Josef Schinzel

Josef Schinzel
Jeho Excelence; Josef Schinzel
	Titulární biskup elusánský; Světící biskup olomoucký
Církev	římskokatolická
Arcidiecéze	Olomouc
Jmenování	14. listopadu 1922
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	1892
Biskupské svěcení	7. leden 1923 ; světitel Antonín Cyril Stojan ; 1. spolusvětitel Norbert Jan Nepomucký Klein ; 2. spolusvětitel Karel Wisnar
Osobní údaje
Datum narození	15. března 1869
Místo narození	Krasov ; Rakouské císařství
Datum úmrtí	28. července 1944 (ve věku 75 let)
Místo úmrtí	Olomouc ; Protektorát Čechy a Morava
Vyznání	římskokatolické
Povolání	Římskokatolický duchovní
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Schinzel (15. března 1869, Krasov (u Krnova) – 28. července 1944, Olomouc) byl moravský římskokatolický duchovní, kanovník olomoucké kapituly a světící biskup olomoucké diecéze.

Život

Josef Schinzel se narodil 15. března 1869 v Krasově (u Krnova) v rodině rolníka. Byl nejstarším z deseti sourozenců. Nestal se pokračovatelem rodu na statku svého otce, ale rozhodl se pro kněžství. Nastoupil do kněžského semináře v Olomouci a po čtyřech letech intelektuální a duchovní formace byl 5. července 1892 vysvěcen na kněze.

Nastoupil jako kaplan do farnosti Svitavy. Zde se jako mladý kněz plně zapojil do pastorace a to jak do oné klasické farní, tak jako exhortátor v práci mezi středoškolskou mládeží a jako animátor katolického dělnického hnutí.

Po šesti letech byl přeložen do Moravské Ostravy. Zde působil od roku 1898 do roku 1907 ve funkci profesora náboženství na Německém gymnáziu. Zároveň vypomáhal s výukou jiných předmětů na dalších německých školách v Moravské Ostravě. Avšak neomezil se jen na práci se studenty. Zapojil se jak do pastorační práce, tak do spolkové činnosti. Zároveň se věnoval dalšímu studiu, které završil slavnostní doktorskou promocí 23. května 1911 na teologické fakultě v Olomouci.^[1] Mezitím v roce 1907 přesídlil do Kroměříže. V jeho pracovním nasazení ani v oblastech pastorace se nic zásadního nezměnilo, jen bylo zřejmé, že představení v Olomouci velmi pozitivně hodnotí jeho činnost. V roce 1912 byl jmenován monsignorem, v roce 1913 nesídelním a v roce 1915 sídelním kanovníkem Metropolitní kapituly v Olomouci.^[2]

Na začátku roku 1914 se přestěhoval do Olomouce a naplno se věnoval německému katolickému hnutí v olomoucké arcidiecézi. Stal se předsedou Zemského svazu křesťanských Němců Moravy. Už v roce 1905 byl spoluzakladatelem německé Křesťanskosociální strany na Moravě, v roce 1911 byl zvolen jejím předsedou. Za tuto stranu kandidoval jak do říšského, tak do zemského parlamentu. Neuspěl. V roce 1919 byl zvolen do zastupitelstva města Olomouce. Vzhledem k jiným úkolům ale jako radní pracoval jen krátce.

Vznik Československa znamenal velký zlom nejen pro německou katolickou komunitu v novém státě. Němečtí katolíci na severní Moravě a ve Slezsku zmobilizovali své síly. Josef Schinzel se postavil do čela nově vzniklého Lidového spolku německých katolíků severní Moravy a Slezska. Tento spolek až do svého zrušení nacisty v roce 1938 organizoval německý katolický život a to jak směrem k prohloubení jeho duchovnosti, tak ke zvýšení sociální angažovanosti. Kromě mnoha jiného se co dva až tři roky konaly regionální Katholikentagy, tj. katolické sjezdy, na kterých se kromě zážitku duchovní i národnostní pospolitosti také diskutovala společenská témata, aktuální pro německou katolickou komunitu.

Kromě toho již v roce 1914 na základě pokynu arcibiskupa Bauera vytvořil Josef Schinzel Svaz spolků německé katolické mládeže olomoucké arcidiecéze. Jakmile odezněly válečné události, začal skrze tento svaz vytvářet formační prostředí pro německou katolickou mládež. Organizoval poutě, exercicie, různá setkání a sjezdy a také týdenní formační pobyty.

V roce 1922 byl Josef Schinzel jmenován pomocným olomouckým biskupem, což na jedné straně znamenalo posílení duchovního rozměru jeho dosavadní pastorační práce. Na druhé straně musel jako biskup od této chvíle více a univerzálně působit v celé olomoucké arcidiecézi dle přímých pokynů olomouckého arcibiskupa a to především udělováním svátosti biřmování a konáním vizitací farností. Vzhledem k časové vytíženosti postupně rezignoval na funkce ve výše zmíněných spolcích, ale morálně byl jako biskup stále jejich duchovní autoritou. V lednu 1928 byl jmenován místopředsedou německé sekce Katolické akce olomoucké arcidiecéze. Po celostátním katolickém sjezdu v roce 1935 ze zdravotních důvodů na tuto funkci rezignoval.

