Alfons z Poitiers
Alfons z Poitiers (francouzsky Alphonse de France, 11. listopadu 1220, Poissy – 21. srpna 1271, Corneto u Sieny) byl hrabě z Poitiers a Toulouse, provensálský markýz a velký přívrženec křižáckých výprav.
| Alfons z Poitiers | |
|---|---|
| hrabě z Toulouse a Poitiers | |
 | |
| Narození | 11. listopadu 1220 Poissy |
| Úmrtí | 21. srpna 1271 Corneto |
| Pohřben | Bazilika Saint-Denis |
| Manželka | Jana z Toulouse |
| Dynastie | Kapetovci |
| Otec | Ludvík VIII. Francouzský |
| Matka | Blanka Kastilská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Alfons se narodil jako jeden z mnoha synů francouzského krále Ludvíka VIII. a Blanky, dcery kastilského krále Alfonse VIII. a byl pokřtěn po svém kastilském dědovi. Otec mu zemřel na tažení proti albigenským již roku 1226 a regentství za nezletilého následníka Ludvíka IX. se ujala královna vdova. Podařilo se jí potlačit rebelie mocných vazalů, v jejichž zájmu nebyla silná monarchie. Na mírovou smlouvu z Vendôme uzavřenou s Petrem Mauclerkem a Hugem z Lusignanu navázala Pařížskou smlouvou z 12. dubna 1229[1] v níž toulouský hrabě Raimund VII. potvrdil rozdělení svých majetků, vzdal se dvou hejtmanství a své dceři Janě zaslíbené Alfonsovi připsal značné věno.[2] Ke svatbě, která proběhla snad roku 1234 či 1241, bylo zapotřebí získat papežskou dispenz a zrušit předchozí Janino zasnoubení s Hugem z Lusignanu.[3] Na základě otcovy závěti získal Alfons při pasování na rytíře roku 1241 Poitou a Auvergne. A po smrti tchána roku 1249 se stal majitelem nejrozsáhlejšího území ve Francouzském království.[4]
Roku 1248 se připojil ke křížové výpravě svého bratra, krále Ludvíka.
| „ | ...když se on opásal křížem, přihlásili se ke křížové výpravě i Robert, hrabě z Artois, hrabě z Poitiers, Karel, hrabě z Anjou, pozdější král sicilský, všichni tři královi bratři... | “ |
| — Jean de Joinville [5]
| ||
Společně s bratrem králem padl do zajetí, z nějž byl propuštěn po zaplacení výkupného. Roku 1251 se společně mladším bratrem Karlem vrátil domů a ujal se po zemřelé matce správy království. Po návratu vážně onemocněl, dostal obrnu a i po absolvování nejlepší možné léčby zůstal částečně postižený.[6]
| „ | Udržoval mír na svém panství... vroucně miloval Boha... ctil církev svatou...miloval řeholní řády...byl zrcadlem rytířstva...miloval chudé a štědře je obdarovával...byl přísným soudcem...zažíval jen trápení a utrpení, ale ta upevnila zdraví jeho duše... | “ |
| — Žalozpěv na hraběte poitierského | ||
Svůj život trávil převážně v Paříži, kde si nechal poblíž Louvru postavit palác a svá panství řídil spíše na dálku.[7] Propagoval právní reformy vytvořené královským aparátem, které rozlišovaly mezi civilním a trestním právem a zaručovaly skutečnost, že nikdo nesmí být zbaven svého práva bez soudního řízení a prokázání viny.[8] Stejně jako Ludvík zastával nesmlouvavý postoj vůči prostitutkám, vzdal se práva na jejich ochranu a prohlásil je za hlupačky.[9]
Roku 1270 se Alfons společně s manželkou s dalšími příbuznými vydal na křížovou výpravu do Tunisu. Vojsko zdecimovala nákaza tyfu či úplavice,[10] které podlehl i Ludvík IX. Alfons, vášnivý příznivce křížových výprav, se po příjezdu do Itálie pokusil o novou výpravu a nakoupil lodě od Janovanů. Svůj záměr již nestačil uskutečnit, onemocněl a zemřel bezdětný. Manželka Jana jej o den později následovala.[7] Těla zesnulých byla po náležité úpravě přepravena do Francie, Alfonsovy ostatky byly uloženy v bazilice sv. Diviše a Janiny v augustiniánském klášteře Jarcy. Jejich panství připadlo francouzské koruně.[11]
Alfons sponzoroval vitráž s Posledním soudem v kostele sv. Radegondy v Poitiers, kde byl také jako donátor zobrazen[12][13] a společně s rodinou byl zpodobněn na svorníku v kapli zámku Saint-Germain-en-Laye.[14]
Vývod z předků
editovatOdkazy
editovatReference
editovat- ↑ Francouzští králové, str. 172
- ↑ DUBY, Georges. Dějiny Francie od počátků po současnost. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2003. ISBN 80-7184-514-0. S. 214.
- ↑ http://fmg.ac
- ↑ LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 481. Dále jen Svatý Ludvík.
- ↑ Staré francouzské kroniky. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962. S. 122.
- ↑ Svatý Ludvík, str. 481
- ↑ a b c Svatý Ludvík, str. 482
- ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 173.
- ↑ MUNDY, John Hine. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-927-0. S. 155.
- ↑ TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7422-091-3. S. 801.
- ↑ Dějiny Francie, str. 225
- ↑ LILLICH, Meredith P. The Armor of Light: Stained Glass in Western France, 1250-1325. [s.l.]: University of California Press, 1994. Dostupné online. S. 83.
- ↑ www.base-armma.edel.univ-poitiers.fr
- ↑ Joseph de Terline: La tête de saint Louis à Saint-Germain-en-Laye
Literatura
editovat- Robert Ducluzeau. Alphonse de Poitiers – Frère préféré de Saint Louis. La Crèche : Geste éditions, 2006. 239 p. ISBN 2-84561-281-8
- LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfons z Poitiers na Wikimedia Commons - Listina Raimunda VII. z Toulouse ratifikující pařížskou dohodu o sňatku Jany a Alfonse
- Alfonsova pečeť
- (francouzsky) Vitráže s Alfonsem a jeho erbem v kostele sv. Radegondy v Poitiers
| Předchůdce: Raimond VII. |
|
Hrabě z Toulouse Alfons 1249–1271 |
|
Nástupce: Francouzská koruna |
