Andula Sedláčková

Andula Sedláčková
Andula Sedláčková
Narození	29. září 1887 Praha-Nové Město Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. listopadu 1967 (ve věku 80 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Choť	Max Urban (1911–1921) Josef Kašpar (1921–1942)
Děti	Marcella Sedláčková
Rodiče	Alois Sedláček
Příbuzní	Jára Sedláček (sourozenec)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andula Sedláčková (29. září 1887 Praha-Nové Město – 24. listopadu 1967 Praha), občanským jménem Anna Sedláčková, byla česká divadelní a filmová herečka, první česká filmová hvězda, držitelka státní ceny 1927, zasloužilá umělkyně 1967.

Divadelní dráha

Narodila se v divadelní rodině, herci byli její rodiče (otec Alois Sedláček, byl členem činohry a režisérem Národního divadla), matka Marcela i bratr Jára Sedláček, po celý život používala své zdrobnělé jméno Andula, jímž ji oslovovali její přátelé a obdivovatelé. Začínala hrát v Národním divadle, ještě jako šestnáctiletá elévka v představení Děti kapitána Granta (1903), dlouhá léta s menšími přestávkami byla členkou činohry Národního divadla (1905–1919, 1922–1923, 1925–1928, 1929–1933, krátce též v 1938), později zde hostovala. V letech 1919 až 1921 byla členkou Divadla na Vinohradech, kde později též často hostovala. Byla žačkou slavné herečky Marie Hübnerové (1862–1931). V roce 1939 založila vlastní Divadlo Anny Sedláčkové (DAS) v Jungmannově ulici (dnešní Mozarteum), které existovala v průběhu protektorátu šest sezón do roku 1944. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha bylo DAS v roce 1942 na půl roku uzavřeno.

Na divadelních scénách okouzlovala v rolích mladých půvabných žen od pubertálních dívek až po zralé ženy. Později se její tvorba posunula k náročnějším psychologickým rolím. Mezi její významné a ceněné role, napsané autory klasickými (Shakespeare, Schiller), ale i současnými (Sardou, Savoir, Duvernois, G. B. Shaw, Oscar Wilde, William S. Maugham) patří např. Cyprienna (Victorien Sardou, 1913), Líza Doolittlová v Pygmalionu (G. B. Shaw, 1913), Kleopatra v Caesarovi a Kleopatře (G. B. Shaw, 1917), Královna Kristýna (A. Strindberg, 1922) a Marie Stuartovna (F. Schiller, 1935).

Nejslavnější rolí, v které excelovala celkem třikrát, byla ovšem Margueritta Gautierová v Dámě s kaméliemi od (A. Dumas ml., 1916, 1928, 1934). Jejími partnery byli postupně Jiří Steimar, Hugo Haas a Otto Rubík.

Sama si vybírala repertoár, obvykle označovaný za konverzační nebo salónní, v němž dovedla vystihnout charaktery s nenuceným společenským vystupováním a francouzskou elegancí a šarmem. Vynikala hereckým mistrovstvím i osobním půvabem, jejím velkým hereckým vzorem byla francouzská herečka Sarah Bernhardtová. Podle ní si nějakou dobu vybírala i část repertoáru, vedle Dámy s kaméliemi také např. Orlík (Edmond Rostand, 1928) Walewská a Napoleon (Johan Bojer, 1932) aj.

Hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze

K jejím oblíbeným dramatikům patřil také například Jaroslav Hilbert (1871–1936), v jehož klíčových hrách vytvořila titulní postavy, např. Věru v Jejich štěstí (1916), Jarinu v Hnízdu v bouři (1917), Irenu ve stejnojmenné hře Irena (1929), Milenu Matušovou ve hře Pěst (1930), ve hře Třidič štěrku (1930) nebo Marii Bílou ve hře Blíženci (1931). Ve 30. letech s úspěchem hrála postavy francouzského dramatika Marcela Acharda (1899–1974), např. Marcelina (1929), Domino (1932), Migo z Montparnassu (1934).

Proslavena byla svými častými spory s vedením obou divadel, odkud často odcházela. Čtyři roky trval ale také její soudní spor se spisovatelem Jaroslavem Mariou (1870–1942), který se o ní nelichotivým způsobem vyslovil ve svém eseji Hilar (1935).

Po roce 1945 už vystupovala jenom zřídka. Zemřela na následky srážky s motocyklem když přecházela cestu se svým psem u tehdejšího Tylova divadla (Stavovské divadlo). Herečkou byla i její dcera Marcella Sedláčková (1926–1969), která se narodila ze vztahu s ekonomem a politikem Františkem Xaverem Hodáčem (1883–1942). Andula byla dvakrát vdaná: nejprve s architektem Maxem Urbanem v letech 1911–1921, potom v období 1921–1942 s advokátem Josefem Kašparem.

