Emanuel von Proskowetz starší
Emanuel von Proskowetz, též Emanuel Proskowetz von Proskow und Marstorff neboli rytíř z Proskova a Marstorffu (11. prosince 1818 Praha – 25. prosince 1909 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský (rakouský) průmyslník, podnikatel v cukrovarnictví a liberální politik německé národnosti, dlouholetý poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu.
| Emanuel von Proskowetz | |
|---|---|
.jpg) Emanuel von Proskowetz | |
| Poslanec Moravského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1861 – 1905 | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1861[1] – 1899 | |
| Člen Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1899 – ??? | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ústavní strana (Klub levice – staroněmci) (Klub pokroku – mladoněmci) (Sjednoc. levice) (Německorak. klub) (Sjednoc. něm. levice) Německá pokrok. strana |
| Narození | 11. prosince 1818 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 25. prosince 1909 (ve věku 91 let) nebo 26. prosince 1909 (ve věku 91 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | hřbitov Kvasice |
| Rodiče | Anton Proskowetz |
| Děti | Emanuel von Proskowetz mladší Maximilian von Proskowetz |
| Alma mater | Vídeňská univerzita |
| Profese | agronom a politik |
| Ocenění | Řád Františka Josefa |
| Commons | Emanuel von Proskowetz |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovat
Jeho otec Anton Proskowetz byl velkoobchodníkem. Syn Emanuel von Proskowetz mladší byl agronomem a ekonomem a další syn Maximilian von Proskowetz se profiloval jako agronom a diplomat.[2] Emanuel von Proskowetz studoval filozofii.[3] Po otci se potom věnoval dráze kupce, ale od roku 1842 se zaměřoval na zemědělství. Od roku 1848 působil jako purkrabí na panství Nalžovy, roku 1850 si pronajal velkostatek v Kvasicích na Kroměřížsku.[2] V Kvasicích Emanuel von Proskowetz založil spolu se švagrem Ferdinandem Urbánkem cukrovar.[3] K založení došlo v roce 1849[4], podle jiného zdroje roku 1850[2]. Od roku 1897 měl podnik charakter Akciového cukrovaru Kvasice.[2] Společně s přidruženou výrobou zde vznikl jeden z nejrozvinutějších zemědělských podniků v monarchii, včetně zemědělské školy pro selský dorost.[4] V roce 1870 založil v Kroměříži také vzorovou sladovnu a roku 1880 společně s oběma syny i další cukrovar v obci Všetuly.[2] Zasedal také na postu prezidenta Moravsko-slezské ústřední dráhy a byl členem řady spolků. Roku 1860 mu byl udělen Řád Františka Josefa, roku 1872 Řád železné koruny.[3]
Angažoval se dlouhodobě v politice. Již roku 1859 se stal radou Obchodní a živnostenské komory v Olomouci.[2] Od roku 1861 zasedal jako poslanec Moravského zemského sněmu.[4] Od roku 1861 byl také poslancem Říšské rady (celostátní parlament, volený tehdy ještě nepřímo jednotlivými zemskými sněmy). V Říšské radě zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Kroměříž, Kojetín, Přerov, Zdounky. Dopisem z 30. srpna 1861 oznámil rezignaci na mandát, ale 17. června 1863 opětovně složil slib. Opětovně se stal poslancem i ve volbě roku 1867 (nyní za městskou kurii) a setrval zde do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1870. Ve volebním období 1870–1871 a 1871–1873 není jako poslanec uváděn, ale opětovně se do Říšské rady dostal v prvních přímých volbách roku 1873 coby zástupce kurie obchodních a živnostenských komor, obvod Olomouc. Mandát následně obhájil ve volbách roku 1879, volbách roku 1885, volbách roku 1891 a volbách roku 1897. Setrval zde až do roku 1899. Dne 17. září 1899 byl totiž povolán do Panské sněmovny. Jeho poslanecké křeslo pak zaujal Robert Primavesi.[5] S krátkými přestávkami tak na poslaneckém postu strávil 38 let. Podílel se na legislativě v oboru zemědělství, například na zákonu o veterinárních nemocech. V roce 1893 napsal národohospodářskou studii Der Kaiser Franz-Josef- oder Donau-Oderkanal. Do ročenky Jahrbuch für österreichische Landwirte sepsal pojednání o domovských Kvasicích.[4]
Politicky patřil do ústavověrného tábora. Po volbách v roce 1873 se uvádí coby jeden z 67 členů staroliberálního Klubu levice, vedeného Eduardem Herbstem.[6] V roce 1878 je ovšem zmiňován jako člen mladoliberálního (mladoněmeckého) Klubu pokroku.[7] Rovněž po volbách je v říjnu 1879 zmiňován na Říšské radě coby člen mladoněmeckého Klubu sjednocené Pokrokové strany (Club der vereinigten Fortschrittspartei).[8] Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných politických proudů).[9] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[10] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[11] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[12] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[13] Ve volbách roku 1897 byl zvolen za Německou pokrokovou stranu.[14]
V roce 1899 byl povolán do Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[4] V roce 1873 byl povýšen do šlechtického stavu. Měl významné zásluhy na rozvoji moravského průmyslu, cukrovarnictví a zemědělství.[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ S přestávkou let 1861–1863 a 1870–1873.
- ↑ a b c d e f g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 8. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Proskowetz von Proskow und Marstorff, Emanuel d. Ä. (1818-1909), Agronom und Industrieller, s. 306. (německy)
- ↑ a b c Proskowetz z Proskova... [online]. novanobilitas.eu [cit. 2013-06-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Politické zprávy domácí. Národní listy. Listopad 1873, roč. 13, čís. 307, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Posel z Prahy, 11. 4. 1878, s. 1.
- ↑ Parlamentarisches. Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg. Říjen 1879, roč. 9, čís. 126, s. 1–2. Dostupné online.
- ↑ Das Vaterland, 21. 11. 1881, č. 321, s. 1.
- ↑ Výsledek voleb. Našinec. Červen 1885, čís. 69, s. 1–2. Dostupné online.
- ↑ Südsteirische Post, 13. 4. 1887, č. 29, s. 3.
- ↑ Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
- ↑ Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.
- ↑ Das Vaterland, 24. 3. 1897, s. 4.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Emanuel von Proskowetz starší na Wikimedia Commons - Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, rodina Antona Proskowetze 1773
