Černoboh
_--_Maxim_Sukharev.jpg)
Černoboh, též Černobog (Zcerneboch, Cernebog, Crnobog, Zernebuch), bylo božstvo Polabských Slovanů zmiňované ve 12. století Helmoldem z Bosau. Ten o něm píše:
| „ | Slované mají také [jednu] zvláštní pověru: při hostinách a pitkách nechávají kolovat misku, nad níž pronášejí slova – a nemůžu říci, že slova posvěcení, nýbrž znesvěcení[pozn. 1] – ve jménu bohů dobrých i zlých, protože vyznávají že všechen zdar a štěstí řídí dobrý bůh, zlý bůh pak všechno neštěstí. Proto také zlého boha svým jazykem nazývají „ďábel“ či „Černoboh“, to jest černý bůh.[pozn. 2][1] | “ |
Interpretace
[editovat | editovat zdroj]Černoboh nejspíše nebyl konkrétním kmenovým božstvem, ale personifikovaná představa negativního aspektu osudu jedince.[2] Jeho protikladem mohlo být hypotetické božstvo Bělboh (Bělbog). Víra v existenci Černoboha mohla vzniknout pod vlivem křesťanství a jeho opozice ďábla a Boha. Naďa Profantová uvádí i místní jména spojená s Černobohem, jistou horu ve Slezsku a istrijský hrad Cernohradus zmiňovaný již v roce 1102.[3] Jméno lužické hory Czorneboh je až pozdějšího původu.[4]
S Černobohem může být totožný bůh Tiarnaglofi (Černohlav) zmiňovaným v Knýtlinga sáze.[2] Jeho socha se měla nacházet v Jasmundu na Rujáně. Mnoho autorů pokládá jména Černoboh a Černohlav za totožná vzhledem k jejich podobnosti, avšak nemusí tomu tak být. Jméno či přezdívka Černohlav mohla vzniknout na základě prosté skutečnosti, a to tou, že jeho socha mohla mít černou hlavu. Nic bližšího o tomto bohu není známo, pouze jen to, že měl zcela jistě válečnou funkci, obdobně jako všichni známí bohové Polabských Slovanů, tedy nic, co by ho nějakým způsobem přibližovalo k Černobohovi.
Obětiště ve Skalsku
[editovat | editovat zdroj]13. července 1852 sedlák Josef Kabeš na svém statku ve Skalsku, poblíž Mladé Boleslavi, kopal nový vchod do sklepa. Během kopání narazil na neznámou podzemní místnost. O nálezu se dozvěděl právě ve Skalsku pobývající amatérský archeolog Václav Krolmus a na místě nalezl kámen, na kterém četl v runovém písmu slovo Raksi. To spojil s indickým rakšásou a slovanským raráškem. Nalezl i další nápis, ale ten se mu nepodařilo rozluštit. Domnělou svatyni připsal polabskému božstvu Černobohovi a roku 1857 v Praze vydal brožurku Poslední božiště Černoboha s runami na Skalsku, v kraji Boleslavském, v Čechách. Nakonec rozluštil i další nápisy a vyložil je jako další zasvěcení, například i blízkovýchodnímu Baalovi.
Už v době vydání knihy existovaly pochybnosti o správném výkladu nálezu, ale za Krolmusova života, vzhledem k jeho stáří a zásluhám, se žádná kritika neobjevila.[5] Roku 1865 vydal o božišti v Památkách archeologických článek František Xaver Josef Beneš, kde zpochybnil existenci run na kamenech a funkci sklepa jako božiště. Připustil však že mohlo jít o pohanské pohřebiště. Ve skutečnosti se jedná o sklep z 16. století, případně nanejvýše středověký.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HELMOLD Z BOSAU. Kronika Slovanů. Praha: Argo, 2012. ISBN 978-80-257-0786-9. S. 105.
- ↑ a b PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 139.
- ↑ PROFANTOVÁ, Naďa; PROFANT, Martin. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8. S. 58.
- ↑ BOBKOVÁ, Lenka. Horní a Dolní Lužice. [s.l.]: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-382-4. S. 21.
- ↑ SKLENÁŘ, Karel. Archeologie a pohanský věk. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0638-9. S. 122.
- ↑ SKLENÁŘ, Karel. Archeologie a pohanský věk. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0638-9. S. 123.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Černoboh ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
