Jicchak Zamir
Jicchak Zamir (hebrejsky: יצחק זמיר, narozen 15. dubna 1931) je izraelský profesor veřejného práva. V minulosti působil jako děkan právnických fakult Hebrejské a Haifské univerzity, soudce Nejvyššího soudu a generální prokurátor.
| Jicchak Zamir יצחק זמיר | |
|---|---|
 | |
| 7. generální prokurátor Izraele | |
| Ve funkci: 1978 – 1986 | |
| Předchůdce | Aharon Barak |
| Nástupce | Josef Chariš |
| Narození | 15. dubna 1931 (93 let) Varšava, Polsko |
| Alma mater | Hebrejská univerzita Londýnská univerzita |
| Profese | pedagog, soudce a právní učenec |
| Ocenění | Tzeltnerova cena (1986) Izraelská cena (1997) The EMET Prize for Art, Science and Culture (2014) Emil Grunzweig Human Rights Award |
| Commons | Yitzchak Zamir |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatNarodil se ve Varšavě v Polsku a ve třech letech podnikl s rodiči aliju do britské mandátní Palestiny. Studoval v Herzliji a povinnou vojenskou službu nastoupil k Izraelskému vojenskému letectvu. Po jejím dokončení studoval ekonomii a politologii, načež změnil svůj studijní obor na právo, které vystudoval na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Vykonal pracovní stáž u Nejvyššího soudu pod dohledem soudce Jo'ela Zusmana. V roce 1959 získal právnickou licenci a doktorát z práva získal na Londýnské univerzitě.
Vyučoval veřejné právo na Hebrejské univerzitě, kde v letech 1975 až 1978 působil jako děkan tamní právnické fakulty. Mezi lety 1978 až 1986 zastával pozici izraelského generálního prokurátora. Během svého působení v této funkci usiloval o vyšetřování zpravodajské služby Šin Bet v důsledku aféry autobusu číslo 300, v jejímž rámci byli dva zajatí teroristé zabiti agenty Šin Bet.[1] Zamir po tehdejším ministru obrany Moše Arensovi požadoval jmenování zvláštní vyšetřovací komise, která by obvinění prošetřila. V květnu 1986 požadoval obvinění a propuštění náčelníka zpravodajské služby Avrahama Šaloma.[1] Tehdejší premiér Šimon Peres však toto odmítl a Zamir byl následně nečekaně odvolán ze svého postu, ve kterém jej nahradil Josef Chariš. Jeho odvolání „vyvolalo intenzivní spekkulace o tom, jestli jeho odvolání je či není přímo spojeno s jeho odhodláním Šaloma soudně stíhat.“[1]
V letech 1988 až 1991 působil jako prezident Novinářské rady. V prosinci 1991 však rezignoval s odůvodněním, že mu není důvěřováno, a že nemá žádné pravomoci, jelikož nemůže sankcionovat novináře, kteří poruší etický kodex. V roce 1991 byl jmenován prvním děkanem nově zřízené právnické fakulty na Haifské univerzitě, v jejímž čele stál až do roku 1994. Tehdy byl jmenován soudcem Nejvyššího soudu, kterým byl až do svých 70 let v roce 2001.
V roce 2001 stanul v čele Jeruzalémského centra pro etiku a v letech 2003 až 2007 byl předsedou komise, která měla na starosti vytvoření etických pravidel pro poslance Knesetu.
Ocenění
editovat- 1986 – Celnerova cena za výzkum v oblasti práva
- 1986 – Cena Emila Grunzweiga za lidská práva[2]
- 1997 – Izraelská cena za přínos v oblasti práva[3]
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jicchak Zamir na Wikimedia Commons
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Yitzhak Zamir na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c BLACK, Ian; MORRIS, Benny. Mossad - izraelské tajné války. Praha: Jota, 2006. 632 s. ISBN 80-7217-392-8. S. 422–428.
- ↑ List of recipients of the Emil Grunzweig Human Rights Award on the Association of Human Rights in Israel website [online]. acri.org.il [cit. 2010-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (hebrejsky)
- ↑ Recipients in 1997 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael. Dostupné online. (hebrejsky)
