iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.
iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.



Link to original content: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ferdinand_II._Medicejský
Ferdinand II. Medicejský – Wikipedie Přeskočit na obsah

Ferdinand II. Medicejský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ferdinand II. Medicejský
velkovévoda toskánský
Portrét
Ferdinand II. na portrétu Justa Sustermanse
Doba vlády16211670
Narození14. července 1610
Florencie
Úmrtí23. května 1670
Florencie
Pohřbenbazilika San Lorenzo ve Florencii
PředchůdceCosimo II. Medicejský
NástupceCosimo III. Medicejský
ManželkaVittoria Della Rovere
PotomciCosimo III. (1642–1723)
Francesco Maria (1660–1711)
RodMedicejští
OtecCosimo II. Medicejský
MatkaMarie Magdalena Habsburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand II. Medicejský (14. července 1610, Florencie23. května 1670, Florencie) byl v letech 1621–1670 toskánský velkovévoda.

Narodil se jako nejstarší syn (druhé dítě), velkovévody Toskánska, Cosima II. Medicejského a jeho manželky velkovévodkyně Marie Magdaleny. Nastoupil na trůn po smrti svého otce 28. února roku 1621. Do roku 1628 vládly za Ferdinanda jako regentky jeho matka a babička velkovévodkyně toskánská Kristina Lotrinská. Dne 26. září roku 1633, si Ferdinand vzal Vittorii della Rovere.

Se svou ženou Vittorií měl dvě děti, které přežily do dospělosti; Cosima v roce 1642 a Francesca Mariu de' Medici v roce 1660.[1] Francesco byl plodem krátkého usmíření. Po narození Cosima se tito dva odcizili; Vittoria přistihla Ferdinanda v posteli s pážetem, hrabětem Brutem della Molera. Ferdinandovy sexuální preference se týkaly převážně mužů. Mezi jeho milence mohl patřit vědec a Ferdinandův osobní lékař Francesco Redi.[2]

Na trůn po jeho smrti nastoupil jeho syn Cosimo III. Medicejský.

Jiný portrét Ferdinanda II. Medicejského od Justa Sustermanse.

Zpočátku zůstala jeho vláda pod vlivem jeho matky a babičky. Postupně se stala samostatnější a jeho významným počinem bylo snížení nákladů na velkovévodský dvůr. Různými opatřeními se snažil zabránit rozšíření morové epidemie, která postihla Toskánsko v roce 1630 a která i přesto zahubila 10 % tehdejšího obyvatelstva. Tyto činy mu přinesly velkou oblibu i proto, že spolu se svými bratry poskytoval osobní půjčky obyvatelstvu. Soulad s jeho bratry je jedním z hlavních příznaků jeho vlády. V zahraniční politice se příliš neangažoval až do roku 1643, kdy vstoupil do neúspěšné války o hrabství Castro, která měla zabránit rozšiřování papežských států. Ferdinand Toskánsko mírně rozšířil tím, že skoupil dědictví dvou malých sousedních hrabství (1633 – Santa Fiora, 1649 – Pontremoli). Za jeho vlády se projevily první známky úpadku toskánské ekonomiky především v důsledku moru a nákladů během války o Castro.[3]

Byt též členem společnosti Accademia del Cimento, kterou založil jeho bratr Leopold.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Ludvík Medicejský
 
 
Cosimo I. Medicejský
 
 
 
 
 
 
Marie Salviati
 
 
Ferdinand I. Medicejský
 
 
 
 
 
 
Pedro Álvarez Toledský
 
 
Eleonora Toledská
 
 
 
 
 
 
María Osorio
 
 
Cosimo II. Medicejský
 
 
 
 
 
 
František I. Lotrinský
 
 
Karel III. Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Kristina Dánská
 
 
Kristina Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Jindřich II. Francouzský
 
 
Claude Francouzská
 
 
 
 
 
 
Kateřina Medicejská
 
'Ferdinand II. Medicejský'
 
 
 
 
 
Filip I. Sličný
 
 
Ferdinand I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Jana I. Kastilská
 
 
Karel II. Štýrský
 
 
 
 
 
 
Vladislav Jagellonský
 
 
Anna Jagellonská
 
 
 
 
 
 
Anna z Foix
 
 
Marie Magdalena Habsburská
 
 
 
 
 
 
Vilém IV. Bavorský
 
 
Albrecht V. Bavorský
 
 
 
 
 
 
Jakobea z Badenu
 
 
Marie Anna Bavorská
 
 
 
 
 
 
Ferdinand I. Habsburský
 
 
Anna Habsburská
 
 
 
 
 
 
Anna Jagellonská
 
  1. http://genealogy.euweb.cz/italy/medici3.html#Fe2
  2. Storia gay - L'omosessualtà presso la famiglia de' Medici. www.giovannidallorto.com [online]. [cit. 2023-05-15]. Dostupné online. 
  3. DIAZ, Furio; COPPINI, Romano Paolo. Il Granducato di Toscana. [s.l.]: UTET, 1976. S. 367. (italsky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]