iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.
iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.



Link to original content: http://cs.m.wikipedia.org/wiki/Karel_II._ze_Schwarzenbergu
Karel II. ze Schwarzenbergu – Wikipedie

Karel II. ze Schwarzenbergu

rakousko-český šlechtic, voják a politik

Karel II. Filip kníže ze Schwarzenbergu (německy Karl II. Borromäus Philipp Fürst zu Schwarzenberg; 21. ledna 1802 Vídeň25. června 1858 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, generál a politik.[3] Po rezignaci staršího bratra Bedřicha převzal knížecí titul mladší rodové větve Schwarzenbergů s majetkem v jižních Čechách (Orlík nad Vltavou). Od mládí sloužil v rakouské armádě, nakonec dosáhl hodnosti polního zbrojmistra, zastával funkce místodržitele v Lombardii (1849–1851) a Sedmihradsku (1851–1858).

Karel II. Schwarzenberg
Karel II. kníže ze Schwarzenbergu na litografii od Josefa Kriehubera, 1849
Karel II. kníže ze Schwarzenbergu na litografii od Josefa Kriehubera, 1849
3. hlava schwarzenberské sekundogenitury, kníže ze Schwarzenbergu
Ve funkci:
1830[1] – 25. června 1858
PředchůdceBedřich I. ze Schwarzenbergu
NástupceKarel III. ze Schwarzenbergu
Guvernér v Sedmihradsku
Ve funkci:
25. května 1851 – 25. června 1858
PředchůdceLudwig von Wohlgemuth
NástupceBedřich z Lichtenštejna
Civilní a vojenský guvernér v Lombardii
Ve funkci:
19. října 1849 – 10. ledna 1851
PředchůdceJosef Václav Radecký z Radče
NástupceMichael von Strassoldo
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostpolní zbrojmistr (1854), polní podmaršálek (1848), generálmajor (1840)

Narození21. ledna 1802
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí25. června 1858 (ve věku 56 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníSchwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou
TitulHodnostní korunka náležící titulu kníže kníže
Choť(1823) Josefina Marie Wratislavová z Mitrowicz (1802–1881)
RodičeKarla I. Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820) a Marie Anna z Hohenfeldu (1767–1848)
Děti1. Karel III. (1824–1904)
2. Gabriela (1825–1843)
3. Anna Maria, provd. z Waldstein-Wartenbergu (1830–1849)
PříbuzníBedřich Karel ze Schwarzenbergu a Leopold Schwarzenberg (sourozenci)
Karel IV. ze Schwarzenbergu, Bedřich Edmund ze Schwarzenbergu, Anna Marie Gabriela ze Schwarzenbergu, Marie ze Schwarzenbergu[2], Ida ze Schwarzenbergu[2] a Gabriela ze Schwarzenbergu[2] (vnoučata)
Profesepolitik, důstojník a vojenský velitel
Oceněnírakouský Řád zlatého rouna (1852)
CommonsKarl II zu Schwarzenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
Karel II. kníže ze Schwarzenbergu jako guvernér v Sedmihradsku

Pocházel z knížecího rodu Schwarzenbergů, náležel k orlické sekundogenituře. Narodil se ve Vídni jako druhorozený syn slavného vojevůdce napoleonských válek polního maršála knížete Karla Schwarzenberga (1771–1820) a jeho manželky Marie Anny, rozené hraběnky z Hohenfeldu (1767–1848).[4] V rodinné tradici sloužil od mládí v rakouské armádě, do které vstoupil v roce 1821 jako kadet u pěšího pluku Colloredo a již v roce 1823 byl hodnosti kapitána (Hauptmann) u 11. pěšího pluku. V roce 1831 byl povýšen na majora ve 42. pěším pluku v Terezíně.[5] V roce 1834 byl povýšen do hodnosti plukovníka a velel 4. pěšímu pluku. V roce 1840 byl povýšen do hodnosti generálmajora s velením brigády v Brně.[6] Od roku 1842 byl brigádním velitelem v Praze.[7] Zde se také zúčastnil veřejného života, mimo jiné byl účastníkem zasedání Českého zemského sněmu. Od roku 1843 byl řádným členem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti. Zavedl chov ovcí Merinos.[8]

 
Zámek Orlík, hlavní sídlo mladší knížecí linie Schwarzenbergů

V únoru 1848 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a v v revolučním roce 1848 stál v čele divize pod velením polního maršála Radeckého.[9] Po válce se stal vojenským a civilním guvernérem Lombardie (1849–1851).[10][11] V roce 1851 byl jako vrchní velitel a guvernér přeložen do Sedmihradska,[12][13] kde byl ve zcela neznámém prostředí konfrontován se složitou situací v otázce mnohonárodnostního složení obyvatelstva a jeho příslusnoští k různým náboženstvím. Do funkce sedmihradského místodržitele byl vybrán s ohledem na svou příslušnost k nejvyšší šlechtě, vzdělání a předchozí zkušenosti z Lombardie. Podařilo se mu eliminovat napětí mezi Sedmihradským knížectvím a Uherským královstvím. V roce 1854 byl povýšen do hodnosti c. k. polního zbrojmistra.[14]

