Donald Tusk

Donald Tusk
Donald Tusk
	Donald Tusk (2022)
2. předseda Evropské rady
	Ve funkci:; 1. prosince 2014 – 30. listopadu 2019
Předchůdce	Herman Van Rompuy
Nástupce	Charles Michel
14. a 18. předseda vlády Polska
Úřadující
	Ve funkci od:; 13. prosince 2023
Prezident	Andrzej Duda
Vicepremiér	Władysław Kosiniak-Kamysz; Krzysztof Gawkowski
Předchůdce	Mateusz Morawiecki
	Ve funkci:; 16. listopadu 2007 – 22. září 2014
Prezident	Lech Kaczyński; Bronisław Komorowski
Předchůdce	Jarosław Kaczyński
Nástupkyně	Ewa Kopaczová
2. a 6. předseda Občanské platformy
Úřadující
	Ve funkci od:; 3. července 2021
Předchůdce	Borys Budka
	Ve funkci:; 1. června 2003 – 8. listopadu 2014
Předchůdce	Maciej Płażyński
Nástupkyně	Ewa Kopaczová
Stranická příslušnost
Členství	KLD (1990–1994); UW (1994–2001); PO (od 2001)
Rodné jméno	Donald Franciszek Tusk
Narození	22. dubna 1957 (67 let); Gdaňsk; Polsko
Národnost	Kašubové
Choť	Małgorzata Tusková
Rodiče	Donald Tusk a Ewa Tusk
Děti	Michał ; Katarzyna
Příbuzní	Józef Tusk (děd); Bronisław Tusk (strýc); Mikołaj Tusk (vnuk)
Sídlo	Sopoty (od 1992)
Alma mater	Univerzita v Gdaňsku
Profese	politik, historik a hlavní představitel exekutivní moci
Náboženství	římský katolík
Ocenění	Nagroda Kisiela (2002); Wprost Person of the Year (2008); velkokříž Řádu peruánského slunce (2008); Cena Karla Velikého (2010); Wprost Person of the Year (2011); … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Donald Tusk
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Donald Franciszek Tusk (* 22. dubna 1957 Gdaňsk) je polský politik kašubské národnosti, od prosince 2023 předseda vlády Polska. Představuje nejdéle sloužícího premiéra třetí republiky, když první a druhý kabinet vedl již v období 2007 až 2014. Mezi roky 2014 až 2019 byl předsedou Evropské rady. V červenci 2021 se podruhé stal předsedou Občanské platformy, v jejímž čele stál již mezi lety 2003 až 2014.^[1]

Životopis

Rodina

Tusk se narodil v Gdaňsku v katolické rodině, která patřila k národnostní menšině Kašubů. Otec Donald Tusk (1930–1972) byl truhlář a matka Ewa Tusková (rozená Dawidowská, 1934–2009) pracovala jako zdravotní sestra. Jeho dědeček Józef Tusk (1907–1987) byl námořník, železniční úředník a houslař. 19. března 1940 byl uvězněn v koncentračním táboře Neuengamme u Hamburku. V srpnu 1942 byl propuštěn a 2. srpna 1944 jako občan Třetí říše povolán do Wehrmachtu. Nejdříve byl nasazen v Kuronsku a později budoval zákopy v Dánsku. Později přešel na stranu Spojenců, aby mohl bojovat v polské západní armádě. Minulost Józefa Tuska byla negativně použita proti Donaldu Tuskovi při prezidentské kampani v roce 2005. Dědeček z matčiny strany Franciszek Dawidowski zase pracoval při budování Hitlerova Vlčího doupěte, kde utrpěl zranění, při kterém přišel o oko.