Nástup Henleinova pronacistického hnutí znamenal těžkou zkoušku pro jeho celoživotní dílo. Toto hnutí dílem ovládlo a dílem zrušilo s výjimkou farní pastorace veškeré církevní struktury německého katolického života. Biskup Josef Schinzel tyto události těžce nesl. To se projevilo i na jeho zdravotním stavu. Lékař mu zakázal de facto jakoukoliv činnost. Musel se stáhnout do ústraní. Zemřel v Olomouci ve své kanovnické rezidenci v pátek 28. července 1944. Pochován byl ve svém rodišti v Krasově 2. srpna.

Jak poznamenává farní krasovská kronika: “Podoben svému Spasiteli a Mistru pevně v loďce života na širém moři stál, stále bdící a stále se modlící, vzpřímený i klečící, rozdával lásku a mír, odvahu a naději všem znaveným a obtíženým, kteří k němu pomoc hledat přicházeli. ‛Odpočinutí věčné dej mu, Pane, a světlo věčné ať mu svítí…‛.“^[3]

Hrob a upomínkový obrázek

Hřbitovní kaple v Krasově - místo uložení tělesných ostatků Josefa Schinzela
Upomínkový obrázek - líc
Upomínkový obrázek - rub

Dílo

Schinzel Josef, Maximilian Joseph Freiherr von Somerau-Beeckh: Kardinal Fürst-Erzbischof von Olmütz 1836-1853: ein Lebensbild in bewegter Zeit, Wien 1912.

Odkazy

Reference

↑ Teologická fakulta v Olomouci
↑ Metropolitní kapitula v Olomouci
↑ LARISCH, Jan. Mons. ThDr. Josef Schinzel, pomocný olomoucký biskup. S. 13. Olomoucký arcidiecézní OLDIN informátor [online]. 8/2018. Roč. 28, čís. 7–8, s. 13. Dostupné online.

Literatura

LARISCH, Jan. Mons. ThDr. Josef Schinzel: pomocný biskup olomoucké arcidiecéze. Ostrava: Biskupství ostravsko-opavské, 2018. 63 s. ISBN 978-80-906220-8-1

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Schinzel na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Schinzel
Václav Petera, Géniové církve a vlasti Archivováno 9. 1. 2014 na Wayback Machine., údaje o Josefu Schinzelovi a fotografie
Údaje o biskupu Schinzelovi na Carholic Hierarchy

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Teologická fakulta v Olomouci

[2] Metropolitní kapitula v Olomouci

[3] LARISCH, Jan. Mons. ThDr. Josef Schinzel, pomocný olomoucký biskup. S. 13. Olomoucký arcidiecézní OLDIN informátor [online]. 8/2018. Roč. 28, čís. 7–8, s. 13. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů

BISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ		Znak olomouckého arcibiskupství

Olomoučtí biskupové (1063–1776)	1063–1085 Jan I. • 1088–1091 Vezel • 1091–1096 Ondřej • 1096–1099 Jindřich (?) • 1097/1099–1104 Petr I. • 1104–1126 Jan II. • 1126–1150 Jindřich Zdík • 1151–1157 Jan III. • 1157–1172 Jan IV. z Litomyšle • 1172–1182 Dětleb • 1182–1184 Pelhřim • 1184–1194 Kaim • 1194–1199 Engelbert • 1199–1201 Jan V. Bavor • 1201–1240 Robert Angličan • 1241–1245 Vilém • 1241–1245 Konrád z Friedberka • 1245–1281 Bruno ze Schauenburku • 1281–1302 Dětřich • 1302–1311 Jan VI. z Valdštejna • 1311–1316 Petr II. Andělův de Ponte Corvo • 1316–1326 Konrád I. Bavor • 1326–1333 Jindřich Berka z Dubé • 1334–1351 Jan VII. Volek • 1351–1364 Jan Očko z Vlašimi • 1364–1380 Jan IX. ze Středy • 1381–1387 Petr III. Jelito • 1387 Jan X. • 1388–1397 Mikuláš z Riesenburka • 1398–1403 Jan XI. Mráz • 1403–1408 Lacek z Kravař • 1409–1412 Konrád II. z Vechty • 1412–1416 Václav Králík z Buřenic • 1416–1430 Jan XII. Železný • 1416–1418 (Aleš z Březí) • 1430–1434 Kuneš ze Zvole • 1434–1450 Pavel z Miličína • 1450–1454 Jan XIII. • 1454–1457 Bohuslav ze Zvole • 1457–1482 Tas z Boskovic • 1483/1484–1490 Jan Filipec • 1487–1489 Jan XIV. Vitéz • 1489–1493 Ardicino della Porta ml. • 1493–1497 Jan XV. Borgia • 1497–1540 St. I. Thurzo • 1540–1541 Bern. Zoubek ze Zdětína • 1541–1553 Jan XVI. Dubravius • 1553–1565 Marek Khuen z Olomouce • 1565–1572 Vilém Prusinovský z Víckova • 1572–1574 Jan XVII. Grodecký • 1574–1575 Tomáš Albín z Helfenburka • 1576–1578 Jan XVIII. Mezoun z Telče • 1579–1599 St. II. Pavlovský • 1599–1636 František z Ditrichštejna • 1636–1637 Jan XIX. Arnošt z Plattenštejna • 1638–1662 Leopold I. Vilém (za něho administrovali: 1638 Ondřej Orlík, 1638–1640 Kašpar Karas, 1640–1642 Jan Kašpar Stredele, 1643–1646 Kašpar Karas, 1642–1650 Roderich Santhiller, 1650–1653 Jak. Merkurián, 1654–1664 Fr. Eliáš Kastelle) • 1663–1664 Karel I. Josef • 1664–1695 Karel II. z Lichtenst.-Castelcorna • 1695–1711 Karel III. Lotrin. • 1711–1738 Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu • 1738–1745 Jak. Arn. z Lichtenst.-Castelcorna • 1745–1758 Ferd. Jul. Troyer z Troyersteinu • 1758–1760 Leopold II. Fridrich z Egkhu • 1761–1776 Max. z Hamiltonu

Pomocní biskupové olomoučtí (1304–1777)	1304–1324 Martin z Brna • 1347 Dětřich z Portic • 1442–1482 Vilém z Kolína • 1482–1501 Ondřej Wismann • 1498 Konrád Altheimer z Vaserburgu • 1509–1529 Martin Göschl • 1547–1549 Martin Přemyslovic • 1551–1561 Václav • 1603–1607 Melchior Pyrnesius z Pyrnu • 1608–1617 Jan Křtitel Civalli • 1618–1628 Hynek Jindřich Novohradský z Kolovrat • 1629–1632 Caesar Nardus z Montopole • 1630–1639 Filip Fridrich Breuner • 1637–1642 Jan Kašpar Stredele z Montani a Bergenu • 1640–1646 Kašpar Karas z Rhomsteinu • 1639–1650 Zikmund Miutini ze Spillimbergu • 1652–1665 Jan Gobbar • 1665–1668 Bernard Bredimus (nepotvrzen Římem) • 1668–1669 Ondřej Dirre • 1670–1695 Jan Jos. Breuner • 1690–1692 Fr. Ant. von Losenstein (koadjutor) • 1696–1702 Ferd. Schröffel ze Schröffenheimu • 1703–1727 Fr. Julián von Braida • 1729–1748 Otto Honorius z Egkhu • 1749–1771 Jan Karel Leopold von Scherffenberg • 1771–1776 Jan Václav Xaver Frey von Freyenfels • 1775–1777 Matyáš Fr. Chorinský z Ledské

ARCIBISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ

Olomoučtí arcibiskupové (od r. 1777)	1. 1777–1811 Antonín Theodor z Colloredo-Waldsee • 2. 1811–1819 Maria Tadeáš z Trauttmansdorffu • 3. 1819–1831 Rudolf Jan • 4. 1832–1836 Ferdinand Maria Chotek • 5. 1836–1853 Maxmilián Josef Sommerau-Beckh • 6. 1853–1892 Bedřich z Fürstenberka • 7. 1893–1904 Theodor Kohn • 8. 1904–1915 František Saleský Bauer • 9. 1916–1920 Lev Skrbenský z Hříště • 10. 1921–1923 Antonín Cyril Stojan • 11. 1923–1947 Leopold Prečan • 12. 1948–1961 Josef Karel Matocha • 1973–1987 ap. admin. Josef Vrana • 13. 1989–1991 František Vaňák • 14. 1992–2022 Jan Graubner • 15. od 2024 Josef Nuzík

Pomocní biskupové olomoučtí (od r. 1779)	1779–1800 Karel Godefried z Rosenthalu • 1801–1812 Alois Jos. Krakovský z Kolovrat • 1817–1830 Ferdinand Maria Chotek • 1832–1868 Rudolf von Thyssebaert • 1831 Fr. Ant. Gindl • 1837–1838 Alois Jos. Schrenk • 1839–1841 Ant. Arnošt Schaffgotsche • do 1851 Ignaz Feigerle • 1880–1895 Gustav de Belrupt-Tyssac • 1904-1905 Jan Weinlich • 1904–1925 Karel Wisnar • 1906–1912 Vilém Blažek • 1922–1944 Jos. Schinzel • 1927–1938 Jan Stavěl • 1941–1969 St. Zela • 1943–1947 Jos. Martin Nathan • 1949–1965 Fr. Tomášek • 1990–1992 Jan Graubner • 1990–2017 Jos. Hrdlička • 2017–2024 Jos. Nuzík • od 2017 Ant. Basler

^Pozn. kurz. = pomocný biskup, administrátor a ostatní; tuč. kurz. = arcibiskup; tuč. = kardinál