iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.
iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.



Link to original content: http://cs.wikipedia.org/wiki/Edvard_Ravnikar
Edvard Ravnikar – Wikipedie Přeskočit na obsah

Edvard Ravnikar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. Ing. Edvard Ravnikar
Edvard Ravnikar (1961)
Edvard Ravnikar (1961)
Narození1. prosince 1907
Rakousko-Uhersko Novo mesto, Rakousko-Uhersko (dnes Slovinsko)
Úmrtí23. srpna 1993 (ve věku 85 let)
Lublaň SlovinskoSlovinsko Slovinsko
Národnostslovinská
Alma materUniverzita v Lublani
Novo Mesto Grammar School
Povoláníarchitekt
Významná dílaNáměstí republiky
Prešerenovo náměstí
OceněníPrešerenova cena
Župančič Award
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edvard Ravnikar (4. prosince 1907, Novo mesto – 23. srpna 1993, Lublaň[1]) byl slovinský architekt, esejista a kritik.[2]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Novém mestě. Architekturu studoval ve Vídni a Lublani.[3] Studium dokončil v roce 1935. Byl žákem architekta Jože Plečnika.[2] S ním spolupracoval na přípravě plánů pro budovu Národní a univerzitní knihovny v Lublani.[4] Od práce na budově knihovny odjel Ravnikar do Paříže, kde v roce 1939 pět měsíců působil u Le Corbusiera, v jehož ateliéru byli Plečnikovi žáci vítání, neboť si u Plečnika vypěstovali mimořádně kvalitní kresbu.[3][4] K Le Corbusierovi v té době odešlo s Ravnikarem dalších šest architektů, kteří měli zájem o moderní trendy, zatímco Plečnik prosazoval tradiční pojetí architektury.[5] V Le Corbusierově ateliéru se podílel na přípravě plánů pro Alžír, v jehož přístavní čtvrti navrhoval Le Corbusier mrakodrap.[5][6]

V roce 1941 vytvořil znak Osvobozenecké fronty, když zkombinoval trojvrší Triglavu s pěticípou hvězdou.[4] Ravnikar se patrně nechal při tvorbě emblému inspirovat motivem z mariánského sloupu z roku 1934, jehož autorem je Plečnik.[7][8] Mariánský sloup sice v zásadě vyobrazuje jugoslávský znak, ale namísto oficiální slovinské části tehdejší znaku království vyobrazuje Triglav s nad ním umístěnou šesticípou hvězdou, která upomínala na rod Celjských.[7] Ravnikarova pěticípá hvězda již místo šlechtického rodu symbolizovala vrůstající vliv komunistů.[4]

Po skončení druhé světové války patřil ke skupině mladých architektů, kteří se díky politickým kontaktům dostali do vedení lublaňské fakulty architektury.[5] V letech 1946 až 1980 byl profesorem architektury na Fakultě architektury Univerzity v Lublani.[3] V roce 1947 publikoval stať k rozvoji slovinského hlavního města.[9] Byl autorem regulačního plánu výstavby Nové Gorice, jejíž základní kámen byl položen 13. června 1948.[10] Nova Gorica však nikdy nebyla vybudována v podobě, jakou Ravnikar původně navrhoval.[5] Byl také členem kolektivu, který připravoval projekt výstavby Nového Bělehradu.[5]

V roce 1951 založil časopis Arhitekt.[11] Ze stejného roku pochází první Ravnikarova vlastní realizace – budova Galerie moderního umění (Moderna galerija) v Lublani – v níž se promítá vliv Plečnika.[12] Jeho nejvýznamnějším lublaňským projektem je regulační plán zástavby náměstí Republiky.[5] Dominantou náměstí jsou dvě trojúhelníkové věže dokončené v roce 1976. V původním návrhu měly být budovy vyšší. Budovy byly sídlem Ljubljanské banky a Iskry.[13] Výstavba v prostoru byla zakončena v roce 1983, kdy bylo postaveno Kulturní a kongresové centrum Ivana Cankara (Cankarjev dom), největší budova svého druhu ve Slovinsku.[1][14]

