iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.
iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.



Link to original content: http://cs.m.wikipedia.org/wiki/Frederick_Soddy
Frederick Soddy – Wikipedie

Frederick Soddy

anglický radiochemik, nositel Nobelovy ceny

Frederick Soddy (2. září 187722. září 1956) byl anglický radiochemik, který spolu s Ernestem Rutherfordem dokázal, že radioaktivita je způsobena jadernou přeměnou prvků. Také prokázal existenci izotopů některých radioaktivních prvků. Získal Nobelovu cenu za chemii za rok 1921.

Frederick Soddy
Narození2. září 1877
Eastbourne, Anglie
Úmrtí22. září 1956
Brighton, Anglie
NárodnostBritská
Alma materAberystwyth University
Merton College, Oxford
PracovištěMcGill University (1900-1903)
University of Glasgow (1904-1914)
University of Aberdeen (1914-1919)
Oxfordská univerzita (1919-1936)
OboryJaderná chemie, ekonomie
Známý díkyJaderná přeměna radioaktivních prvků
Radioizotopy
Zavedení termínu izotop
OceněníNobelova cena za chemii (1921)
Manžel(ka)Winifred Beilby
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Narodil se v Eastbourne v Anglii. Chodil na Eastbourne College a poté na Aberystwyth University a Merton College (Oxfordská univerzita). Mezi lety 1898 a 1900 pracoval jako výzkumník na Oxford University.[1]

V roce 1900 začal pracovat na McGill University v Montrealu (Québec, Kanada). S Ernestem Rutherfordem tam zkoumal radioaktivitu. Uvědomili si, že neobvyklé chování radioaktivních prvků je způsobeno rozpadem na jiné prvky. Tento rozpad také uvolňuje záření alfa, beta a gama. Když byla radioaktivita poprvé objevena, nevědělo se, co to způsobuje. Soddy a Rutherford prokázali, že při tomto procesu probíhá jaderná přeměna.[1]

V roce 1903 spolu se sirem Williamem Ramsayem na University College London ověřil, že při rozpadu radia vznikají alfa částice složené z kladně nabitých jader helia. V experimentu uzavřeli radium do tenké skleněné uzavřené nádoby, kterou umístili do další skleněné nádoby s tlustší stěnou. Alfa částice byly schopné projít tenkou stěnou, ale zarazily se na tlustší stěně. Po nějaké době spektrální analýza odhalila přítomnosti helia.[2]

Mezi lety 1904 a 1914 přednášel na University of Glasgow[1] a v té době prokázal, že se uran rozpadá na radium. Také ukázal, že radioaktivní prvek může mít více než jednu relativní atomovou hmotnost i za stejných chemických vlastností. Pro tuto vlastnost hmoty vytvořil nový pojem izotop,[1][3] což znamená „stejné místo“. Později J. J. Thomson rozšířil teorii izotopů i na neradioaktivní prvky. Soddy také ukázal, že atomové číslo se snižuje o dvě při alfa záření a při beta záření se o jedno zvyšuje.

V květnu 1910 byl zvolen členem Královské společnosti.[3] V roce 1921 získal Nobelovu cenu za chemii za výzkum radioaktivity a za výzkum izotopů.[1]

Jeho objevy z pole radioaktivity inspirovaly H. G. Wellse k napsání románu The World Set Free (1914), který je zasazen několik let do budoucnosti a ve kterém se objevují atomové bomby.

Zemřel v Brightonu v Anglii 22. září 1956.[1] Byl po něm pojmenován kráter Soddy na odvrácené straně Měsíce.

Bibliografie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frederick Soddy na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Frederick Soddy - Biography [online]. The Nobel Foundation [cit. 2012-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. William Ramsay; Frederick Soddy. Experiments in Radioactivity, and the Production of Helium from Radium. Proceedings of the Royal Society of London. 1903 - 1904, roč. 72, s. 204–207. Dostupné online. DOI 10.1098/rspl.1903.0040. 
  3. a b Library and Archive [online]. Royal Society. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura

editovat
  • A. N. Krivomazov. Frederick Soddy: 1877-1956.. [s.l.]: Nauka, 1978. S. 208. 
  • George B. Kauffman. Frederick Soddy (1877-1956): Early Pioneer in Radiochemistry (Chemists and Chemistry). [s.l.]: D. Reidel Pub. Co., 1986. ISBN 978-9027719263. S. 272. 
  • Linda Merricks. The World Made New: Frederick Soddy, Science, Politics, and Environment.. [s.l.]: Oxford University Press, 1996. Dostupné online. ISBN 0198559348. S. 223. 

Externí odkazy

editovat