Citát

Anna Sedláčková zahajovala svou hvězdnou kariéru co Eliza v Shawově PYGMALIONU. Praha šílela nadšením. V první scéně pršel na jevišti skutečný déšť. To mne tak ohromilo, že se pitomec na nic jiného z toho slavného představení nepamatuju, než na kouzelný Andulin hlas.

Jiří Voskovec

Filmová dráha

Plakát k filmu společnosti ASUM Idyla ze staré Prahy z roku 1913 je považován za nejstarší český filmový plakát. Je uložen ve sbírkách pražského Uměleckoprůmyslového muzea

Andula Sedláčková se provdala za architekta a filmového tvůrce Maxe Urbana, s nímž založila roku 1912 filmovou společnost ASUM. Jsou považováni za průkopníky českého filmu; plakát k filmu Idyla ze staré Prahy z roku 1913 je považován za nejstarší český filmový plakát.

Společnost fungovala ve skromných podmínkách, nejprve ve Vodičkově ulici č. 35, tzv. domečku, který patřil rodině Urbanů, později natáčeli také v pronajaté vile v Praze u železničního mostu. Krátké němé filmy, v nichž většinou hrála Andula Sedláčková hlavní postavy a jejími partnery byli často její otec nebo bratr, využívaly jednoduchých zápletek a intrik. Náměty nebyly náročné, byly psány často vyloženě „na tělo“ Andule Sedláčkové.

Většina z filmů společnosti ASUM se nedochovala, z některých zbyla jen torza. Výjimkou je kompletní kopie filmu Konec milování z roku 1913, která se zachovala; film se natáčel ve vile Urbanových pod Vyšehradem, exteriéry v Choceradech, na Jílovišti a v Šárce. Společnost ASUM vyrobila celkem 18 filmů, poslední v roce 1919.

Sedláčková ve společnosti působila i jako autorka námětů a scenáristka některých filmů. Po krachu společnosti ASUM Sedláčková i Urban na film zanevřeli a Sedláčková se pak objevovala ve filmu jen sporadicky. Umělecky nejhodnotnější její rolí byla role Kněžny v němé verzi adaptace Jiráskovy Lucerny (1925), kterou režíroval Karel Lamač (1897–1952).

Naposledy se Sedláčková ve filmu objevila v jednom z prvních českých zvukových filmů Tajemství lékařovo (1930), který v Paříži natáčela podle námětu Jamese Barrieho americká společnost Paramount. Režíroval Julius Lébl a vedle Anduly v něm hráli také: Václav Vydra, Karel Jičínský, Růžena Šlemrová, Theodor Pištěk, Fred Bulín, Nina Ninon a Marie Buddeusová.

Divadelní role

výběr

• 1904 A. V. Krylov: Medvěd námluvčím, Jelizaveta, Národní divadlo, režie Alois Sedláček
• 1907 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Puk, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1909 William Shakespeare: Benátský kupec, Nerissa, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1910 Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Mela, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1912 Hermann Bahr: Zuzanka, Jenka, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1916 F. X. Svoboda: Čekanky, Jiřina, Národní divadlo, režie Gustav Schmoranz
• 1919 Edmond Rostand: Cyrano de Bergerac, Roxana, Národní divadlo, režie Jaroslav Hurt
• 1920 Oscar Wilde: Na čem záleží, Gwendoline, Divadlo na Vinohradech, režie František Hlavatý
• 1921 J. Deval: Nerozhodná, Arletta, Divadlo na Vinohradech, režie František Hlavatý
• 1922 G. B. Shaw: Pygmalion, Líza, Národní divadlo, režie Karel Mušek
• 1923 Moliere: Misantrop, Celiména, Národní divadlo, režie Karel Dostal
• 1927 Oscar Wilde: Vějíř lady Windermerové, titul. role, Národní divadlo, režie Milan Svoboda
• 1927 W. S. Maugham: Viktorie (Útulný domov), titul. role, Divadlo Vlasty Buriana
• 1928 Oscar Wilde: Salome, titul role, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
• 1929 M. Achard: Marcelina, titul. role, Národní divadlo, režie Jiří Frejka
• 1932 A. P. Čechov: Tři sestry, Máša, Národní divadlo, režie Vojta Novák
• 1934 H. Becque: Pařížanka, Klotilda, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer
• 1935 V. Sardou: Rozveďme se!, Cyprienna, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer
• 1938 J. Deval: Továryš, Taťána, Divadlo Na Slupi
• 1939 Oscar Wilde: Bezvýznamná žena, Gladys, Divadlo Anny Sedláčkové, režie Anna Sedláčková
• 1940 H. Coubier: Aimée, titul. role, Divadlo Anny Sedláčkové, režie Anna Sedláčková
• 1942 Vilém Werner: Právo na hřích, matka, Divadlo Anny Sedláčkové, režie Vilém Werner
• 1943 Václav Štech: Třetí zvonění, Kváčková, Divadlo Anny Sedláčkové, režie B. Hradil
• 1944 J. Zimmermann: Zásluhy paní Keglové, titul. role, Divadlo Anny Sedláčkové, režie Zdeněk Vyskočil
• 1947 N. Coward: Ze soboty na neděli, Janet, Divadlo Na Slupi
• 1947 Oscar Wilde: Vějíř lady Windermerové, paní Erlyneová, Divadlo na Vinohradech, režie Bedřich Vrbský
• 1956 Friedrich Schiller: Marie Stuartovna, Královna Alžběta, Haló kabaret

