Martin Buber
Martin Buber | |
---|---|
Martin Buber (Desetiletí od 1940) | |
Narození | 8. února 1878 Vídeň |
Úmrtí | 13. června 1965 (ve věku 87 let) Jeruzalém |
Místo pohřbení | Har ha-Menuchot |
Povolání | filozof, existencialista, překladatel, pedagog, spisovatel, lektor, vysokoškolský učitel, překladatel Bible, vychovatel a sionista |
Alma mater | Vídeňská univerzita Curyšská univerzita Humboldtova univerzita Lipská univerzita |
Témata | ontologie, judaismus, filozofie, literatura, překlad a školství |
Významná díla | Já a Ty Die Schrift A Land of Two Peoples |
Ocenění | čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (1953) Mírová cena německého knižního obchodu (1953) doctor honoris causa from the University of Paris (1958) Goethova plaketa města Frankfurtu nad Mohanem (1958) Izraelská cena (1958) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Paula Buberová (1907–1958) |
Děti | Rafael Buber[1] |
Příbuzní | Salomon Buber (děd) Nelly Braudeová-Buberová (polorodá sestra z otcovy strany) |
Vlivy | Salomon Buber Immanuel Kant Søren Kierkegaard Friedrich Nietzsche Ba'al Šem Tov … více na Wikidatech |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Martin Buber (německá výslovnost: IPA: [ˈmaʁtiːn̩ ˈbuːbɐ], poslech; 8. února 1878 Vídeň – 13. června 1965 Jeruzalém) byl židovský filosof náboženství a překladatel rakouského původu. Podílel se na sionistickém hnutí a zasazoval se o vyrovnání s palestinskými obyvateli Izraele.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Martin (hebrejsky Mordechai) Buber se narodil ve Vídni v židovské rodině. Jeho děd, Solomon Buber, byl významný učenec, který se věnoval studiu židovských chasidských tradic a Tóry. Po odluce rodičů - matka Elise Buber roz. Wurgast byla ruská herečka z Oděsy - v roce 1881 strávil Martin Buber dětství u dědy Bubera ve Lvově. Studoval tam na polském katolickém gymnáziu. Po maturitě roku 1896 studoval ve Vídni, v Lipsku, v Curychu a v Berlíně, a to filosofii, psychologii a germanistiku, mezi jeho učiteli byl i Wilhelm Dilthey a Georg Simmel.
Roku 1899 se ve Vídni seznámil s Theodorem Herzlem a připojil se k jeho sionistickému hnutí. Na rozdíl od Herzla, který chtěl založit laický židovský stát, Buberovi šlo především o židovské náboženství a kulturu.
Rovněž v roce 1899 se seznámil s katoličkou Paulou Winklerovou. Měli spolu dvě děti narozené 1900 a 1901. Oficiálně se s ní oženil až v roce 1907 poté, co přestoupila na židovskou víru.
Pracoval jako redaktor různých židovských časopisů. Roku 1902 se začal zabývat chasidstvím, jehož životní a náboženská praxe mu byla daleko bližší než politické cíle sionismu. Roku 1904 vydal disertaci o problému individuace, zejména o Jakobu Böhme a Mikuláši Kusánském a věnoval se pak už pouze studiu. Vydal několik sbírek chasidských příběhů a mýtů a pracoval opět jako redaktor. Za první světové války založil výbor na podporu východoevropských Židů.
Roku 1921 se spřátelil s Franzem Rosenzweigem a působil v jeho škole. Roku 1923 vydal své nejznámější dílo Já a Ty, věnované filosofii individuálního vztahu s druhou osobou. Od roku 1925 pracoval společně s Rosenzweigem na novém překladu Bible, který se snažil zachovat co nejvíce rysů hebrejského originálu. V letech 1930-1933 byl profesorem židovského náboženství a etiky na univerzitě ve Frankfurtu n. M., na protest proti Hitlerovu převzetí moci však roku 1933 rezignoval a roku 1938 kvůli sílícímu tlaku německého nacismu odjel do Jeruzaléma, kde učil na tamější Hebrejské univerzitě antropologii a sociologii.