Dětství a studia

Jméno Donald získal po otci a ten tak byl pojmenován podle přítele své matky, kterého poznala ve Skotsku. V rozhovoru pro izraelský deník Haarec popsal postavení kašubské menšiny jako skupiny obyvatel, která byla neustále v podezření jak u nacistů, tak u komunistů z neloajality. Sám se však o svých kašubských kořenech dozvěděl až během studií historie. Dům rodičů stál v těsné blízkosti gdaňských loděnic. Mohl tak sledovat, jak státní moc zasahuje proti loděnickým dělníkům.^[2] V roce 1976 maturoval na gdaňské střední škole Mikuláše Koperníka. Během studií se v roce 1978 oženil s Małgorzatou Sochackou. Roku 1980 ukončil studium historie na gdaňské univerzitě po obhajobě diplomové práce na téma Józef Piłsudski. Na univerzitě pomáhal zakládat studentský výbor Solidarity a později místní nezávislé sdružení studentů. Začal pracovat jako novinář, spolupracoval s nezávislými odbory a s kašubským aktivistou, spisovatelem a novinářem Lechem Bądkowskim (1920–1984). Tusk měl zakázáno být zaměstnán ve státních firmách. Do novin pak přispíval pod pseudonymem Anna Barycz. Napsal první kašubský slovník pro děti a také několik knih o historii Gdaňsku. S přáteli založil firmu Swietlik na natírání továrních komínů, kde pracoval 7 let.

Vstup do politiky

Spoluzakládal středově konzervativní, liberálně katolickou politickou stranu Liberálně demokratický kongres (Kongres Liberalno-Demokratyczny), která měla kořeny v polské Solidaritě. V roce 1990 se stal předsedou této strany. Prosazoval tržní hospodářství, decentralizaci a evropskou integraci. Se sloganem Ani vlevo, ani vpravo - pouze rovnou do Evropy získala jeho strana 8 % hlasů ve volbách v roce 1991 a Tusk usedl v polském Sejmu. Při volbách v roce 1993 se strana nedostala do Sejmu. V březnu 1994 se sloučila s Demokratickou unií (Unia Demokratyczna) v Unii Svobody (Unia Wolności). Tusk se stal místopředsedou strany a při volbách v roce 1997 byl opět zvolen do Sejmu, kde působil jako náměstek předsedy senátu. V roce 2001 se Unie Svobody sloučila se stranou Akcja Wyborcza Solidarność pod novým názvem Občanská platforma. Po volbách ve stejném roce se stala největší opoziční silou a Tusk byl zvolen místopředsedou Sejmu a v roce 2003 i předsedou strany. V roce 2005 kandidoval v prezidentských volbách, ve kterých nakonec zvítězil Lech Kaczyński ze strany Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość).^[3]

Premiér v letech 2007–2014

V roce 2007 Občanská platforma zvítězila ve volbách a prezident Lech Kaczyński pověřil Tuska sestavením vlády. Ten se v listopadu stal 14. premiérem třetí Polské republiky. Vítězství strana zopakovala i při parlamentních volbách roku 2011. V roce 2014 byl nejdéle sloužícím polským premiérem od roku 1989. V květnu 2010 byl v Cáchách oceněn Cenou Karla Velikého.

Předseda Evropské rady

Na summitu Evropské unie (EU) 30. srpna 2014 byl Donald Tusk jmenován předsedou Evropské rady. 9. září 2014 podal i s celou tehdejší polskou vládou demisi. Od 1. prosince 2014 se tak po Hermanu Van Rompuy stal novým tzv. evropským prezidentem. V březnu 2017 byl v této funkci Evropskou radou na dalšího 2,5 roku přes odpor vlády Beaty Szydłové potvrzen.^[4]

V listopadu 2017 přirovnal Tusk Polsko pod vládou strany Právo a spravedlnost (PiS) k „putinovskému Rusku“. Polská premiérka Beata Szydłová na to reagovala slovy: „Donald Tusk jako předseda Evropské rady pro Polsko nic neudělal. Dnes zneužívá svůj post k útoku na polskou vládu, čímž útočí na Polsko.”^[5]

Na zasedání Evropské rady v Bruselu dne 14. prosince 2017 vzbudil Tusk pozornost svým nekonformním postojem k otázce uprchlických kvót. Prohlásil, že politika kvót, kterou prosazuje Evropská komise zvláště vůči zemím Visegrádu, je neúčinná a rozděluje Evropskou unii. Za toto vyjádření byl Tusk některými evropskými politiky tvrdě kritizován.

