Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice
Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice (EBO) | |
---|---|
Stát | Slovensko |
Umístění | Jaslovské Bohunice, Trnava |
Stav | V2 v provozu, A1 a V1 odstavená |
Začátek výstavby | 1. srpna 1958 |
Zprovoznění | 25. prosince 1972 |
Uzavření | 15. května 1979 – A1 31. prosince 2008 – V1 |
Vlastník | Slovenské elektrárne – V2 Javys, a.s. – A1 a V1 |
Zhotovitel | Škoda JS (Škoda Plzeň) |
Provozovatel | Slovenské Elektrárne – V2 |
Jaderná elektrárna | |
Reaktory v provozu | 2 × 500 MW |
Plánované reaktory | 1 × 1000–1700 MW |
Odstavené reaktory | 2 × 440 MW 1 × 93 MW |
Typ reaktorů | KS-150 - A1 VVER-440/230 – V1 VVER-440/213 – V2 |
Palivo | Neobohacený uran – A1 Uran 235U – V1 a V2 |
Elektrická energie | |
Celkový výkon | 1000 MW |
Roční výroba | 7 779 GW·h |
Koeficient využití | 87,9% |
Souřadnice | 48°29′40″ s. š., 17°40′50″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice jsou provozní jadernou elektrárnou na Slovensku. Nachází se u stejnojmenné obce v okrese Trnava. Jedná se v podstatě o tři nezávisle na sobě existující jaderné elektrárny, protože každá má své vlastní vedení a management. Jsou označovány A1, V1 a V2. V budoucnu je plánováno vybudovat elektrárnu V3. V současné době (2024) jsou v elektrárně dva provozní reaktory a tři trvale mimo provoz.
Historie a technické informace
[editovat | editovat zdroj]Počátky
[editovat | editovat zdroj]V Československu již počátkem 50. let existovaly jasné náznaky, že domácí konvenční zdroje energie nebudou pro budoucí energetické zásobování země stačit. Od roku 1954 se konkrétně uvažovalo o možnosti zásobovat domácími zásobami uranu jaderné elektrárny. Za tímto účelem byl na začátku roku 1955 navázán kontakt se Sovětským svazem za účelem navázání spolupráce v oblasti jaderné energetiky.
A
[editovat | editovat zdroj]Původně bylo plánováno vybudovat dva reaktory, z nichž se realizace dočkal pouze jeden. Elektrárna A se měla skládat z reaktorů A1 a A2.
A1
[editovat | editovat zdroj]První těžkovodní reaktor chlazený oxidem uhličitým (označovaný jako A1) typu KS-150 byl budován od srpna 1958 a byl uveden do komerčního provozu v prosinci 1972. Její jaderný reaktor s označením KS-150 byl vyprojektovaný v SSSR a Československu. Nádobu reaktoru a vnitřní komponenty aktivní zóny, kromě palivových elementů, vyrobil závod Škoda v Plzni. Koncepce reaktoru měla ověřit možnost používat jako palivo neobohacený (přírodní) uran. Palivo bylo v reaktoru umístěno v 148 kanálech, přičemž konstrukce reaktoru umožňovala výměnu paliva za provozu pomocí zavážecího stroje. V reaktoru bylo také umístěno 40 regulačních tyčí. Palivové elementy byly vyrobeny z kovového uranu a opatřeny pseudoslitinou hořčíku a berylia. Aktivní zóna měla průměr 3,56 m a výšku 4,0 m. Bylo v ní umístěno 24,6 t přírodního uranu. Celý reaktor byl pak 20,1 m vysoký a měl průměr 5,1 m. Tloušťka stěny byla od 150 mm do 600 mm.[zdroj?]
Jako moderátor sloužila těžká voda, které bylo v reaktoru 57,2 tun, a reaktor byl chlazen oxidem uhličitým. Chladivo vstupovalo do reaktoru pod tlakem 6,5 MPa a teplotě 112 °C, na výstupu mělo 5,5 MPa a teplotu 426 °C. Reaktorem protékalo 1576 kg/s chladicího plynu.[zdroj?]
Projektovaný tepelný výkon elektrárny byl 560 MW, hrubý elektrický výkon 144 MW, čistý 93 MW.[1] Pro výrobu elektrické energie sloužily 3 elektrické generátory, každý s maximálním výkonem 50 MW.