Ravnikar také propagoval skandinávskou architekturu.[15] Z roku 1955 pochází projekt na přístavbu místního úřadu v Kranji, který je silně ovlivněn projektem finského architekta Alvara Aalta z roku 1952.[11]

V době pražského jara a obnovení styků mezi československými a jugoslávskými architekty navštívil Ravnikar Prahu a při této příležitosti publikoval článek v časopise Československý architekt.[16] Od 7. února 1969 byl mimořádným členem Slovinské akademie věd a umění, řádným členem byl od 29. března 1979.[17]

Ravnikar ovlivnil generace slovinských architektů a jeho vliv je patrný na mnoha stavbách po celém Slovinsku.[2] Zemřel ve věku 85 let v Lublani.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Odborná exkurze – Slovinsko, Chorvatsko 2008 [pdf]. Brno: Fakulta architektury VUT, 2008 [cit. 2010-07-21]. S. 99. Dostupné online. pořízeném dne 2016-03-04. 
  2. ↑ a b c ZNIDARSIC, Rok; VODOPIVEC, Ales. Edvard Ravnikar: Architect and Teacher [online]. C2010 [cit. 2010-07-21]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  3. ↑ a b c CURK, Jožica. Edvard Ravnikar (4. december 1907 – 23. avgust 1993). S. 7. Korak [pdf]. [cit. 2010-07-21]. S. 7. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-21. ISSN 1580-3880. (slovinsky) 
  4. ↑ a b c d BUTINA-WATSON, Georgia; BENTLEY, Ian. Identity by Design. Oxford: Architectural Press, 2007. Dostupné online.. ISBN 978-0-7506-4767-0. S. 63. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f Edvard Ravnikar [online]. 2008-12-04 [cit. 2010-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-03. (slovinsky) 
  6. ↑ COHEN, Jean-Louis. Le Corbusier. Slovart: Praha, 2005. ISBN 80-7209-669-9. S. 93. 
  7. ↑ a b ŠAVER, Boštjan. Triglav, sveta gora slovenstva [online]. 2004-07-01 [cit. 2010-07-21]. Dostupné online. (slovinsky) 
  8. ↑ Slovenski simboli: Predstavitev korenine za tabor voditeljev Glej Daleč [doc]. Novo mesto: SKVO Gorjanskih medvedov, 2006 [cit. 2010-07-15]. S. 4–5. Dostupné online. (slovinsky) 
  9. ↑ RAVNIKAR, Edvard. Preteklost in bodočnost Ljubljane. Novi svet. 1947, roč. 2, čís. 3–4, s. 277–287. Dostupné online. (slovinsky) 
  10. ↑ Nova Gorica Tourist Information Center. Brief history [online]. [cit. 2010-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-24. (anglicky) 
  11. ↑ a b KOSELJ, Natasa. Architecture of the 60s in Slovenia [online]. [cit. 2010-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-11-28. (anglicky) 
  12. ↑ Arhitekturni vodnik. Edvard Ravnikar: Moderna galerija [online]. C2010 [cit. 2010-07-21]. Dostupné online. (slovinsky) 
  13. ↑ Arhitekturni vodnik. Edvard Ravnikar: Stolpnici B in C [online]. C2010 [cit. 2010-07-21]. Dostupné online. (slovinsky) 
  14. ↑ Arhitekturni vodnik. Edvard Ravnikar: Cankarjev dom [online]. C2010 [cit. 2010-07-21]. Dostupné online. (slovinsky) 
  15. ↑ KRAČIČ, Peter. Finland and Slovenia - Cultural Ties. Slovenia News [online]. 2003-04-23 [cit. 2010-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-22. ISSN 1581-4866. (anglicky) 
  16. ↑ ŠLAPETA, Vladimír. Architektonická vzájemnost se Slovinskem [online]. 2006-12-18 [cit. 2010-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-07. 
  17. ↑ Slovenska akademija znanosti in umetnosti. Umrli člani SAZU [online]. [2010] [cit. 2010-07-21]. Dostupné online. (slovinsky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Edvard_Ravnikar&oldid=22053278“