Předseda Občanské platformy

Od roku 2021 předsedá opoziční straně Občanská platforma. V červnu 2023 strana v čele s Tuskem zorganizovala protivládní demonstraci v souvislosti s protiruským zákonem, který by dle kritiků polské vládě umožňoval umlčovat představitele polské opozice. Demonstrace se účastnilo přibližně 300 tisíc lidí, čímž se stala největší od pádu komunistického režimu v roce 1989. Sám Tusk uvedl, že je za svobodné Polsko ochoten "položit život".^[6]

Třetí vláda Donalda Tuska

Poslanci Sejmu 12. prosince 2023 vyslovili důvěru vláda Donalda Tuska, kterou podpořila koalice tvořená Občanskou koalicí, Třetí cestou a Novou levicí poměrem 248 poslanců ze 449 hlasujících. Následně 13. prosince ministři nové vlády složili přísahu do rukou polského prezidenta Andrzeje Dudy.^[7]^[8]

Osobní život

V roce 1978 se Donald Tusk oženil s Małgorzatou Sochackou. Manželé mají bydliště v Sopotech. Tuskova manželka vystudovala také historii. Syn Michał (* 1982) pracoval v deníku Gazeta Wyborcza, později na gdaňském letišti v marketingovém oddělení.^[9] Dcera Katarzyna (* 1987) působí v zábavních pořadech televize Polsat. Mezi Tuskovy koníčky patří fotbal.^[10]^[11]

Vyznamenání

velkokříž Řádu peruánského slunce – Peru, 2008^[12]^[13]
velkokříž Norského královského řádu za zásluhy – Norsko, 2012^[14]
Prezidentský řád znamenitosti – Gruzie, 2013^[15]
Řád kříže země Panny Marie I. třídy – Estonsko, 14. března 2014^[16]
Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy – Ukrajina, 11. května 2019 – za výrazný osobní přínos k posílení mezinárodní jednoty a solidarity s Ukrajinou na podporu nezávislosti a územní celistvosti, za prohlubování vztahů mezi Ukrajinou a Evropskou unií^[17]^[18]

Odkazy

Reference

↑ Expremiér Tusk se vrací do polské politiky, stal se šéfem opoziční strany. Deník N [online]. 2021-07-03. Dostupné online.
↑ MOCEK, Michal. Donald Tusk. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2014-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-02.
↑ BĚLKA, Michal; ČTK. Evropským „prezidentem“ bude Donald Tusk, funkce se ujme v prosinci. iDnes.cz [online]. 2014-08-30 [cit. 2014-08-31]. Dostupné online.
↑ KANTER, James, Donald Tusk Gets 2nd Term as President of European Council, The New York Times, https://www.nytimes.com/2017/03/09/world/europe/donald-tusk-european-council-eu.html, 9. března 2017 (anglicky).
↑ "Polsko je jako putinovské Rusko, kritizoval poměry Tusk". Novinky. 19. listopadu 2017.
↑ „Nechceme autoritářské Polsko.“ Na demonstraci ve Varšavě se sešli přívrženci opozice. ČT24 [online]. 2023-06-04 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online.
↑ KOHOUTOVÁ, Magdalena. Nová polská vláda vedená Tuskem získala důvěru. ČT24 [online]. Česká televize, 2023-12-12 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online.
↑ ČTK. Polsko má novou vládu. Tusk a jeho ministři složili přísahu prezidentu Dudovi. irozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2023-12-13 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online.
↑ Kim jest Michał Tusk - "normalny koleś", ojciec, mąż czy "debil"?. Onet Wiadomości [online]. 2012-08-14 [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (polsky)
↑ Donald Tusk [online]. 22 October 2007 [cit. 2017-03-10]. Dostupné online.
↑ Jak premier Tusk kiwa kolegów, 2. srpna 2008
↑ PERÚ, Empresa Peruana de Servicios Editoriales S. A. EDITORA. Perú y Polonia inician una nueva etapa en sus relaciones, afirma presidente García (ampliación). andina.pe [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (španělsky)
↑ Donald Tusk został „Słońcem Peru”. www.rmf24.pl [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (polsky)
↑ Archivovaná kopie. www.kongehuset.no [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-11.
↑ State Awards Issued by Georgian Presidents in 2003–2015 Dostupné online (anglicky)
↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online.
↑ Poroshenko presents awards to Tusk and Juncker. www.ukrinform.net [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑ УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №212/2019. Офіційне інтернет-представництво Президента України [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (ua)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Donald Tusk na Wikimedia Commons
Osoba Donald Tusk ve Wikicitátech
Galerie Donald Tusk na Wikimedia Commons

