iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.
iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.



Link to original content: http://cs.wikipedia.org/wiki/Šigeru_Jošida
Šigeru Jošida – Wikipedie Přeskočit na obsah

Šigeru Jošida

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šigeru Jošida
吉田 茂
46., 49., 50., 51 a 52. předseda japonské vlády
Ve funkci:
22. května 1946 – 20. května 1947
Panovníkcísař Šówa
PředchůdceKidžúró Šidehara, Hitoši Ašida
NástupceTecu Katajama, Ičiró Hatojama
Ve funkci:
15. října 1948 – 16. února 1949
Ve funkci:
16. února 1949 – 30. října 1952
Ve funkci:
30. října 1952 – 21. května 1953
Ve funkci:
21. května 1953 – 7. prosince 1954
Stranická příslušnost
ČlenstvíLiberální strana

Narození22. září 1878
Japonsko Jokosuka, Kanagawa, Japonsko
Úmrtí20. října 1967
Japonsko Tokio, Japonsko
Místo pohřbeníAojamský hřbitov
Kubojama
ChoťJukiko Jošidaová
Kijo Jošidaová
RodičeCuna Takeuči
DětiKeniči Jošida
Kazuko Asóová
PříbuzníMeitaró Takeuči (sourozenec)
Kenzó Jošida (adoptivní rodič)
Takakiči Asó (zeť)
Nobuaki Makino (tchán)
Alma materTokijská císařská univerzita
Keió gidžuku
Tokijská škola fyziky
Univerzita Gakušúin
Střední škola Seisoku
Nižší střední a střední škola Nihon gakuen
Tokijská obchodní univerzita
Kójo džuku
Střední škola Gakušúin
Profesepolitik a diplomat
Náboženstvíkatolicismus
Oceněnírytíř komandér Královského řádu Viktoriina
rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku
velkostuha Řádu chryzantémy
řetěz velkostuhy Řádu chryzantémy
PodpisŠigeru Jošida 吉田 茂, podpis
CommonsShigeru Yoshida
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Šigeru Jošida je japonské jméno, v němž Jošida je rodové jméno.

Šigeru Jošida (japonsky 吉田 茂, Jošida Šigeru; 22. září 1878 Jokosuka20. října 1967 Tokio) byl předseda několika japonských vlád v letech po druhé světové válce, kdy bylo Japonsko pod správou okupačních jednotek Spojených států.

Šigeru Jošida se narodil 22. září 1878 v Jokosuce nedaleko Tokia. Několik dní po narození byl adoptován rodinou bohatého obchodníka z Jokohamy. Po studiích konfuciánské školy, elitního aristokratického učiliště a právnické fakulty Tokijské univerzity byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí.

Jeho zahraniční orientace byla na Velkou Británii a USA, ne na Německo, na které se v té době orientovala japonská politika. V roce 1932 odmítl místo na velvyslanectví v USA jako protest proti obsazení Mandžuska Japonskem. V roce 1936 se stal velvyslancem ve Velké Británii, ale již v roce 1939 odešel do důchodu.

Ke konci 2. světové války byl členem konzervativní skupiny vedené bývalým premiérem Fumimarem Konoem a požadující jednání o míru. Byl zatčen a strávil dva měsíce ve vězení.

Šigeru Jošida na návštěvě u generála MacArthura v jeho rezidenci v New Yorku

Od 17. srpna 1945 do 5. října 1945 a od 9. října 1945 do 22. dubna 1946 byl ministrem zahraničí a poté v dubnu 1946 se stal předsedou Liberální strany a od 22. května 1946 do 20. května 1947 premiérem japonské vlády. V té době bylo Japonsko po správou okupační správy vedené generálem MacArthurem.

V roce 1947 došlo po volbách ke spojení Demokratické strany a Japonské socialistické strany a tato koalice se dostala do vlády. Jejich spolupráce však nefungovala a proto se v roce 1948 dostala k moci zpět Liberální strana a Šigeru Jošida byl od 15. října 1948 do 7. prosince 1954 bez přerušení předsedou čtyř japonských vlád. Jeho vlády podporovaly reformy hospodářství navržené okupační správou a po odstoupení Šigeru Jošidy v roce 1954 z místa předsedy vlády bylo Japonsko natolik znovuobnovené, že jeho růst pokračoval až do roku 1972.

Jošida se však odmítal zapojit do závodů ve zbrojení, které v té době začínalo mezi Sovětským svazem a USA. Otázku bezpečnosti Japonska vyřešil podpisem bezpečnostní smlouvy s USA 28. dubna 1951, kdy Japonsko získalo opět nezávislost. V ní bylo umožněno Spojeným státům vytvořit v Japonsku vojenské základny.

V roce 1984 byl v průzkumu veřejného mínění označen za nejvýznamnějšího Japonce 20. století.[1]

  1. REISCHAUER, Edwin O; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. 1., doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. (Dějiny států). ISBN 80-7106-391-6. S. 275. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]