Filmografie

Role, výběr

• Čtyři roční doby, 1912 – ona sama
• Dáma s barzojem, 1912 – role neuvedena
• Falešný hráč, 1912 – role neuvedena
• Estrella, 1913 – Estrella
• Idyla ze staré Prahy, 1913 – role neuvedena
• Konec milování, 1913 – Irena
• Rozvedená paní, 1913 – paní Andula
• Šaty dělají člověka, 1913 – role neuvedena
• Šoférka, 1913 – role neuvedena
• Tragedie ve sněhu, 1913 – role neuvedena
• Andula žárlí, 1914 – role neuvedena
• Nenávistí k lásce, 1914 – role neuvedena
• O Adrienu, 1919 – Adriena Thomeretová
• Záhadný případ, 1919 – Ellen Brodenová
• Lucerna, 1925 – paní kněžna
• Tajemství lékařovo, 1930 – Liliana Garsonová

Scénáře

• Dáma s barzojem, 1912

Námět

• Konec milování, 1913
• Podkova, 1913
• Rozvedená paní, 1913
• Tragedie ve sněhu, 1913

Odkazy

Související články

• Divadlo Anny Sedláčkové
• Marcella Sedláčková

Literatura

• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 164
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 41, 53, 65, 75–7, 118, 225
• Josef Brož: Aféry Anduly Sedláčkové, Petrklíč, Praha, 2008, 978-80-7229-204-2
• Josef Brož: Aféra jménem Andula, 2007, Britské listy, XX. částí, zde: BListy.cz - TÉMA: Aféra jménem Andula - kniha na pokračování
• Československý autobiografický slovník, Praha, 1992, ISBN 80-200-0443-2
• Luboš Bartošek, Náš film 1896 – 1945, Praha, 1985
• František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 212
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 74, 79
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 232, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 126, 376, 410
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha 2007, str. 7, 20, 26, 62, 102, 191, 304, 463–4, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 53, 54, 111, 151, 152, 322, 323.
• Český hraný film I., 1898 – 1930, Praha, 1995, ISBN 80-7004-082-3
• Český hraný film II., 1930 – 1945, Praha, 1998, ISBN 80-7004-090-4
• Rudolf Deyl: Jak jsem je znal, Jos.R.Vilímek, Praha, 1937, str. 75–81
• Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 471
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 46, 58–9, 63, 236, 313, ISBN 80-207-0419-1
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri , 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 50–51.
• Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 60, 102–6
• Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 388
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 79, 187, ISBN 80-204-0493-7
• Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 8–10, 13, 22–3
• Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 90, 118, 168, 200, 219, 234, 264
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 34, 53, 55, 83, 86, 104, 120, 135, 151
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 18, 22, 29, 34, 51, 113–4, 122, 127, 129–131, 139, 145, 159, 180, 246, 248, 352, 369, 514, 518, 537, 577, 588, 590, 593, 597, 601, 629, 646
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 430–1
• Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, 2006, str. 14, ISBN 80-86182-51-7
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 130–164, 180
• Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 195, 281
• Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 186, 205
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 25, 31, 41, 43, 172, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
• Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 244, 286, 296, 312, 335, 349, 350, 354
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 93. 
• Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 36–7, 62, 98–103, 106–7, 116, ISBN 80-85837-35-8
• Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 41, 92, ISBN 978-80-7388-552-6
• Jiří Voskovec: Klobouk ve křoví, Československý spisovatel, Praha, 1966, str. 18
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 179, 184, 186, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Andula Sedláčková na Wikimedia Commons
• Andula Sedláčková v databázi Archivu Národního divadla
• Andula Sedláčková v Česko-Slovenské filmové databázi
• Andula Sedláčková ve Filmové databázi
• Andula Sedláčková na Kinoboxu
• Andula Sedláčková v Internet Movie Database (anglicky)
• Aféra jménem Andula - kniha na pokračování v Britských listech
• Anna Sedláčková Andula - rodinné fotoalbum z pozůstalosti http://www.starozitnosti.net/produkt/fotoalbulm-rodinne-fotografie-podpisy-anna-sedlackova-andula-herecka-1926/ Archivováno 6. 10. 2014 na Wayback Machine.

Autoritní data	AbARTP: 15312 NKC: jk01110531 GND: 138505314 ISNI: 0000 0000 6163 1392 VIAF: 83890630 WorldCat Entities: E39PBJv4rpBy3C9CMBvCrqBMfq

Portály: Film