iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.
iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.



Link to original content: http://cs.wikipedia.org/wiki/Martial_Caillebotte
Martial Caillebotte – Wikipedie Přeskočit na obsah

Martial Caillebotte

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Martial Caillebotte
Narození7. dubna 1853
bývalý 5. pařížský obvod
Úmrtí16. ledna 1910 (ve věku 56 let)
9. obvod
Povolánífotograf, hudební skladatel a klavírista
PříbuzníGustave Caillebotte (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martial Caillebotte (7. dubna 185316. ledna 1910) byl francouzský fotograf, impresionistický hudební skladatel a také jeden z otců filatelie, který byl v roce 1921 zapsán do seznamu významných filatelistů Roll of Distinguished Philatelists.

Mládí a studia

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejmladší syn Martiala Caillebotta, soudce a majitele rodinné firmy s vojenskou výstrojí, a jeho třetí ženy Céleste, rozené Daufresneové. Byl mladším bratrem známého umělce, malíře a mecenáše impresionistů Gustava Caillebotta (1848–1894). Bratr René zemřel ve věku 25 let a oba žijící bratři tak zdědili majetek po svém otci, což jim umožnilo věnovat se zálibám a umění po celý život.

Gustave Caillebotte: Martial Caillebotte hraje na piano, asi 1876

Martial Caillebotte studoval hru na klavír a skladbu na konzervatoři v Paříži, kde byli jeho profesory François Antoine Marmontel (klavír) a Theodore Dubois (skladba).

Dne 7. června 1887 se oženil s Marií Minoretovou. V roce 1888 jeho manželka porodila syna Jeana, a v roce 1889 dceru Genevièvu. Geneviève později zdědila většinu neprodaných obrazů Gustava Caillebotta.

Hodně času trávil se svým bratrem Gustavem v Petit-Gennevilliers, kde si oba bratři koupili dům a kde je často navštěvoval přítel, malíř Renoir, se kterým společně vedli dlouhé diskuse o umění, politice, literatuře a filozofii. Velmi dobrý vztah měl též s nevlastním bratrem Alfrédem, pastorem u Panny Marie Loretánské, pro kterého složil několik skladeb s duchovní tematikou. Jedinou vadou na rodinné idyle bylo, že manželka Martiala, Marie, nesouhlasila s tím, že její švagr, malíř Gustave Caillebotte, udržoval intimní vztah s Charlotte Berthierovou, aniž by byli oddáni.[1]

Hudební skladatel

[editovat | editovat zdroj]

Martial Caillebotte zkomponoval mnoho skladeb pro klavír, několik orchestrálních skladeb duchovní hudby i melodií ve stylu Ernesta Chaussona a Camille Saint-Saënse. Většina z jeho prací však zůstala nepublikovaná a v rukopisu.

Fotografické umění objevil v roce 1890 díky jeho švagrovi Maurice Minoretovi. Velmi rád fotografoval stejné objekty, které zachycoval na svých obrazech jeho bratr Gustave Caillebotte, který byl též nadšeným obdivovatelem fotografie a některé její prvky se snažil přenést do své malířské techniky.

Filatelista

[editovat | editovat zdroj]

Spolu se svým bratrem založil kolem roku 1878 společnou sbírku poštovních známek, která byla svého času jednou z nejvýznamnějších, ale zhruba po deseti letech, v roce 1887, se jí zbavil. Kupujícím, s nímž spolupracovali na filatelistickém platingu (pokovování ?), nebo na rekonstrukci původního listu klasických známek (včetně australské známky s pohledem na Sydney v hodnotě dvou pencí)[1], byl Thomas Tapling, jehož sbírka je součástí sbírky britské knihovny British Library.[2]

Hudební kompozice (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • L'éventail, komická opera (rukopis), 1875
  • Valse pour piano, (vydavatel: Veuve Girod), 1878
  • Don Paez, dramatická báseň podle Alfreda de Musseta, (vydavatel: Veuve Girod), 1878
  • Dies Irae, pro sóla, sbor a orchestr, (vydavatel: Hartmann), 1882[3]
  • L’Enfant prodigue (Marnotratný syn), biblická epizoda pro sóla, sbor a orchestr podle libreta Charlese Grandmougina, (vydavatel: Hartmann), 1884
  • Scènes et mélodies, pro klavír a zpěv, (vydavatel: Hartmann), 1884
  • Psaume CXXXII - Ecce quam bonum, pro sóla, sbor a orchestr, (vydavatel: Hartmann), 1887
  • Airs de ballets, baletní hudba pro klavír, (vydavatel: Hartmann), 1887
  • Le désespéré (Zoufalý), pro sóla, sbor a orchestr, podle básně Charlese Grandmougina, (vydavatel: Hartmann), 1889
  • Une journée (Jeden den), scéna pro sbor a orchestr, podle básně Édouarda Blaua, (vydavatel: Hartmann), 1889
  • Roncevaux, nedokončená opera (rukopis), 1889
  • Roncevaux, symfonické drama ve třech částech, podle básně Édouarda Blaua, (tisk: Chaix), 1891
  • Deux moines (Dva mniši), pro kontrabas a klavír, scéna z křesťanských legend Dolní Bretaně F. M. Luzela, 1893
  • Messe solennelle de Pâques (Slavnostní mše Velikonoční), (rukopis), 1896[4]
  • Les deux cortèges (Dvě družiny), píseň pro soprán a klavír, podle básně Joséphina Soularyho, 1906

Další skladby (nedatováno)

[editovat | editovat zdroj]
  • Guido a Ginevra
  • Le dieu et la bayadère (Bůh a bajadéra)
  • Hans Carvel, skladba pro kontrabas a klavír podle básně Jeana de La Fontaina
  • Trio bouffe, pro tenor, baryton, kontrabas a klavír

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Skladba Martiala Caillebotta pro baryton (Mario Hacquard) a klavír (Claude Collet a Pascal Dessein), spolupráce Culturespaces et Hybrid'music, 2011
  • Messe solennelle de Pâques (Slavnostní mše Velikonoční) v provedení orchestru l'Orchestre Pasdeloup a sboru le Choeur Vittoria d’Île-de-France, dirigent: Michel Piquemal, 2012
  • Musée Jacquemart - André, Dans l’intimité des frères Caillebotte, peintre et photographe, 2011
  • Musée National des Beaux-Arts du Québec, 20112012, (ke stému výročí úmrtí)[5]


Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]