Užská župa

Užská župa (latinsky comitatus Unghvariensis; maďarsky Ung (vár)megye; německy Komitat Ung) byla správní jednotka (zvaná komitát, stolice či župa) na severovýchodě Uherska u hranice s Haličí. Nazývala se podle řeky Uh (maďarsky Ung, rusínsky Už), která jí v celé délce protékala; jejím hlavním (a ve své době jediným) městem byl Užhorod (Ungvár). Sousedila na západě se Zemplínskou župou, na východě s Berežskou župou a na jihu krátce se Sabolčskou župou. Měla rozlohu 3 230 km² a roku 1910 v ní žilo asi 162 tisíc obyvatel.

Většina jejího území se dnes nachází na Ukrajině, západní část na Slovensku (území mezi Vihorlatem a Latoricou) a nejzazší výběžek na jihu (přesah na levý břeh Tisy) je součástí Maďarska.

Historie

Župa patří ke skupině nejstarších uherských žup založených v 11. století a existovala bez podstatných změn až do začátku 20. století. Členila se na šest okresů (Perečín, Seredné, Sobrance, Užhorod, Velké Kapušany, Velký Berezný) a samosprávné město Užhorod.

Po první světové válce rozhodnutím Trianonské smlouvy připadla téměř celá (až na obce Györöcske a Záhoň) Československu, v jehož rámci ještě existovala až do roku 1926 (od roku 1921 pod názvem Užhorodská). Byla součástí Země podkarpatoruské, přičemž její západní část z ní byla vyčleněna a připojena k Zemplínské župě na Slovensku; konkrétně šlo o tehdejší okres Veľké Kapušany (včetně železničního uzlu Čop), okres Sobrance a západní okraj okresu Užhorod.

Župa zanikla roku 1926 sjednocením celé Podkarpatské Rusi do jediné župy Podkarpatoruské se sídlem v Mukačevu. Po První vídeňské arbitráži roku 1938 byla na Maďarskem získané části dočasně obnovena a po maďarské anexi zbylé Podkarpatské Rusi roku 1939 se zbytek historického území Užské župy stal tzv. Užským správním obvodem (Ungi közigazgatási kirendeltség).

Roku 1945 byly maďarské územní zisky anulovány a celá Podkarpatská Rus, včetně několika obcí někdejší Užské župy připojených ke Slovensku, byla anektována Sovětským svazem a začleněna jako Zakarpatská oblast Ukrajinské SSR, nyní Ukrajiny. Užská župa tím definitivně zanikla (Užhorod se nicméně stal novým oblastním střediskem namísto Mukačeva).

Geografie

Užská župa se prostírala mezi dolním tokem Latorice a obloukem Karpat, především na povodí řeky Uh. Na jihu zasahovala výběžkem až za řeku Tisu, na západě ji zhruba vymezoval Laborec, Vihorlatské vrchy a hřebeny Bukovských vrchů, a na východě užsko-latorická rozvodnice. Tvořila tak geograficky poměrně kompaktní a přirozeně ohraničené území, což přispívalo k její historické stabilitě.

Krajina Užska sestávala z několika diametrálně odlišných celků – na jih a jihozápad zasahovala širá rovina (nejsevernější výběžek Panonské pánve), zvedající se do vnitřního karpatského pásma (Vihorlat, Syňak) přeťatého průlomem Uhu. Za těmito hřebeny se prostírá kopcovitá kotlina okolo středního Uhu a jeho přítoku Turje, odkud terén stoupá do hornaté zóny hlavního pásma Karpat až do nejvyšších poloh na severovýchodní hranici.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Užská župa na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Užhorodská župa v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.