Zemřel ve Vídni, původně byl pohřben v kostele sv. JiljíDomaníně u Třeboně, v roce 1864 byly jeho ostatky převezeny do nově vysvěcené rodové hrobky na Orlíku.[15]

Tituly a vyznamenání

editovat

Jako hlava sekundogenitury rodu Schwarzenbergů užíval titul knížete s nárokem na oslovení Jasnost (německy Seine Durchlaucht). Ve funkci guvernéra v Lombardii obdržel v roce 1849 titul c. k. tajného rady.[16] Během vojenské kariéry získal několik vysokých vyznamenání v Rakousku i v zahraničí[17] a v roce 1852 byl dekorován prestižním Řádem zlatého rouna.[18][19] Od roku 1847 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 19.[20]

Rakouské císařství

editovat

Zahraničí

editovat

Rodinné a majetkové poměry

editovat

Po rezignaci staršího bratra Bedřicha se stal hlavou mladší linie Schwarzenbergů, nositelem knížecího titulu a majitelem panství Orlík nad Vltavou s hradem Zvíkov, Sedlec u Kutné Hory, dále vlastnil Murau ve Štýrsku. Na zámku Orlík zahájil novogotickou přestavbu dokončenou až po jeho smrti (1849–1860, architekt Bernhard Grueber).[21]

K významnému rozšíření rodového majetku v jižních Čechách přispěl svým sňatkem. Dne 26. července 1823 se v Praze[22][pozn. 1] oženil s Josefinou Marií Vratislavovou z Mitrovic (16. 4. 1802 Praha – 17. 4. 1881 Praha). Byla dcerou dlouholetého zemského maršálka Českého království Josefa Antonína Vratislava z Mitrovic.[23][24] Po otci byla dědičkou panství Čimelice, Osov a Tochovice, byla také c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[25] Z tohoto sňatku vzešel syn a dvě dcery.

Vysokých hodností v rakouské armádě dosáhli jeho bratři Bedřich (1800–1870) a Edmund (1803–1873). Vlivné příbuzenské vazby získal také svým sňatkem s Josefínou Vratislavovou, jeho švagry byli kníže Josef z Ditrichštejna (1798–1858) a generál Ferenc Gyulai (1798–1868).[26]

Poznámky

editovat
  1. MAREK, Miroslav. genealogy.euweb.cz [online]. Rev. 2009-06-20 [cit. 2018-08-23]. Dostupné online.  uvádí, že uzavřel sňatek v Libochovicích.

Reference

editovat
  1. DROCÁR, Jan. Arnošt princ Schwarzenberg [online]. Historická šlechta, 2015 [cit. 2022-12-02]. Dostupné online. 
  2. a b c Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  3. Ottův slovník naučný, 23. díl; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 92 ISBN 80-7185-338-0-
  4. Rodokmen rodu Schwarzenbergů dostupné online
  5. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1832; Vídeň, 1832; s. 180 dostupné online
  6. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1841; Vídeň, 1841; s. 49 dostupné online
  7. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1844; Vídeň, 1844; s. 48 dostupné online
  8. VOLF, Miloslav a Československé zemědělské muzeum (Praha, Česko). Významní členové a spolupracovníci Vlastenecko-hospodářské společnosti v království Českém: (k 200. jubileu založení VHS). Praha: Ústav vědeckotechnických informací, 1967. s. 161. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:e3a70751-10c5-4ed7-ac29-06256d934c5b
  9. TARABA, Luboš: Italské patálie maršála Radeckého. První válka za osvobození Itálie; Praha, 2019; s. 288, 292 ISBN 978-80-7557-189-2
  10. Přehled představitelů státní správy v Itálii dostupné online
  11. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1850; Vídeň, 1850; s. 69 dostupné online
  12. Přehled představitelů státní správy v Sedmihradsku
  13. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1853; Vídeň, 1853; s. 52 dostupné online
  14. Služební postup Karla II. ze Schwarzenbergu in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Vídeň, 2007; s. 164 dostupné online
  15. GRUBHOFFER, Václav: Pod závojem smrti. Poslední věci Schwarezenbergů v letech 1732–1914; Společnost pro kulturní dějiny; Pelhřimov, 2013; s. 199–201 ISBN 978-80-905264-2-6
  16. s. 91 dostupné online
  17. Kapitola Grossfürstenthum Siebenburgen in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1851; s. 1 dostupné online
  18. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 276
  19. Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
  20. Přehled majitelů pěšího pluku č. 19 in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 416 dostupné online
  21. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jižní Čechy; Praha, 1986; s. 146–148
  22. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 339. 
  23. Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser, Svazek 7; Gotha, 1833; s. 504 dostupné online
  24. Rodokmen Vratislavů z Mitrovic na webu euweb.cz dostupné online
  25. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 43, 175 dostupné online
  26. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser: 1861; Gotha, 1861; s. 970 dostupné online

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat