iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.
iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.



Link to original content: http://cs.wikipedia.org/wiki/Juvie_ztepilá
Juvie ztepilá – Wikipedie Přeskočit na obsah

Juvie ztepilá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxJuvie ztepilá
alternativní popis obrázku chybí
Juvie ztepilá (Bertholletia excelsa)
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádvřesovcotvaré (Ericales)
Čeleďhrnečníkovité (Lecythidaceae)
Rodjuvie (Bertholletia)
Binomické jméno
Bertholletia excelsa
Humb. & Bonpl., 1807
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nevyloupané para ořechy
Otevřená tobolka juvie

Juvie ztepilá (Bertholletia excelsa) je vysoký strom z čeledi hrnečníkovité, jediný druh rodu juvie (Bertholletia). Roste v deštných pralesích Jižní Ameriky. Strom je významný pro svá semena — para ořechy.

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Juvie ztepilá je vysoký strom se střídavými kožovitými podlouhle oválnými listy. Ty jsou 17 až 36 cm dlouhé a 6 až 16 cm široké. Květy jsou žluté, sestavené v hustých latách a nepříjemně páchnou. Plodem je velká tobolka s pevným vnějším oplodím měřící obvykle 10 až 20 cm v průměru a otevírající se víčkem. Uvnitř tobolky je 12 až 22 semen s tvrdou skořápkou a chutným bělavým jádrem.[2][3]

Jméno para ořech získal pravděpodobně díky vývozu těchto ořechů z brazilského přístavu Pará do Evropy.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Juvie se přirozeně vyskytuje v amazonské části Jižní Ameriky od Kolumbie a Francouzské Guyany po Bolívii a Peru. Roste na nezaplavovaných půdách v tropických deštných lesích ve výšce 100 až 200 metrů nad mořem.[3] Juvie dorůstá výšky 40 až 50 metrů a je jedním z nejvyšších stromů Amazonie.[4]

Juvie je jen zřídka pěstována, většina para ořechů na světových trzích pochází z divoce rostoucích stromů.[2] Dřevnaté tobolky v době zralosti opadávají a semena jsou z nich vybírána domorodými sběrači. Jsou známy případy, kdy padající plod zranil nebo dokonce usmrtil sběrače.[4] Semena jsou oblíbenou potravou mnoha živočichů, např. hlodavců aguti, kteří si často dělají zásoby semen na nepříznivé období. Semena, která aguti nespotřebuje, pak zpravidla vyklíčí, čímž dochází k šíření a obnově porostů juvie.

Para ořechy

[editovat | editovat zdroj]

Jádro para ořechů je velmi výživné, obsahuje 70 % tuků, 15 % bílkovin a 7 % sacharidů.[2] Mimo to obsahují vitaminy A, B1, B2, B3, E a D, selen, draslík, vápník, fosfor, hořčík a železo. Používají se čerstvé k přímé konzumaci, ve výživných tyčinkách nebo cukroví. Máčené vyloupané plody se také někdy používají pro výkrm kaprů.

Plody kvůli vysokému obsahu tuků po vyloupání rychle žluknou, nevyloupané a chlazené vydrží až dva roky. Čerstvé ořechy jsou na lomu krémově bílé až bílé, sladké chuti; žluté a nahořklé ořechy jsou již žluklé. Pro alergiky může být konzumace riziková.

Kvalitní olej z para ořechů, bohatý na vitaminy, vyživuje a revitalizuje pokožku[zdroj⁠?!] a je často užíván v kosmetických přípravcích.

Gen para ořechu byl kvůli zvýšení výživné hodnoty přidán do geneticky modifikované sóji. Tato sója však způsobuje alergií postiženým lidem stejné alergické reakce jako vlastní ořech. Jednalo se o jedno z prvních prokázaných rizik geneticky upravených organismů (GMO).

Středně těžké, velmi tvrdé dřevo — 6,7 dle Brinellovy stupnice, relativní tvrdost cca 176 % (smrk 42 %, dub 100 %) se používá k výrobě nábytku a podlah, dýh nebo palub lodí. Dřevo je růžově až ořechově hnědé.

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. a b c VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  3. a b BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri: Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1. 
  4. a b VAUGHAN, J.G.; GEISSLER, C.A. The New Oxford Book of Food Plants. [s.l.]: Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-954946-7. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]