Alfons z Poitiers

Alfons z Poitiers
hrabě z Toulouse a Poitiers
Narození	11. listopadu 1220 Poissy
Úmrtí	21. srpna 1271 Corneto
Pohřben	Bazilika Saint-Denis
Manželka	Jana z Toulouse
Dynastie	Kapetovci
Otec	Ludvík VIII. Francouzský
Matka	Blanka Kastilská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfons z Poitiers (francouzsky Alphonse de France, 11. listopadu 1220, Poissy – 21. srpna 1271, Corneto u Sieny) byl hrabě z Poitiers a Toulouse, provensálský markýz a velký přívrženec křižáckých výprav.

Alfons se narodil jako jeden z mnoha synů francouzského krále Ludvíka VIII. a Blanky, dcery kastilského krále Alfonse VIII. a byl pokřtěn po svém kastilském dědovi. Otec mu zemřel na tažení proti albigenským již roku 1226 a regentství za nezletilého následníka Ludvíka IX. se ujala královna vdova. Podařilo se jí potlačit rebelie mocných vazalů, v jejichž zájmu nebyla silná monarchie. Na mírovou smlouvu z Vendôme uzavřenou s Petrem Mauclerkem a Hugem z Lusignanu navázala Pařížskou smlouvou z 12. dubna 1229^[1] v níž toulouský hrabě Raimund VII. potvrdil rozdělení svých majetků, vzdal se dvou hejtmanství a své dceři Janě zaslíbené Alfonsovi připsal značné věno.^[2] Ke svatbě, která proběhla snad roku 1234 či 1241, bylo zapotřebí získat papežskou dispenz a zrušit předchozí Janino zasnoubení s Hugem z Lusignanu.^[3] Na základě otcovy závěti získal Alfons při pasování na rytíře roku 1241 Poitou a Auvergne. A po smrti tchána roku 1249 se stal majitelem nejrozsáhlejšího území ve Francouzském království.^[4]

Roku 1248 se připojil ke křížové výpravě svého bratra, krále Ludvíka.

Společně s bratrem králem padl do zajetí, z nějž byl propuštěn po zaplacení výkupného. Roku 1251 se společně mladším bratrem Karlem vrátil domů a ujal se po zemřelé matce správy království. Po návratu vážně onemocněl, dostal obrnu a i po absolvování nejlepší možné léčby zůstal částečně postižený.^[6]

^[7]

Svůj život trávil převážně v Paříži, kde si nechal poblíž Louvru postavit palác a svá panství řídil spíše na dálku.^[7] Propagoval právní reformy vytvořené královským aparátem, které rozlišovaly mezi civilním a trestním právem a zaručovaly skutečnost, že nikdo nesmí být zbaven svého práva bez soudního řízení a prokázání viny.^[8] Stejně jako Ludvík zastával nesmlouvavý postoj vůči prostitutkám, vzdal se práva na jejich ochranu a prohlásil je za hlupačky.^[9]

Roku 1270 se Alfons společně s manželkou s dalšími příbuznými vydal na křížovou výpravu do Tunisu. Vojsko zdecimovala nákaza tyfu či úplavice,^[10] které podlehl i Ludvík IX. Alfons, vášnivý příznivce křížových výprav, se po příjezdu do Itálie pokusil o novou výpravu a nakoupil lodě od Janovanů. Svůj záměr již nestačil uskutečnit, onemocněl a zemřel bezdětný. Manželka Jana jej o den později následovala.^[7] Těla zesnulých byla po náležité úpravě přepravena do Francie, Alfonsovy ostatky byly uloženy v bazilice sv. Diviše a Janiny v augustiniánském klášteře Jarcy. Jejich panství připadlo francouzské koruně.^[11]

Alfons sponzoroval vitráž s Posledním soudem v kostele sv. Radegondy v Poitiers, kde byl také jako donátor zobrazen^[12][13] a společně s rodinou byl zpodobněn na svorníku v kapli zámku Saint-Germain-en-Laye.^[14]

• Robert Ducluzeau. Alphonse de Poitiers – Frère préféré de Saint Louis. La Crèche : Geste éditions, 2006. 239 p. ISBN 2-84561-281-8
• LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfons z Poitiers na Wikimedia Commons
• Listina Raimunda VII. z Toulouse ratifikující pařížskou dohodu o sňatku Jany a Alfonse
• Alfonsova pečeť
• (francouzsky) Vitráže s Alfonsem a jeho erbem v kostele sv. Radegondy v Poitiers

Předchůdce: Raimond VII.

Hrabě z Toulouse Alfons 1249–1271

Nástupce: Francouzská koruna