iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.
iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.



Link to original content: http://cs.wikipedia.org/wiki/Cicely_Tyson
Cicely Tyson – Wikipedie Přeskočit na obsah

Cicely Tyson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cicely Tyson
Cicely Tyson v roce 2009
Cicely Tyson v roce 2009
Narození19. prosince 1924
New York City, New York, USA
Úmrtí28. ledna 2021 (ve věku 96 let)
New York
Místo pohřbeníWoodlawn Cemetery
Alma materBayard Rustin Educational Complex
Nová škola
ChoťMiles Davis (1981–1988)
PříbuzníLouis Farrakhan (bratranec)
Lenny Kravitz (kmotřenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cicely Tyson (19. prosince 1924 New York – 28. ledna 2021) byla americká divadelní, televizní i filmová herečka, držitelka cen Tony a Emmy i čestného Oscara za celoživotní dílo. Svou první filmovou roli získala ve filmu Carib Gold z roku 1956. Později hrála v mnoha seriálech i filmech, jako například Modrý pták (1979), Smažená zelená rajčata (1991) nebo Černobílý svět (2011). V letech 1981–1988 byl jejím manželem jazzový trumpetista Miles Davis.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v roce 1924 v New Yorku, ve Východním Harlemu, jako dcera velmi zbožných přistěhovalců z karibského ostrova Nevis.[1][2][3] Po absolvování střední školy pracovala jako sekretářka pro Červený kříž.[2] Začala však také pózovat pro módní magazín Ebony[3] a stala se známou modelkou.[1] Na vrcholu této kariérní etapy se objevovala na stránkách časopisů Vogue či Harper’s Bazaar.[2]

Začátky a filmové herectví

[editovat | editovat zdroj]

Poté studovala herectví[2] a začala se mu věnovat. V průběhu 50. let účinkovala v menších divadlech mimo Broadway i na Broadwayi a hrála také drobné bezejmenné role ve filmech.[4] První známější snímek, v němž účinkovala, byl Zítřek nemá šanci (1959), později následoval např. Srdce je osamělý lovec (1968).[4] Mezi nimi stihla ještě The Last Angry Man, A Man Called Adam či Komedianty.[2] Ve své kariéře si počínala velmi rozhodně, odmítala stereotypní role pro afroamerické herce,[1][3] už když koncem 60. a na počátku 70. let přišly do módy blaxploatační filmy.[2] Počkala si do roku 1972, kdy se vrátila na plátno ve filmu Sounder. Snímek byl nominován na Oscara v řadě kategorií a také Cicely Tyson obdržela nominaci pro nejlepší herečku,[2] stejně jako nominaci na Zlatý glóbus.[3]

Později se objevila také ve filmech jako A Hero Ain't Nothin' But a Sandwich (1978), v komediích Rozpoutané peklo (1981) a Smažená zelená rajčata (1991), v televizním dramatu Nikdo nechtěl naslouchat (1992) či v kriminálce Gangster (1997).[4][2] I po dovršení 70 let věku Tyson účinkovala ve více filmech než kdy předtím, zčásti díky režiséru Tylerovi Perrymu.[2] Objevovala se v jeho filmech Deník šílené manželky (2005), Divná sešlost (2006) a Why Did I Get Married Too? (2010) i ve snímku Vražedná hra (2012), který sice nerežíroval, ale hrál v něm. Další vedlejší role vzala i ve snímcích Co způsobil Winn-Dixie (2005), Fat Rose and Squeaky (2006), Klub splněných přání (2006) a známém Černobílém světě (2011).[2][4] Jejím posledním filmem byla Zkáza paní Grace (2020).[4]

Televizní tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Velkou část jejího herectví zabrala televizní tvorba. Vedle televizního filmu The Autobiography of Miss Jane Pittman (1974), za nějž získala dvě ceny Emmy,[2][3] patří mezi její výrazné začátky také klasický osmidílný seriál o otroctví Kořeny (1977).[4] Následoval TV film o zlaté olympioničce Wilmě Rudolphové, která překonala obrnu, Wilma (1977), třídílná minisérie o Martinu Lutheru Kingovi King (1978), televizní filmy A Woman Called Moses (1978), The Marva Collins Story (1981), Benny’s Place (1982), Playing With Fire (1985), Acceptable Risks (1986), The Women of Brewster Place (1989), Horká vlna (1990), Duplicates (1992) či adaptaci Nejstarší žijící konfederační vdova vypráví vše (1994), za niž byla rovněž nominována na Emmy.[2] Titulní postavu ztvránila v televizním filmu podle knižní předlohy Charlese Dickense Ms. Scrooge (1997), dále účinkovala ve snímcích Hodiny před popravou (1999), The Rosa Parks Story (2002) a v roce 2014 také v adaptaci divadelní hry Trip to Bountiful pro televizi Lifetime.[2]

Když se objevila v 26dílném televizním seriálu East Side/West Side (1963), stala se první černošskou herečkou v opakující se roli v dramatickém seriálu.[1][2][3] V polovině 90. let hrála jižanskou státní zástupkyni v seriálu televize NBC Sweet Justice (1994–95), objevila se i v jedné epizodě krimiseriálu Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti (2009)[2] či ve třech dílech čtvrté série Domu z karet (2016).[4] Úspěch zaznamenala v seriálu Vražedná práva (2015–20), když za hostující roli Ophelie Harknessové, matky ústřední postavy, byla celkem pětkrát nominována na Emmy.[2]

Divadlo

[editovat | editovat zdroj]