[1] Expremiér Tusk se vrací do polské politiky, stal se šéfem opoziční strany. Deník N [online]. 2021-07-03. Dostupné online.

[2] MOCEK, Michal. Donald Tusk. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2014-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-02.

[3] BĚLKA, Michal; ČTK. Evropským „prezidentem“ bude Donald Tusk, funkce se ujme v prosinci. iDnes.cz [online]. 2014-08-30 [cit. 2014-08-31]. Dostupné online.

[4] KANTER, James, Donald Tusk Gets 2nd Term as President of European Council, The New York Times, https://www.nytimes.com/2017/03/09/world/europe/donald-tusk-european-council-eu.html, 9. března 2017 (anglicky).

[5] "Polsko je jako putinovské Rusko, kritizoval poměry Tusk". Novinky. 19. listopadu 2017.

[6] „Nechceme autoritářské Polsko.“ Na demonstraci ve Varšavě se sešli přívrženci opozice. ČT24 [online]. 2023-06-04 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online.

[7] KOHOUTOVÁ, Magdalena. Nová polská vláda vedená Tuskem získala důvěru. ČT24 [online]. Česká televize, 2023-12-12 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online.

[8] ČTK. Polsko má novou vládu. Tusk a jeho ministři složili přísahu prezidentu Dudovi. irozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2023-12-13 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online.

[9] Kim jest Michał Tusk - "normalny koleś", ojciec, mąż czy "debil"?. Onet Wiadomości [online]. 2012-08-14 [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (polsky)

[guardian_profile-10] Donald Tusk [online]. 22 October 2007 [cit. 2017-03-10]. Dostupné online.

[11] Jak premier Tusk kiwa kolegów, 2. srpna 2008

[12] PERÚ, Empresa Peruana de Servicios Editoriales S. A. EDITORA. Perú y Polonia inician una nueva etapa en sus relaciones, afirma presidente García (ampliación). andina.pe [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (španělsky)

[13] Donald Tusk został „Słońcem Peru”. www.rmf24.pl [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (polsky)

[14] Archivovaná kopie. www.kongehuset.no [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-11.

[15] State Awards Issued by Georgian Presidents in 2003–2015 Dostupné online (anglicky)

[16] Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online.

[17] Poroshenko presents awards to Tusk and Juncker. www.ukrinform.net [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (anglicky)

[18] УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №212/2019. Офіційне інтернет-представництво Президента України [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (ua)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

Evropská rada

Charles Michel (předseda rady) • Ursula von der Leyenová (předsedkyně komise)

Alexander De Croo (Belgie) • Dimitar Glavčev (Bulharsko) • Petr Fiala (Česko) • Mette Frederiksenová (Dánsko) • Kristen Michal (Estonsko) • Petteri Orpo (Finsko) • Emmanuel Macron (Francie) • Andrej Plenković (Chorvatsko) • Simon Harris (Irsko) • Giorgia Meloniová (Itálie) • Níkos Christodúlídés (Kypr) • Gitanas Nausėda (Litva) • Evika Siliňová (Lotyšsko) • Luc Frieden (Lucembursko) • Viktor Orbán (Maďarsko) • Robert Abela (Malta) • Olaf Scholz (Německo) • Dick Schoof (Nizozemsko) • Donald Tusk (Polsko) • Luís Montenegro (Portugalsko) • Karl Nehammer (Rakousko) • Klaus Iohannis (Rumunsko) • Kyriakos Mitsotakis (Řecko) • Robert Fico (Slovensko) • Robert Golob (Slovinsko) • Pedro Sánchez (Španělsko) • Ulf Kristersson (Švédsko)		Znak Evropské rady