Havárie
[editovat | editovat zdroj]V průběhu spuštění a provozu elektrárny A1 docházelo k četným poruchám (jednalo se o první jadernou elektrárnu v Československu), přičemž došlo ke dvěma skutečně závažným haváriím. K první došlo v roce 1976, kdy čerstvý palivový článek nedosedl v aktivní zóně – nebyl správně zajištěn a tlakem plynu došlo k jeho vystřelení ven z reaktoru do prostoru reaktorového sálu (dva mrtví mimo prostor reaktoru, udušení uniklým oxidem uhličitým). K nejzávažnější havárii pak došlo 22. února 1977. Byla hodnocena stupněm 4. V důsledku této havárie bylo rozhodnuto o odstavení elektrárny A-1 z provozu.[2] Došlo k částečnému roztavení aktivní zóny a vzhledem k náročnosti opravy byl blok v roce 1977 vyřazen z provozu a nyní probíhá jeho postupná likvidace.[zdroj?]
Likvidace elektrárny
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1979 probíhá postupná likvidace elektrárny EBO A1. Veškeré jaderné palivo bylo na základě mezistátní dohody odvezeno do Ruské federace. V současnosti představují největší riziko nádrže s radioaktivními kaly a pevné radioaktivní odpady.[zdroj?]
A2
[editovat | editovat zdroj]V roce 1965 podnik Energoprojekt Praha oznámil, že začal plánovat druhou jadernou elektrárnu o výkonu 400 MW.[3] Mělo se opět jednat o plynem chlazený těžkovodní reaktor na přírodní uran, který měl být zvětšenou variantou reaktoru A1. Cílem bylo zahájit výstavbu již v roce 1968.[3] Do roku 1966 byly provedeny přípravné práce na výstavbu.[4] Na konci 60. let však bylo zřejmé, že konkurence ze strany sovětského VVER-440 je příliš silná, jelikož VVER-440 měl vyšší účinnost, byl hospodárnější a měl lepší technologické parametry (porovnání proběhlo s blokem Novovoroněž 3). Po roce 1970 byl vývoj reaktoru opuštěn na základě nové dohody o výstavbě reaktorů VVER-440/230.[5]
V1
[editovat | editovat zdroj]Další dva reaktory typu VVER-440/230 se označují souhrnně jako elektrárna V1. Jejich výstavba začala v srpnu 1972 a do komerčního provozu byly uvedeny v letech 1980 a 1981. První z nich byl odstaven 31. prosince 2006 a druhý 31. prosince 2008, jako jedna z podmínek vstupu Slovenska do Evropské unie.[6] Na počátku roku 2009 však vláda odsouhlasila jeho opětovné dočasné spuštění v souvislosti se zastavením dodávek zemního plynu z Ruska, ale Evropská komise varovala, že obnovením provozu bloku V1 by Slovensko porušilo evropské právo.[7][8]
Oba dva bloky byly několikrát náročně modernizovány a upraveny tak, aby odpovídaly bezpečnostním normám. Rekonstrukční práce probíhaly až do roku 2000, kdy byly završeny tzv. Malou rekonstrukcí. Při ní došlo i k vyžíhání tlakových nádob reaktorů, aby bylo částečně odstraněno jejich radiační zkřehnutí.[9]
Po definitivním odstavení druhého bloku V1 muselo Slovensko několik let dovážet energii, do doby, než byla dostavěna elektrárna v Mochovcích.[10]
Na začátku roku 2012 začala společnost Javys (Jaderná vyřazovací společnost) připravovat demolici některých objektů elektrárny. Jedná se především o chladicí věže a ostatní nejaderné zázemí. Likvidace je naplánována ve dvou etapách a potrvá až do roku 2025, cena se bude pohybovat kolem 1,1 miliardy eur.[11]
V2
[editovat | editovat zdroj]Dva reaktory typu VVER-440/213 se označují jako V2 a začaly se stavět v roce 1976. Do komerčního provozu byly uvedeny v roce 1985. Počítá se s životností minimálně 60 let, neboť oba bloky jsou průběžně modernizovány.[12]
V roce 2006 nový Italský vlastník Enel SpA rozhodl o postupném zvyšování výkonu jednotlivých bloků. Nynější hrubý výkon bloků činí 500 MW každý.[13]
V3
[editovat | editovat zdroj]Původní plán na vybudování elektrárny s označením V3 vznikl v 80. letech 20. století. Tehdy se uvažovalo nad výstavbou dvou tlakovodních reaktorů VVER-1000/320, stejných, jako provozuje JETE. Projekt však po roce 1989 zanikl.[14][15]
Oživení plánu