Po druhé světové válce se účastnil diskusí o budoucím státu Izrael. Hájil význam židovského náboženství, zasazoval se o spravedlivý mír s Palestinci a zastával spíše kolektivistické názory. Od roku 1951 hodně cestoval a přednášel v Evropě i v USA, získal řadu významných cen a vyznamenání a až do smrti udržoval blízké vztahy se svými přáteli z Prahy, zejména Maxem Brodem, Felixem Weltschem a Hugem Bergmannem. V letech 1960 až 1962 byl prvním prezidentem Izraelské akademie věd a klasického vzdělávání.[2]
Myšlení
[editovat | editovat zdroj]Buberovo originální myšlení inspirovali zejména Ludwig Feuerbach a Sören Kierkegaard. Lidský život je podle Bubera vždy setkáváním, které se děje v modu dvou „základních slov“, buď v modu „Já-Ty“, anebo „Já-Ono“. Osoba ovšem vzniká pouze v modu Já-Ty, a to právě skrze Ty. V modu Já-Ty se děje i vztah člověka k Bohu, protože je to dialog. Naopak vztah Já-Ono je monologický a Já se v něm nesetkává s něčím jiným, nýbrž se svojí představou protějšku, s nímž pak nakládá jako s předmětem. Předměty lze potom zkoumat, anebo využívat ke svému prospěchu, což je podle Bubera charakteristické pro moderní dobu a jedna z příčin jejích problémů.
Spisy (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- Já a Ty (1923, česky Praha 2005)
- Obrazy dobra a zla (česky Olomouc 1994)
- Cesta člověka podle chasidského učení (česky Olomouc 1994)
- Život chasidů (Praha 1994)
- Gog a Magog: chasidská kronika (Praha 1996)
- Názory (Praha 1996)
- Problém člověka (česky Praha 1997)
- Chasidská vyprávění (česky Praha 2002)
- Temnota Boží (Praha 2002)
- Řeči o výchově (česky Praha 2017)
- Příběhy rabiho Nachmana (česky Praha 2018)
- Biblický humanismus (česky Praha 2019)
- Cesty do utopie (česky Mělník 2021)
Citáty
[editovat | editovat zdroj]„ | Člověk se stává Já skrze Ty. | “ |
— Werke I.:97 |
„ | Úspěch není jedno z Božích jmen. | “ |
— Frankfurter Hefte 6, 1951:195 |
„ | Láska je odpovědnost nějakého Já za nějaké Ty. | “ |
— Werke I.:88 |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martin Buber na anglické Wikipedii.
- ↑ Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2024-07-18].
- ↑ Council [online]. Izraelská akademie věd a klasického vzdělávání [cit. 2011-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-29. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky)
- J. Poláková (vyd.), Filosofie dialogu: Rosenzweig, Ebner, Buber, Lévinas. Praha, Ježek 1995
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 270–271.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Martin Buber na Wikimedia Commons
- Osoba Martin Buber ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Martin Buber
- Lukavec, Jan: Martin Buber a jeho ohlas v českých zemích. Kontexty 3/2009 [1]
- (anglicky)
- Martin Buber Homepage Archivováno 18. 7. 2011 na Wayback Machine.
- Heslo ve Stanford Encyclopedia of Philosophy
- Martin Buber, the Anarchist
- Spiritual Community dedicated to Buber's I-Thou philosophy Archivováno 19. 7. 2011 na Wayback Machine.
- Martin Buber's Utopian Israel Archivováno 20. 11. 2008 na Wayback Machine.
- Martin Buber's Final Legacy: "The Knowledge of Man"; by Maurice Friedman.
- Buber's Philosophy as the Basis for Dialogical Psychotherapy and Contextual Therapy; by Maurice Friedman. Archivováno 24. 10. 2006 na Wayback Machine.
- I, thou, and we: A dialogical approach to couples therapy
- Židovští filozofové
- Židovští anarchisté
- Filozofové 20. století
- Existencialističtí teologové
- Nositelé Izraelské ceny
- Nositelé Bialikovy ceny
- Pedagogové na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě
- Členové Izraelské akademie věd a klasického vzdělávání
- Pohřbení na Har ha-Menuchot
- Narození v roce 1878
- Úmrtí v roce 1965
- Narození ve Vídni
- Úmrtí v Jeruzalémě
- Překladatelé z hebrejštiny
- Překladatelé do němčiny
- Narození 8. února
- Úmrtí 13. června
- Pedagogové na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt
- Sionisté
- Držitelé čestných doktorátů Univerzity Heidelberg