iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.
iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.



Link to original content: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Hilbert
Jaroslav Hilbert – Wikipedie Přeskočit na obsah

Jaroslav Hilbert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Hilbert
Narození19. ledna 1871
Louny
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. května 1936 (ve věku 65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníspisovatel, dramatik, kritik, novinář a dramaturg
Národnostčeská
Témataliteratura
RodičeJUDr. Petr Pavel Hilbert, Karolina Hilbertová-Reifová
PříbuzníKamil Hilbert bratr
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Hilbert (19. ledna 1871 Louny[1] – 10. května 1936 Praha) byl český technik, dramatik a spisovatel. Bývá pokládán za zakladatele českého psychologického dramatu.[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze vzdělané a zámožné měšťanské rodiny v Lounech. Otec JUDr. Petr Pavel Hilbert byl advokát a starosta města. Bratr Kamil byl významný český architekt (autor dostavby Svatovítské katedrály a návrhů historizujících staveb v rodných Lounech). Měl ještě dalších šest sourozenců: Julia (1863–1926), Karla (1864), Helenu Hruškovou (1867–1934), dvojče Emilii Purkyňovou (1871–1921), Karolinu (1872–1872) a Rozinu (1878–1878). Se ženou Miladou rozenou Weissovou (1875–1955) měl syna JUDr. Jaroslava Hilberta (1902–1979).

V Praze vystudoval nižší reálku, pak německou Vyšší průmyslovou školu v Plzni, kde roku 1889 odmaturoval a pak pokračoval ve studiu na strojní fakultě ČVUT v Praze. Po studiích nastoupil jako inženýr asistent v Českomoravské továrně na stroje v Praze-Libni. Jenže když uspěla jeho první divadelní hra Vina na prknech Národního divadla, zanechal po dvou letech práce v továrně a věnoval se pouze umění. Umožnila mu to finanční podpora rodiny. Od roku 1906 byl divadelním referentem, fejetonistou a redaktorem [3], psal kritiky do různých časopisů, zejména 30 let do Venkova, také do Zlaté Prahy a Moderní revue [4] a od roku 1906 byl v divadle denně. V roce 1902 se stal spoluzakladatelem Kruhu českých spisovatelů a v roce 1919 společně s Hilarem Dramatického svazu. Jeho byl předsedou až do své smrti. Během svých zahraničních cest po Evropě i za československými legiemi napsal mnoho zasvěcených fejetonů a pokračoval v tvorbě pro divadlo a později přidal i několik nepříliš významných románů i povídek, odborných děl. Napsal celkem 22 divadelních her a řada z nich byla ovlivněna tvorbou norského dramatika Henrika Ibsena.

Zemřel roku 1936 a byl pohřben v hrobce Slavín na Vyšehradském hřbitově, spolu se svým bratrem Kamilem.

Citát

[editovat | editovat zdroj]
Jaroslav Hilbert! Poznal jsem ho jako pětadvacetiletého mladíčka, rozjiskřených očí, neklidných, temperamentních pohybů, stále něčím zaujatého a vznětlivého, plného nadšeného, bouřliváckého mládí, jako kamaráda básníka Karla Maška-Fa Presta, s nímž tehdy bydlil, stejně se oblékal a prožíval kus krásného bezstarostného, skoro bohémského života...Hilbertovo jméno, umění a dílo znamená proto nejkrásnější, nejmocnější rozpětí k modernímu českému dramatu, které rostlo z jeho podnětu, jeho mladou, svěží myšlenkovou výbojností, jeho tvůrčím vzletem, něhou i vroucím citem, kdy vášnivý, silný, nesmlouvavý bil se za umělecké své vyznání...Byl to opravdový básník a dramatik a jaký novinář!

Karel Engelmüller[5]


Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Dramatická tvorba

[editovat | editovat zdroj]
  • Vina (1896)[6]
  • O boha (1898),[7] přezvaná později na Pěst, náboženská tragédie
  • Psanci (1899), polosymbolická[8]
  • Falkenštejn (1903) hrdinská historická hra[9]
  • 16. únor 1903 (1902)[10]
  • Česká komedie (1907), historická hra
  • Patria (1911)
  • Kolumbus (1915)
  • Jejich štěstí (1916)
  • Hnízdo v bouři (1917)[11]
  • Podzim doktora Marka (1922)
  • Domů (1923)[12]
  • Druhý břeh (1924)[13] (1931)[14]
  • Prapor lidstva (1926)[15]
  • Job (1928)[16]
  • Irena (veselohra 1929)
  • Třídič štěrku (1930)
  • Blíženci (1931)[17]
  • Let královny (1932)
  • Sestra (veselohra 1933)[18].

Literární tvorba

[editovat | editovat zdroj]
  • Lili a jiné povídky (1901)[19]
  • Rytíř Kura (1911), román
  • O dramatu (1913), odborná kniha[20]
  • Léto v Italii (1914)[21]
  • Léto v Indii (1915), sbírka fejetonů z cest
  • Dům na náměstí (1922), sbírka vzpomínkových fejetonů na dětství a mládí prožité v Lounech

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Archivní vademecum SOA v Litoměřicích. vademecum.soalitomerice.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ Literatura na severu – Jaroslav Hilbert. Sever [online]. 2009-09-19 [cit. 2022-05-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra, Praha: Šolc a Šimáček, 1941, str. 199
  4. ↑ CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury. Praha 7: Adonai s. r. o, 2001. ISBN 80-86500-21-7. Kapitola Jaroslav Hilbert, s. 146. 
  5. ↑ Karel Engelmüller: Z letopisů českého divadelnictví – Kniha první: úvahy, dojmy a vzpomínky, Jos. R. Vilímek, Praha, 1946, str. 227, 231
  6. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  9. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  10. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  11. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  12. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  13. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  14. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  15. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  16. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  17. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  18. ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Jaroslav Hilbert, s. 180. 
  19. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  20. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  21. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Hilbert&oldid=23865255“