Louis Althusser
| Louis Althusser | |
|---|---|
_(cropped).jpg) | |
| Rodné jméno | Louis Pierre Althusser |
| Narození | 16. října 1918 Bir Mourad Rais |
| Úmrtí | 22. října 1990 (ve věku 72 let) La Verrière |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Cimetière de Viroflay |
| Povolání | filozof, politik, vysokoškolský učitel a editor |
| Alma mater | École normale supérieure lycée du Parc |
| Témata | politická filozofie, epistemologie, metafyzika a filozofie vědy |
| Významná díla | For Marx Reading Capital (work level) Ideology and Ideological State Apparatuses (work level) Philosophy and the Spontaneous Philosophy of the Scientists (work level) |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Francie (od 1948) |
| Manžel(ka) | Hélène Rytmann (do 1980) |
| Příbuzní | Georgette Althusser (sourozenec) |
| Vlivy | Karl Marx Vladimir Iljič Lenin Antonio Gramsci Claude Lévi-Strauss Gaston Bachelard … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Louis Pierre Althusser (18. října 1918 Birmandreis u Alžíru, Alžírsko – 22. října 1990 Paříž) byl francouzský filozof. Platí za jednoho z nejvlivnějších evropských marxistických filozofů 60. a 70. let 20. století. Mimo jiné byl učitelem osobností jako Michel Foucault, Jacques Derrida a Nicos Poulantzas.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Po studiu na prestižní École Normale Supérieure v Paříži se stal profesorem filozofie. Oproti v té době ve Francii převládajícím interpretacím Marxe, které se opíraly především o raného Marxe a jeho Ekonomicko-filosofické rukupisy z roku 1844, zdůraznil, že Marxův filosofický význam spočívá především v jeho pozdním díle, zejména v Kapitálu, který Althusser interpretuje prostřednictvím tzv. symptomálního čtení.[1] Významná je Althusserova teorie ideologie a ideologických státních aparátů, na kterou řada teoretiků navazovala a dále ji rozvíjela (mezi jinými Slavoj Žižek, Judith Butlerová, Terry Eagleton, Waren Montag, Fredric Jameson aj.). Althusser byl členem Francouzské komunistické strany (PCF), nicméně jeho postoj k této straně byl po většinu jeho života velmi kritický. Předmětem Althusserovy kritiky bylo především nedostatečné vyrovnání se komunistických stran se stalinismem (navzdory přijetí kritiky „kultu osobnosti“) a orientace komunistických stran na tzv. „teoretický humanismus“, který (PCF) přijala jako svou oficiální doktrínu a který podle Althussera nevede k praktickému humanismu, ale spíše ideologicky maskuje mnohdy nehumanistické praktiky komunistických stran, orientuje tyto strany k liberalistické ideologii a vede je k reformismu v rámci ustaveného systému.[2] Své teoretické postoje však v rámci komunistické strany neprosadil.[3] Kritika francouzské komunistické strany později vyústila v jeho knize Co déle nesmí přetrvávat v komunistické straně.[4] V rámci své teorie Althusser prosazoval (podobně jako tehdy vlivný strukturalistický přístup) tzv. „teoretický antihumanismus“, tedy názor, že společenská analýza má vycházet primárně z analýzy společenské struktury, nikoli z kategorií jako je „subjekt“, „člověk“, „vědomí“ apod.[2] Tím se stavěl proti přístupu fenomenologickému, existencialistickému a marxistickým interpretacím vycházejícím z raného Marxe. Althusserův důraz na strukturu vedl k tomu, že býval označován jako „strukturalistický marxista“, byť sám strukturalismus odmítal s tím, že jeho (tj. Althusserovo) pojetí struktury nevychází ze strukturalismu, ale z Marxe a ze Spinozy.[5]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Během válečných let se u Althussera rozvinula psychóza schizoidního typu s bipolární afektivní komplikací, která vedla i k jeho četným hospitalizacím. O své životě s psychickou nemocí i o zabití manželky píše v knize Budoucnost bude dlouhá.
Jeho manželkou byla komunistická aktivistka Hélène Rytmann, kterou 16. listopadu 1980 zardousil. Před soudem za tento čin však nikdy nestál, neboť byl shledán nepříčetným a tudíž nezpůsobilým stanout před soudem.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ALTHUSSER, Louis; ET AL. Lire le Capital. Paris: Quadrige/PUF, 1996. S. 22.
- ↑ a b KUŽEL, Petr. Filosofie Louise Althussera : o filosofii, která chtěla změnit svět. Praha: Filosofia, 2014. ISBN 9788070074176, ISBN 8070074175. OCLC 897870004
- ↑ GEERLANDT, R. Garaudy et Althusser. Le débat sur ľhumanisme dans Parti communiste francais et son enjeu. Paris: PUF, 1978.
- ↑ ALTHUSSER, Louis. Ce qui ne peut plus durer dans le Parti communiste. [s.l.]: La Découverte Dostupné online. ISBN 9782707110299.
- ↑ ALTHUSSER, Louis. Solitude de Machiavel. [s.l.]: Presses Universitaires de France Dostupné online. ISBN 9782130497257.
- ↑ METELEC, Matěj. Krátký příběh jednoho vraha. www.advojka.cz [online]. [cit. 2023-12-06]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Althusser na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Louis Althusser