Cicely Tyson začínala na divadelních scénach v 50. letech, na Broadwayi se objevila ve varietní show Talent ’59 a poté účinkovala v Jolly’s Progress. V roce 1961 byla obsazena do role Virtue ve hře Jeana Geneta The Blacks. Ta jí, stejně jako o rok později inscenace Moon on a Rainbow Shawl, vynesla Cenu Vernona Rice.[2] Roku 1963 účinkovala na Broadwayi v Tiger, Tiger Burning Bright a mimo Broadway v The Blue Boy in Black (společně s Billym Dee Williamsem). Poté hrála v Earl Carroll Theatre v muzikálu Trumpets of the Lord, roku 1966 v představení A Hand Is at the Gate a v roce 1968 v Carry Me Back to Morningside Heights.[2] V roce 1969 se stala jednou ze zakládajících členek Dance Theater of Harlem. V roce 2012 obdržela cenu Tony za svůj výkon v inscenaci The Trip to Bountiful, který si následně zopakovala i v televizní adaptaci.[2]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Tyson ve svých 17 letech porodila dceru Joan.[3] Od roku 1942 byla krátce provdaná za Kennetha Franklina,[3] ačkoli k formálnímu rozvodu došlo až roku 1956. V roce 1957 se vdala za herce Billyho Dee Williamse a ještě téhož roku došlo k rozvodu.[5] V roce 1981 uzavřela manželství s hudebníkem Milesem Davisem, jež však také nepřetrvalo a roku 1988 se manželé rozvedli.[5]

V roce 2016 obdržela Prezidentskou medaili svobody z rukou prezidenta Baracka Obamy.[3] Ve svých 93 letech získala čestné ocenění Oscar za celoživotní dílo.[1][6] V roce 2018 byla uvedena do Síně slávy amerického divadla, v roce 2020 do Televizní síně slávy. Téhož roku obdržela Peabody Award za celoživotní dílo.[6]

V lednu 2021 vydala své paměti pod názvem Just As I Am. Dva dny nato, 28. ledna 2021, zemřela.[3][7]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e Seznam Zprávy. Zemřela herečka Tysonová. Žena, která tvořila historii. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-01-29 [cit. 2021-01-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s DAGAN, Carmel. Cicely Tyson, Pioneering Hollywood Icon, Dies at 96. Variety [online]. 2021-01-29 [cit. 2021-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g h i j Pioneering US actress Cicely Tyson dies aged 96. BBC News. 2021-01-29. Dostupné online [cit. 2021-01-29]. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f g DVOŘÁK, Stanislav. Zemřela herečka Cicely Tysonová z Černobílého světa. Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-01-29 [cit. 2021-01-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b MILLER, Stephen. Cicely Tyson, Trailblazer for Black Women in Movies, Dies at 96. Bloomberg.com. 2021-01-29. Dostupné online [cit. 2021-01-29]. (anglicky) 
  6. ↑ a b MCFADDEN, Robert D. Cicely Tyson, an Actress Who Shattered Stereotypes, Dies at 96. The New York Times. 2021-01-29. Dostupné online [cit. 2021-01-29]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  7. ↑ HAYLOCK, Zoe. 7 Uniquely Cicely Tyson Stories From Her Memoir, Just As I Am. Vulture [online]. 2021-01-28 [cit. 2021-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Cena Emmy za nejlepší ženský herecký výkon v minisérii nebo TV filmu
1952–1975

Helen Hayesová (1952) • Judith Andersonová (1954) • Mary Martin (1955) • Claire Trevorová (1956) • Polly Bergen (1957) • Julie Harrisová (1959) • Ingrid Bergmanová (1960) • Judith Andersonová (1961) • Julie Harrisová (1962) • Kim Stanley (1963) • Shelley Wintersová (1964) • Lynn Fontanne (1965) • Simone Signoretová (1966) • Geraldine Page (1967) • Maureen Stapleton (1968) • Geraldine Page (1969) • Patty Duke (1970) • Lee Grant (1971) • Glenda Jacksonová (1972) • Susan Hampshire / Cloris Leachman (1973) • Mildred Natwick / Cicely Tyson (1974) • Katharine Hepburnová / Jessica Walter (1975)

1976–2000

Susan Clark / Rosemary Harris (1976) • Patty Duke / Sally Fieldová (1977) • Meryl Streepová / Joanne Woodwardová (1978) • Bette Davisová (1979) • Patty Duke (1980) • Vanessa Redgraveová (1981) • Ingrid Bergmanová (1982) • Barbara Stanwycková (1983) • Jane Fondová (1984) • Joanne Woodwardová (1985) • Marlo Thomas (1986) • Gena Rowlands (1987) • Jessica Tandy (1988) • Holly Hunter (1989) • Barbara Hershey (1990) • Lynn Whitfield (1991) • Gena Rowlands (1992) • Holly Hunter (1993) • Kirstie Alleyová (1994) • Glenn Close (1995) • Helen Mirrenová (1996) • Alfre Woodardová (1997) • Ellen Barkin (1998) • Helen Mirrenová (1999) • Halle Berryová (2000)

2001–dosud

Judy Davisová (2001) • Laura Linneyová (2002) • Maggie Smithová (2003) • Meryl Streepová (2004) • S. Epatha Merkerson (2005) • Helen Mirrenová (2006) • Helen Mirrenová (2007) • Laura Linneyová (2008) • Jessica Lange (2009) • Claire Danesová (2010) • Kate Winsletová (2011) • Julianne Moore (2012) • Laura Linneyová (2013) • Jessica Lange (2014) • Frances McDormandová (2015) • Sarah Paulsonová (2016) • Nicole Kidmanová (2017) • Regina Kingová (2018) • Michelle Williamsová (2019) • Regina Kingová (2020) • Kate Winsletová (2021) • Amanda Seyfriedová (2022) • Ali Wong (2023) • Jodie Fosterová (2024)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Cicely_Tyson&oldid=23528379“