Abas Arslanagić
| Abas Arslanagić | |
|---|---|
| Narození | 2. října 1944 (80 let) Derventa |
| Povolání | házenkář, spisovatel a trenér házené |
| Děti | Maida Arslanagić |
| Web | arslanagic |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Házená na LOH
| ||
| zlato | LOH 1972 | Jugoslávie |
| zlato | LOH 1984 | Jugoslávie |
| bronz | LOH 1988 | Jugoslávie |
| Mistrovství světa v házené mužů | ||
| bronz | MS 1970 | Jugoslávie |
| bronz | MS 1974 | Jugoslávie |
| zlato | MS 1986 | Jugoslávie |
Abas Arslanagić (* 2. října 1944 Derventa) je bývalý bosenský házenkář, brankář, který reprezentoval Jugoslávii. S jugoslávskou reprezentací získal zlatou olympijskou medaili na hrách v Mnichově roku 1972.[1] Má též dva bronzy ze světových šampionátů (1970, 1974). Za národní tým nastupoval v letech 1969–1978 a celkem za něj odchytal 125 utkání (připsal si i jednu branku). Na klubové úrovni strávil jádro své kariéry (1963–1976) v klubu Borac Banja Luka. V sezóně 1975-76 s ním vyhrál nejprestižnější klubovou trofej Evropy, Ligu mistrů (tehdy Pohár mistrů). Připsal si s ním také čtyři tituly mistra Jugoslávie (1972-73, 1973–74, 1974–75, 1975–76) a získal pět jugoslávských pohárů (1969, 1972, 1973, 1974, 1975). Za Borac odehrál 232 zápasů a vstřelil i 18 branek - nikoli ze sedmimetrových hodů, ale ze hry.[2][3] Hráčskou kariéru začínal v Partizanu Bělehrad (1962–1963) a končil v německém TuS Nettelstedt-Lübbecke (1976–1977). Byl známý tím, že zavedl několik novinek v brankářské technice, zejména při střelbě sedmiček. Jako první při sedmimetrových hodech opustil brankovou čáru a zvedal ruce nad hlavu.[3]
Po skončení hráčské kariéry přesedlal na trenéřinu. Roku 1981 vedl jugoslávskou jednadvacítku a přivedl ji k titulu mistrů světa. V letech 1982–1986 byl trenérem brankařů jugoslávské seniorské reprezentace a v letech 1986–1988 jejím hlavním trenérem. Díky tomu má na svém kontě zlatou olympijskou medaili z her v Los Angeles roku 1984, zlato ze světového šampionátu roku 1986 a bronz z olympiády v Soulu roku 1988. Z národních týmů vedl ještě Katar (1988–1994), Chorvatsko (1995–1996) a Bosnu a Hercegovinu (2002–2003). Určité úspěchy si připsal v klubové házené, když tým Metaloplastiky Sabac dovedl k vítězství v jugoslávské lize (1987-88), Benficu Lisabon ke dvěma titulům portugalským (1988-89, 1989-1990), RK Zagreb k titulu chorvatskému (1995-96), RK Cejle ke dvěma titulům mistra Slovinska (1998-99, 1999-00) a s KK Bosna vyhrál i ligu bosenskou (2002-03). Trenérskou kariéru ukončil v roce 2013.
Amatérsky se věnoval malování.[4] Jako hráč měl přezdívku Profesor.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Abas Arslanagić na anglické Wikipedii.
- ↑ Olympedia – Abas Arslanagić. www.olympedia.org [online]. [cit. 2023-08-31]. Dostupné online.
- ↑ a b Legende BiH sporta: Abas Arslanagić. Ero.ba [online]. [cit. 2023-08-31]. Dostupné online.
- ↑ a b Rođen Abas Arslanagić - osvajač zlatne medalje na OI '72. g.. Historija.ba [online]. [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. (bosensky)
- ↑ Od rukometnog gola do slikarskog platna, Abas Arslanagić. Centar za kulturu grada Novalje [online]. [cit. 2023-08-31]. Dostupné online.
