Šplhavci

Šplhavci
	strakapoud velký (Dendrocopos major)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	šplhavci (Piciformes); Meyer & Wolf, 1810
Sesterská skupina
	srostloprstí (Coraciiformes)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šplhavci (Piciformes) jsou rozsáhlý řád ptáků, jehož zástupci jsou rozšířeni po většině kontinentech kromě Austrálie a Antarktidy. K nejznámějším zástupcům řádu patří strakapoudi, datli a tukani.

Systematika

Tento rozsáhlý řád zahrnuje kolem 450 druhů ptáků, z nichž nejpočetnější čeleď datlovitých tvoří zhruba polovinu z nich.^[1] Vnitřní systematika řádu je předmětem probíhajících vědeckých debat a výzkumů.^[2]^[3] Zásadní bylo hlavně rozpadnutí původně parafyletické čeledi vousákovití (Capitonidae) do čeledí Lybiidae, Megalaimidae a Semnornithidae.^[4]^[5]^[6] Moderní taxonomie řadí ke šplhavcům následujících 9 čeledi:^[7]

leskovcovití (Galbulidae)
lenivkovití (Bucconidae)
vousákovití (Capitonidae)
Semnornithidae
tukanovití (Ramphastidae)
Megalaimidae
Lybiidae
medozvěstkovití (Indicatoridae)
datlovití (Picidae)

Popis

Šplhavci mají obvykle nápadný zobák: ten však může nabývat různých forem zejména v závislosti na typu přijímané potravy. Zatímco datlovití mají zobák obvykle dlouhý a ostrý, protože jim slouží k tesání do dřeva, vousákovití se živí živočišnou potravou, a mají tak spíše tlustý zobák. Tukani mají notoricky známý velký zobák, určený k získávání plodů a manipulaci s nimi.^[8]

Ti šplhavci, kteří se živí hmyzem, mají dlouhý jazyk s malými háčky. Prsty jsou u některých známých druhů přizpůsobené ke šplhání po svislých kmenech. Dva prsty v tom případě směřují dopředu a dva dozadu. Jejich silný a pružný ocas jim poskytuje oporu při šplhání a tlumí údery zobáku.

Rozšíření

Šplhavci obývají celý svět kromě Austrálie a Antarktidy. Žijí hlavně v lesích.^[1] V ČR žije 10 druhů; všechny druhy jsou chráněné.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b piciform | Characteristics, Habitat, Examples, & Facts. www.britannica.com [online]. Britannica.com [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
↑ DUFORT, Matthew J. An augmented supermatrix phylogeny of the avian family Picidae reveals uncertainty deep in the family tree. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2016-01-01, roč. 94, s. 313–326. Dostupné online [cit. 2022-05-13]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2015.08.025. (anglicky)
↑ WEBB, David Matthew; MOORE, William S. A phylogenetic analysis of woodpeckers and their allies using 12S, Cyt b, and COI nucleotide sequences (class Aves; order Piciformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2005-08-01, roč. 36, čís. 2, s. 233–248. Dostupné online [cit. 2022-05-13]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2005.03.015. (anglicky)
↑ BARKER, F. Keith; LANYON, Scott M. The Impact of Parsimony Weighting Schemes on Inferred Relationships among Toucans and Neotropical Barbets (Aves: Piciformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2000-05-01, roč. 15, čís. 2, s. 215–234. Dostupné online [cit. 2023-04-29]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1006/mpev.2000.0752. (anglicky)
↑ MOYLE, Robert G. Phylogenetics of barbets (Aves: Piciformes) based on nuclear and mitochondrial DNA sequence data. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2004-01-01, roč. 30, čís. 1, s. 187–200. Dostupné online [cit. 2023-04-29]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/S1055-7903(03)00179-9. (anglicky)
↑ LANYON, Scott M.; HALL, John G. Reexamination of Barbet Monophyly Using Mitochondrial-DNA Sequence data. The Auk. 1994-04, roč. 111, čís. 2, s. 389–397. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 0004-8038. DOI 10.2307/4088602. (anglicky)
↑ Jacamars, puffbirds, barbets, toucans, honeyguides. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.1, 2023 [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
↑ BioLib.cz – Piciformes (šplhavci) [online]. BioLib.cz [cit. 2008-10-19]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu šplhavci na Wikimedia Commons

[:0-1] rm | Characteristics, Habitat, Examples, & Facts. www.britannica.com [online]. Britannica.com [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. (anglicky)

[2] DUFORT, Matthew J. An augmented supermatrix phylogeny of the avian family Picidae reveals uncertainty deep in the family tree. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2016-01-01, roč. 94, s. 313–326. Dostupné online [cit. 2022-05-13]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2015.08.025. (anglicky)

[3] WEBB, David Matthew; MOORE, William S. A phylogenetic analysis of woodpeckers and their allies using 12S, Cyt b, and COI nucleotide sequences (class Aves; order Piciformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2005-08-01, roč. 36, čís. 2, s. 233–248. Dostupné online [cit. 2022-05-13]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2005.03.015. (anglicky)

[:02-4] BARKER, F. Keith; LANYON, Scott M. The Impact of Parsimony Weighting Schemes on Inferred Relationships among Toucans and Neotropical Barbets (Aves: Piciformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2000-05-01, roč. 15, čís. 2, s. 215–234. Dostupné online [cit. 2023-04-29]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1006/mpev.2000.0752. (anglicky)

[:1-5] MOYLE, Robert G. Phylogenetics of barbets (Aves: Piciformes) based on nuclear and mitochondrial DNA sequence data. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2004-01-01, roč. 30, čís. 1, s. 187–200. Dostupné online [cit. 2023-04-29]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/S1055-7903(03)00179-9. (anglicky)

[6] LANYON, Scott M.; HALL, John G. Reexamination of Barbet Monophyly Using Mitochondrial-DNA Sequence data. The Auk. 1994-04, roč. 111, čís. 2, s. 389–397. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 0004-8038. DOI 10.2307/4088602. (anglicky)

[7] Jacamars, puffbirds, barbets, toucans, honeyguides. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.1, 2023 [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. (anglicky)

[biolib-8] BioLib.cz – Piciformes (šplhavci) [online]. BioLib.cz [cit. 2008-10-19]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]