
St. VII - OBECNÁ NORMA (1399)
KNIHA VII / SOUDNÍ A MIMOSOUDNÍ ŘÍZENÍ (1400-1752)
Č. 1
OBECNÉ
NORMY
O SOUDECH
(1400-1416)
St. I - PŘÍSLUŠNOST SOUDU
(1404-1416)
St. II - STUPNĚ A DRUHY SOUDŮ
(1417-1445)
St. III - KÁZEŇ U SOUDU
(1446-1475)
St. IV - PROCESNÍ STRANY
(1476-1490)
St. V - ŽALOBY A NÁMITKY
(1491-1500)
Č. 2
SOUDNÍ
ŘÍZENÍ
SPORNÉ
(1501-1690)
Oddíl 1

ŘÁDNÉ
SPORNÉ
ŘÍZENÍ
(1501-1690)
St. I - ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ (1501-1512)
St. II - ZJIŠTĚNÍ PŘEDMĚTU SPORU (1513-1516)
St. III - STAV SPORU (1517-1525) • St. IV – DŮKAZY (1526-1586)
St. V - NAHODILÉ ZÁLEŽITOSTI (1587-1597)
St. VI - ZVEŘEJNĚNÍ OBSAHU SOUDNÍHO SPISU, UZAVŘENÍ ZÁLEŽITOSTI A PORADA O ZÁLEŽITOSTI (1598-1606)
St. VII - SOUDNÍ ROZHODNUTÍ (1607-1618)
St. VIII - OPRAVNÉ PROSTŘEDKY (1619-1640)
St. IX - PRÁVNÍ MOC ROZHODNUTÍ A NÁVRAT DO PRÁVNĚ PŮVODNÍHO STAVU (1641-1648)
St. X - SOUDNÍ VÝLOHY A BEZPLATNÁ PRÁVNÍ POMOC (1649)
St. XI - VÝKON ROZSUDKU (1650-1655)
    Oddíl 2     SPORNÉ ŘÍZENÍ ÚSTNÍ
(1656-1670)

Č. 3
 NĚKTERÁ ZVLÁŠTNÍ ŘÍZENÍ (1671-1716)
St. I - ŘÍZENÍ VE VĚCECH MANŽELSKÝCH (1671-1707)
St. II - ZÁLEŽITOSTI O PROHLÁŠENÍ NEPLATNOSTI SVÁTOSTI SVĚCENÍ (1708-1712)
St. III - PŘEDCHÁZENÍ SOUDNÍM SPORŮM (1713-1716)
Č. 4
 TRESTNÍ ŘÍZENÍ (1717-1731)
Č. 5
ŘÍZENÍ O SPRÁVNÍM ODVOLÁNÍ ZBAVENÍ
FARÁŘŮ ÚŘADU A JEJICH PŘELOŽENÍ (1732-1752)
 Oddíl 1
ODVOLÁNÍ PROTI SPRÁVNÍMU ROZHODNUTÍ (1732-1739)
Oddíl 2
ZBAVENÍ FARÁŘŮ ÚŘADU A JEJICH PŘELOŽENÍ (1740-1752)

Čísla v exponentu v závorkách označují kánony v CIC.    /    (Podtečkování)    /    Hl. = Hlava, St. = Stať, Č. = Část
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Biřmování&oldid=24370664#Biřmování_ve_východních_církvích“