Premiéři Polska

Polské království (1916–1918)	Jan Kucharzewski (1917–1918) • Antoni Ponikowski (1918) • Jan Kanty Steczkowski (1918) • Jan Kucharzewski (1918) • Józef Świeżyński (1918) • Władysław Wróblewski (1918)

Polská lidová republika (1918)	Ignacy Daszyński (1918)

Druhá Polská republika (1918–1939)	Jędrzej Moraczewski (1918–1919) • Ignacy Jan Paderewski (1919) • Leopold Skulski (1919–1920) • Władysław Grabski (1920) • Wincenty Witos (1920–1921) • Antoni Ponikowski (1921–1922) • Artur Śliwiński (1922) • Julian Nowak (1922) • Władysław Sikorski (1922–1923) • Wincenty Witos (1923) • Władysław Grabski (1923–1925) • Aleksander Skrzyński (1925–1926) • Wincenty Witos (1926) • Kazimierz Bartel (1926) • Józef Piłsudski (1926–1928) • Kazimierz Bartel (1928–1929) • Kazimierz Świtalski (1929) • Kazimierz Bartel (1929–1930) • Walery Sławek (1930) • Józef Piłsudski (1930) • Walery Sławek (1930–1931) • Aleksander Prystor (1931–1933) • Janusz Jędrzejewicz (1933–1934) • Leon Kozłowski (1934–1935) • Walery Sławek (1935) • Marian Zyndram-Kościałkowski (1935–1936) • Felicjan Sławoj Składkowski (1936–1939)

Exilové polské vlády (1939–1990)	Władysław Sikorski (1939–1943) • Stanisław Mikołajczyk (1943–1944) • Tomasz Arciszewski (1944–1947) • Tadeusz Komorowski (1947–1949) • Tadeusz Tomaszewski (1949–1950) • Roman Odzierzyński (1950–1953) • Jerzy Hryniewski (1954) • Stanisław Mackiewicz (1954–1955) • Hugon Hanke (1955) • Antoni Pająk (1955–1965) • Aleksander Zawisza (1965–1970) • Zygmunt Muchniewski (1970–1972) • Alfred Urbański (1972–1976) • Kazimierz Sabbat (1976–1986) • Edward Szczepanik (1986–1990)

Polská lidová republika (1944–1989)	Edward Osóbka-Morawski (1944–1947) • Józef Cyrankiewicz (1947–1952) • Bolesław Bierut (1952–1954) • Józef Cyrankiewicz (1954–1970) • Piotr Jaroszewicz (1970–1980) • Edward Babiuch (1980) • Józef Pińkowski (1980–1981) • Wojciech Jaruzelski (1981–1985) • Zbigniew Messner (1985–1988) • Mieczysław Rakowski (1988–1989) • Czesław Kiszczak (1989) • Tadeusz Mazowiecki (1989)

Třetí Polská republika (od 1989)	Tadeusz Mazowiecki (1989–1991) • Jan Krzysztof Bielecki (1991) • Jan Olszewski (1991–1992) • Waldemar Pawlak (1992) • Hanna Suchocká (1992–1993) • Waldemar Pawlak (1993–1995) • Józef Oleksy (1995–1996) • Włodzimierz Cimoszewicz (1996–1997) • Jerzy Buzek (1997–2001) • Leszek Miller (2001–2004) • Marek Belka (2004–2005) • Kazimierz Marcinkiewicz (2005–2006) • Jarosław Kaczyński (2006–2007) • Donald Tusk (2007–2014) • Ewa Kopaczová (2014–2015) • Beata Szydłová (2015–2017) • Mateusz Morawiecki (2017–2023) • Donald Tusk (od 2023)