[editovat | editovat zdroj]Plány na výstavbu 5. bloku označovaného jako V3 byly představeny v dubnu 2008. Výstavba měla začít v roce 2014, ale v roce 2013 ztratil ČEZ zájem o projekt.[16] V únoru 2023 ČEZ prohlásil, že má zájem o oprášení projektu. Slovenský podnik JESS, ve kterém má ČEZ 49% podíl v reakci na to podala ke slovenskému Úradu jadrového dozoru žádost o vydání povolení na umístění jaderného zařízení o výkonu až 1000 až 1700 megawattů jako náhradu za V1 a postupem času i V2.[17]
Informace o reaktorech
[editovat | editovat zdroj]Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení
výstavby |
Připojení k síti | Uvedení do provozu | Uzavření | |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Čistý | Hrubý | ||||||
Jaslovské Bohunice - A1[1] | KS-150 | 93 MW | 143 MW | 1. 8. 1958 | 25. 12. 1972 | 25. 12. 1972 | 17. 5. 1979 |
Jaslovské Bohunice-1 (V1)[18] | VVER-440/230 | 408 MW | 440 MW | 24. 4. 1972 | 17. 12. 1978 | 1. 4. 1980 | 31. 12. 2006 |
Jaslovské Bohunice-2 (V1)[19] | VVER-440/230 | 408 MW | 440 MW | 24. 4. 1972 | 26. 3. 1980 | 1. 1. 1981 | 31. 12. 2008 |
Jaslovské Bohunice-3 (V2)[13] | VVER-440/213 | 468 MW | 500 MW | 1. 12. 1976 | 20. 8. 1984 | 14. 2. 1985 | 2045 |
Jaslovské Bohunice-4 (V2)[20] | VVER-440/213 | 468 MW | 500 MW | 1. 12. 1976 | 9. 8. 1985 | 18. 12. 1985 | 2045 |
Jaslovské Bohunice-5 (V3) | 1000–1700 MW[17] | 2039[17] |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online.
- ↑ VALENTA, Petr. Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice [online]. proatom.luksoft.cz, 2007-02-04 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online.
- ↑ a b Kerntechnische Gesellschaft. 10. vyd. Bonn, Německo: Handelsblatt, 1965. S. 395.
- ↑ United States. Bureau of Mines, Geological Survey (U.S.): Minerals Yearbook. 3. vyd. Spojené státy: [s.n.], 1966. S. 983.
- ↑ Kerntechnische Gesellschaft. 15. vyd. Bonn, Německo: Handelsblatt, červenec 1970. S. 303.
- ↑ Druhý blok jadrovej elektrárne V1 v Bohuniciach odstavili. SME [online]. 2008-12-31 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online.
- ↑ KOPP, Milan; HOUSKA, Ondřej. Evropská komise je proti obnovení provozu Jaslovských Bohunic. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2009-01-11 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online.
- ↑ Slovensko kvůli plynové krizi zprovozní odstavený reaktor. iDNES.cz [online]. 2009-01-10 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online.
- ↑ I srdce jaderné elektrárny lze omladit | MM Průmyslové spektrum. www.mmspektrum.com [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online.
- ↑ Slovensko odstaví část Jaslovských Bohunic - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online.
- ↑ Slováci připravují demolici jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice. Atominfo.cz [online]. 2012-02-19 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online.
- ↑ INFO@SABRE.CZ, Sabre, www sabre cz, e-mail:. Škoda Power zmodernizuje elektrárnu v Jaslovských Bohunicích | Technický týdeník. www.technickytydenik.cz. Dostupné online [cit. 2023-12-24].
- ↑ a b PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online.
- ↑ Benutzer:TZV/Spielwiese 4 – Nucleopedia. de.nucleopedia.org [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online.
- ↑ VLACH, Josef. Příručka pro lektorský sbor ČSKAE II.: Využití tepla z jaderných zdrojů. Praha: Ústav jaderných informací, 1990. 61 s. Dostupné online. ISBN 80-7073-011-0. S. 55.
- ↑ Rosatom ponders participation in Slovak project - World Nuclear News. www.world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2023-02-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c TRAMBA, David. ČEZ chce stavět jaderné bloky ve velkém, a to nejen na českém území. Oprášil také projekt na Slovensku. Ekonomický deník. 2023-02-17. Dostupné online [cit. 2023-02-21].
- ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online.
- ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online.
- ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice na Wikimedia Commons
- Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice
- Atómové elektrárne Bohunice V2 – informace na webu Slovenské elektrárne, a.s. (slovensky)